Prohledat tento blog

29. června 2011

Nerozhodně

Nejdřív ti dva likvidovali nás neustálým bojem o krtkohrocha, tygříka, červenou potvoru, klacky, kostičky...nebo různým prolézáním pod židlemi, macháním packami, ukazováním zubů, ohryzáváním tlapek... Pak se to pomalu začalo klonit na naši stranu - přidali jsme totiž několikanásobné denní venčení a lezení po skalách a běhání kolem přehrady a lezení potokama.... Teď to vypadá, že to je nerozhodně a taky je klid ! Jen Amálka chrápe...A Arco cuká ze sna nožičkama...



26. června 2011

Prudké změny

klidného režimu způsobila Amálka, kterou tady máme na péči na pár dnů. Ukazuje se, jaký je Arco provokatér, protože ji dokáže otravovat všemi možnými způsoby, jen aby se mu věnovala. A jako velkou zábavu objevili souboj o chudáka tygříka, již několikrát sešívaného.


a to přímo u nohou krásné dámy

19. června 2011

Výlet

Do Šumperka. A cesta měla ještě nějaké další důvody. A také aby se Arco naučil jezdit na delší vzdálenosti; podařilo se, 200 km tam i zpátky v klidu prospal. A aby se Arco naučil bydlet i v jiném prostředí - to bylo trochu složitější, protože kombinace zvědavosti a opatrnosti nepřidává na duševním klidu. Ale Arco se naučil rychle, kde bydlí

v příjemném penzionu v zahradě, i když, nevím proč, kde mám vždycky pocit, že to je spíš místo pro setkávání různě nesezdaných párů...

Šumperk je dneska (na rozdíl od doby před dvaceti lety...) pěkné město, opravené. Mají tady divadlo, pěkné ve dne i v noci

                                                 



mají tady pěkné sochy na Hlavní ulici i v parku


mají tady zvláštní prodejny

kde se člověk snad ani nediví, protože při té ceně to bude spíš výplach ze sudů. Ale jinak je tu pěkně, krásný park s museem


a roste tady liliovník tulipánokvětý
a gingko biloba neboli jinan dvoulaločný

a taky krásný smuteční buk


9. června 2011

8. června 2011

Moje první známka na gymnasiu

byla pětka. A šok, jako kdybych dostal ránu. Já, který jsem se nikdy neučil a všechno zvládal levou zadní a najednou pan profesor Vetlý a tohle,  a po právu, protože já opravdu nic o pohybech nevěděl... Párkrát jsem v životě dostal takhle přes hubu a vždycky to bylo pro mně dobré. Tohle, rozvod, ...Prostě škola života a občasi i maturita. A když jsem u toho. Státní maturity skončily a výsledky jsou rozporné. Odvaha ministra Dobeše říct, že král je nahý...Ukazují se výsledky mechanismu, kdy jsou školy placeny podle hlavy a tedy kdokoliv je vítán. A protože pověst přísné školy se rychle rozšíří, nebuďme přísní...A koukejte, kolik máme maturantů...A pak test udělají žáci deváté třídy a člověk se diví.Není divu, že jen 2 % manažerů se řídí podle vzdělání v životopisu.

Proč o tom mluvím? Začněme oklikou: šel jsem včera ráno venčit psa, kolem šesté hodiny ranní. Je pěkně, klid, jen ryby mlátí ve vodě a rybáři se rozbalují nářadí... A když se před sedmou vracíme, před domem na lavičce leží bunda, batoh, pouzdro na doklady a nahoře na tom klíče od auta včetně DefendLocku. Jelikož se tady ráno chodí lidé koupat a jelikož mne asi ve čtyři hodiny vzbudil nějaký halas na ulici, chvíli jsem na to koukal a uvažoval,  jestli to nejsou pozůstatky utopence, ale pak jsem se rozhodl, že to nechám být.

Ráno a dopoledne plynulo, lidé chodili kolem lavičky s věcmi, zastavili se, seskočili s kola, podívali se, šli nebo jeli  dál...

Takhle kolem jedenácté hodiny už mi to opravdu bylo trochu divné - co s tím? No, platím daně, máme dvacet let po revoluci, zavolal jsem Městskou na 156. Operační mne vyslechl a slíbil poslat hlídku. Tak jsem koukal a čekal. A moje psychika najednou začala hlodat: od rána mi to bylo celkem jedno, teď najednou - no jo, ale co když to někdo ukradne a přijdou policajti a nic tam nebude a mají na mne telefon...a já jsem se snad dokonce představil...a důkaz nikde...a zbytečný výjezd...takže jsem vyrazil, popadl foťák a začal dokumentovat


Hlídka přijela. Nezávidím jim jejich práci, protože to první, co udělali bylo, že si navlékli tlusté pracovní rukavice. Asi ne kvůli otiskům, spíš kvůli zákožce svrabové... V pouzdře našli doklady a mobil. Na něm našli nějaké číslo (asi označené Máma, jak plynulo z dalšího rozhovoru) a začali zjišťovat. A pak slyším: "Maturita? .... Aha, jak puma...No my potřebujeme někoho s doklady aby si pro to přišel...A vám je kolik, slečno?"...A byla jasno, aspoň mně. Tak skoro na den před 45 lety jsme seděli k ránu s Ivošem naproti na břehu, na Tajvanu, kde jsme měli maturitní večírek. Sídliště nebylo, na těchto místech svítila Naveta...A později ráno (vyznávám zásadu, že slušní lidí chodí domů za světla...) jsem donesl domů magnetofon Sonet B3 (4 kg živé váhy, ale nedal se tak snadno zapomenout jako mobil dneska...) a podle maminky, která šla do práce, jsem prý vypadal normálně, nicméně jsem nemluvil, ale řval. To se mi prý stává dodnes...
Řekl bych, že maturitní znalosti jsem příliš v životě nevyužil...Snad jenom to, že jsem se naučil učit, což mi trochu pomáhalo...

A taky tady dnešním Medardem skončilo krásné počasí, neb leje a leje. Včera v podvečer se ještě nebe ukázalo...a to prosím bez Photoshopu !
   

4. června 2011

Začíná kolotoč bouřek

před Medardem. Nad vodou to maluje krásné pohledy...
 

A pes nosí čím dál větší klacky
A už krásně poslouchá bez vodítka (pokud tedy těch popudů není moc...) a nechá se dokonce odvolat od psa, jenom ho občas chytá lítací amok, což, když se po koupeli  proběhne v jehličí, zase vede k prorockému  pojmenování.  
Takže - sumárně vzato - zatím sežral něco tapet, nahlodal již načatý ratan v předsíni a okupoval kus gauče.... Mohlo by to být významně horší... Konec konců, taky souhlasím s Vojtou... A pro ty, kteří pokládají FB správně za nástroj ďáblův, cituji přímo: "Možná zničí tvoje boty, zahradu, tvůj kufr, tvůj nábytek ale nikdy neublíží tvému srdci. Zanechávají chlupy na tvém oblečení, ale i štěstí ve tvé duši."

3. června 2011

Rododendron a guláš

tvořily protipóly. Sešlo se to všechno v Crossu, krásný teplý večer a spousta písniček.




A  muzika jedné kapely
a jiná kapela
a protipóly
Napadlo mne, že ty písničky znám ze svého dětství nebo mládí. A že to asi vymře, až vymře naše nebo o trochu mladší generace. A zbude jen pop...a národní dědictví Helenka Vondráčková.