Prohledat tento blog

30. října 2010

Nové Hrady

jsou dvoje: jedny v Jižnách Čechách, kde je Terčino údolí a příjemný penzion pod hradem s bazénem s mořskou vodou a taky jsou Nové Hrady na Vysočině. Tam mají české Versailles

což je soukromý zámek, který se postupně buduje ze zříceniny. Mají tam taky jeleny v oboře a je tam pěkně i na podzim. A taky na Vysočině mají rozhledny: Borůvku, Toulovcovu (to je ten, co tam má maštale...) a Terezku. A na ni jsme vyšichni vylezli (Vojta asi třikrát) a nebyl to takový problém i když je to asi dvacet metrů, horší to bylo po točitých schodech dolů; mřížkami je vidět až na zem...
Ale bylo to pěkné...

24. října 2010

Boskovická brázda

je docela pěkný koutek této země. Znal jsem ho dřív jenom jako pojem ze zeměpisu (boskovická brázda mezi Vysočinou a Drahany) a maminka měla šicí stroj Minerva Boskovice. To se mi kdysi začalo vybavovat, když jsem se tam účastnil na projektu SW implementace. Systém tam již funguje a s lidmi ve firmě se mi moc dobře spolupracuje: jsou to lidé, kteří vědí co chtějí, nicméně přemýšlí a diskutují i o protiargumentech. Po nějaké době jsem tam opět jel a oceňoval podzimní krásu toho kraje. Ráno, když jsem jel tam,  jsem sice odmetal sníh s vodou na autě a když jsem jel druhý den odtud, tak jsem zase z auta škrábal led (havrani zřejmě mají pravdu, všimli si toho i v televizi), nicméně na cestě zpět mi to nedalo a na chvilku jsem na kopci nad Chrudichromy zastavil...
Zpátky jsem se zase na silnici kochal (viz
)...




19. října 2010

Grau, teurer Freund, ist alle Theorie

... Und grün des Lebens goldner Baum napsal kdysi Goethe. Teď ho předvedlo Městské divadlo v Mladé Boleslavi na jablonecké scéně. Těšil jsem se, Faust je některými myšlenkami a problémy shodný se mnou, Goethe uměl psát, to titulkové heslo je velmi blízké člověku, který se nějakou dobou živil jako vedoucí SW projektů a zná jednak Murphyho zákony a také pořekadlo o šedivosti teorie...
Trochu mne překvapilo, že diváky do sálu svolává temné dunění bubnů. Program vysvětluje význam jmen osob ze hry a opěval kohosi jménem Wendy Zulu. Scéna byla velmi netradiční, plná světel a piána, které bylo postaveno na hranu a tahali ho lany sema a tam, případně bušili do jeho strun.  Herci byli polonazí (tedy pánská část), moc neartikulovali, ale stejně: trvalé zvuky tereminu a podobných gadžetů a bubny různé kubatury text přehlušovaly. Bylo to představení pro milovníky velmi netradičních šamanských orgií, s Goethem to zas tak moc společného nemělo. Není divu že ho MDMB neuvádí ve své NEJ 30 a zásobuje tím scény v okolí...Utekli jsme o přestávce (tu stránku pana Kořínka  jsem předem neviděl, asi by mne to odradilo od návštěvy vůbec)  a stará paní v šatně říkala "Není potřeba se omlouvat...". 

14. října 2010

Paní Hegerová

se na jeviště jabloneckého divadla do osvětleného kruhu kapely všourala s berlí (říká jí Jarmila). Pak vyprávěla, že má padací období ("padam padam..."). No a pak se z té starší, křehké šedovlasé dámy s berlí Jarmilou na jevišti  víc jak dvě hodiny řinul proud energie, no aspoň jako jedno velké fotovoltaické pole...Záplava, bralo mi to dech...A doprovodná skupina Petra Maláska ukazovala (například džezovou úpravou Larga z Novosvětské A.Dvořáka), že umí a dokonce že basa nemusí být jenom čistě doprovodný nástroj.
Paní Hegerová po několika "standing-ovations" odcházela jako dáma a královna českého šansonu. Cituji "je mi občas líto, že v rozhlase tu Hegerovou neslyším; říkají mi, že ty písně jsou moc komplikované. Ale to není pravda. Tedy: blbé nejsou..."     

11. října 2010

Jizerskohorské bučiny


jsou asi 27 km2 velká oblast, která věcně vznikla tak, že holt byly oblasti s původním bukovým porostem, který ale nebylo možné vytěžit - skály, bez cest, strmé svahy...  A postupně se tahle zóna prohlásila za rezervaci. Táhne se od Oldřichova až ke Štolpichu a dál...
Ráno bylo u země pár pod nulou, šedivák.

Přes Bedřichov a Šámalovu louku, kolem Gregorova kříže na Hřebínek










Na Hřebínku kiosek už zavřený, kolem Tetřevích bud to znám, do údolí Malého Štolpichu se mi v tom mrazu nechtělo, tak tedy Rauscheckovou cestou do Hejnic. Šel jsem tudy naposled asi před patnácti lety,  v roce 1998 ji prý zgruntu opravili.
 
  
Krásný pohled na stráně nad Malým Štolpichem

Cesta je dneska, asi po povodních, poměrně rozemletá; jsou v ní rýhy na půl metru, propady do údolí; voda tekla všude, jenom ne těmi kanálky, které pro ni připravili...
Značku "Slepá cesta" to smetlo mezi kamení...


Nahoře nad Cestou je Divá Máří a Krásná Máří, které prý Wagnera inspirovaly k hudbě v Čarostřelci; aspoň v době, kdy to psal, pobýval prý také nějakou dobu v Lipverdě...

Shora, ze svahu spadl křížek, vypadal nově, ale teď je pomlácený od kamení; někdo jej opřel o skálu. Podle mapy tam v okolí je Andrejkova smrt a Meiwaldova smrt, což zjevně nejsou; hledal jsem křížek a místo na docela zajímavém seznamu, ale nebyl tam...Křížek je okovaný, asi byl zaražený do země, snad jej někdo vrátí tam, kam patří...
Před napojením na Starou Štolpiškou silnici jsou krásné výhledy do kraje 
 
A jeden trochu netypický pohled na dvojskálu Ořešníku, tady je z profilu vidět jenom jako jedna.  

A v celých Hejnicích je v provozu jenom jeden bufet v penzionu u hlavní silnici, kousek před nádražím. Ale polívku měli, a dobrou...  


8. října 2010

Podzim

se po několika dnech zimy a deště překlopil dneska do nádhery babího léta.  Nedalo mi to, udělal jsem si přestávku v práci a šel se koukat...

 






4. října 2010

Didgeridoo

je australská fujara a byl to první zvuk (pana Smeykala), který se ozval na jabloneckém divadle při projektu Vivaldianno pánů Dvořáka a Svěceného.
Odkdy se muzice říká projekt? Bylo to pěkné, v barvách vyvedené, stroboskopy a lásery střílely divákům do očí, ale pořád si nejsem jistý smyslem.
Ve fotografii se tomu, myslím,  říká warping; prostě vezmete fotku pěkné ženské a uděláte z ní jinou pěknou ženskou, případně (o)bludičku...tak nebo tak. A tady to taky byl Antonio zpřevracený a zkroucený a přezvukovaný a taky tam byla ochutnávka Wolfganga a Madea Mozartových (aspoň jsem  zaslechl Agnus Dei a Dies Irae z Rekviem...), ale od doby Noci na Karlštejně coby muzikálu nevím, co si o těchto věcech myslet. Jak jsem řekl, moc se mi to líbilo...