Prohledat tento blog

20. srpna 2011

Nestárneme, ale děti nám odrůstají...

A dneska brácha vdával jednu svoji dceru, tedy jednu z mých neteří.  Pamatuju ji před pár lety jako malé zlatovlasé stvoření stojící před svým obrovským rozezleným otcem a s andělsky modrýma nevinnýma očima opakující "Ano, tatínku...". No a vida, dneska se nám vdává...
Po včerejší počasové hrůze s kroupami, slejvákem, studeným větrem bylo dneska počasí jen vejce snášet. Svatý Petr tyhle dva musí mít docela v oblibě...

Nechci věřit, že si otec nevěsty v zákulisí jabloneckého divadla mnul ruce a říkal si pro sebe "one down, one to go..." nebo "a ještě tu druhou...", ale vítězoslavná matka by o tom možná svědčila...(btw - té to taky moc slušelo...)

Ženich chvíli sháněl nevěstu

ale pak mu ji tam otec předal

a obřad proběhl slavnostně, důstojně a podle práva.

A po nějaké době se všechno pozvané objevilo na Jizerce, kde nevěsta a ženich dostali jako první úkol poznat, koho si to vlastně na svatbu pozvali

což, uznávám, bylo obtížné, protože na fotkách byly nejstarší osoby ve věku cca 5 let.
A "skupina s nástroji" spustila (závidím, kdykoliv jsem vdával dceru chtěl jsem něco zahrát, ale zahnali mne...a bráchovi se to povedlo...)

  a veselí propuklo...

To v pozadí je Bukovec...