Prohledat tento blog

19. ledna 2011

Venku sněží

a mně se zdá, že se poslední dobou odehrává nějak moc věcí "venku". Svět se roztočil o něco rychleji, politika sviští, pomalu to připomíná tu kouli na diskotékách. A já jsem vlezl na Facebook a teď, mimo příjemné pohovoření s několika málo lidmi, to sociální síť do mne pere pod tlakem. Budu se muset podívat, kde to má brzdy - "mobil mám, abych se já dovolal,,,".
Začínal jsem si připadat, jak říkal Bilbo Baggins jako "poněkud roztaženě namazaný, takový nějaký řídký"...
Dobíjení baterek se odehrálo dnes večer v jabloneckém divadle díky otci a synovi Klánských a piánu Petrof: Johann Sebastian Bach ("když ne genialitě, tak aspoň přesnosti se od něj, sakra, můžete naučit", říkával jeden chirurg, který si ho pouštěl při operacích), Beethovenova Appassionata (kde jsou ty doby, kdy jsem si ji se Stravinského Svěcením jara pouštěl k ránu na koleji jako doping místo guarany, která tehdy nebyla) a jistý pan Frederyk Ch.: francouzsky něžný a slovansky depresivní... Jak nám říkával dvorní psychiatr matfyzu profesor Vondráček: "Jeden hezký večer je lepší než tuba diazepamu". Díky pánové ( i když Martini Rosso v divadelní kavárně také přispělo).