Prohledat tento blog

30. září 2011

Podzimní zrcadlení

Nějak se mi nevede můj strategický plán, vypěstovat si důkladný odpor k práci...Ale po dnešních aktivitách je tohle nádherně klidné a příjemné...

28. září 2011

Darré

byla malá horská sklářská osada, než tam 1911-1915, už po Intzeho smrti, postavili přehradu. Na Černé Desné. Vedle na Bílé Desné postavili ve stejné době taky přehradu. Ta se jim 1916 protrhla, takže se jí říká Protržená. Měla jen 250 000 m3, Darrě (dneska Souš) má po opravě 1921-1927 (poučeni z krizového vývoje...) asi 7,5 mil. m3. Ještě si pamatuju školní výlet na tuhle přehradu na konci devítiletky, ale pak z toho udělali pitnou vodu a od těch časů se tam nesmí stanovat a nesmělo se tam ani zastavovat autem. Kdysi tam bohužel zastavili trabanta přímým čelným nárazem a ten se nerozpadl na trsátka, ale zašprajcoval a protože měl vepředu benzínovou nádrž...
Dneska se tam jezdí na Smědavu, i když jen přes léto a ještě nějakou dobu po 1989  tam byla značka zákazu vjezdu s českým nápisem "Neplatí pro občany ČSSR".
A je tam pěkně, takže jsme vzali psa a Evžu a jeli se projít, když jsme moji paní učitelku Evžu nechali na lavičce v podzimním sluníčku.


Vzhled kanadských jezer, typická svozová cesta kolem vody.

Psovi se to moc líbilo, i když zřejmě geneticky z Shettland předpokládá, že voda se nedá pít jinde než dešťová z kaluží...



A na konci přehrady Černá Desná...No není to krása, do prčic už jednou, jak říkával pan Suchý?







A tady i v pohybu...
Prostě krása, přibližující se podzim, klid a ticho...




 A den státního svátku skončil ve Svaté Anně , kde koncertoval sbor Iuventus Gaude, což je mimochodem vítěz jednoho mistrovství světa ve sborovém zpěvu.

A umí, což je vidět tady a taky tady...



16. září 2011

Kapesní rozměry

Na tomhle místě jsem naposled byl se skupinou přátel a známých, včetně Alana a Rosecarrie Brooksových.  Z Long Beach, CA, U.S.A. A ti mají také dům na Aljašce. A já jsem jim chtěl ukázat, že tady u nás je také trocha nefalšované dívočiny. Tak jsem je vzal na Červené Blato. Je to krásná naučná stezka oblastí, kde se kdysi těžila rašelina a teď už to tam dlouhou dobu je ponecháno samo sobě...


 Arcovi se tam líbilo na cestičkách

 o něco méně se mu líbila ta dvoukilometrová povalová cesta, ale snášel to statečně

Mně to tam osobně připadá jako naprostá divočina. Místa plná rašeliníku a mechů




uschlé stromy trčící z rašeliniště


jezírko hnědé vody s odrazem oblaků

Díky laskavosti řady lidí jsme byli před rokem v U.S.A. a na tu Aljašku se také podívali. Je to ohromující, obrovské, nelidské rozměry a vzdálenosti, žádná krotká příroda ale medvědi a losi mezi baráky. A já jsem zase tady, na Červeném Blatu, na tom teplém tichém divokém místě, které se dá obejít za hodinu, já jsem byl rád, že naše země je takových milých lidských kapesních rozměrů... A konec konců, že máme psa, který se také docela dobře vejde do bytu, do auta, do Třeboně...

15. září 2011

Země zamyšlená

Už jenom ten titulek trilogie Ladislava Stehlíka je nádherný a naprosto výstižný. Jak jinak byste té zemi chtěli říkat? A kolem Třeboně to platí snad nejvíc: je tu klid, rovina, teplo a zadumání, paměť stromů...

Krčínovo největší dílo je Rožmberk. Dneska jde zastavit u hráze a projít se po ní, ale jinak musíte na kole - kolem Rožmberka je stezka 22 km.  Rybník asi 2,5x větší než josefodolská přehrada. A stromořadí na hrázi




 A jdete tam a ptáci zpívají a stromy vzpomínají...



     Prý jim to kdysi, při napouštění začalo praskat, ale Krčín sehnal 1600 mužů a hráz zpevnili, kámen navezli, duby vysadili...
Při povodních se Rožmberk opět naplnil - na cedulce mezi koly stavidel je ryska s hladinou 2002; je to asi metr pod korunou.


Za rybníkem je vidět třeboňský kostel a v dálce novohradské hory

a dole výpusť, skoro jak řeka...

Arcovi se tam moc líbily ovce, má na ně čich, nechtěl se hnout a mně teprve po chvíli došlo, co to tam vlastně vidí.

Ještě před Krčínem a Rožmberkem tímto územím vedl Štěpánek Netolický svou Zlatou stoku. Patří ke krajině a hlavně k Třeboni, tiše vtéká do města

 obchází zahrady

 proteče pivovarem

a směřuje kolem lázní Berta dál...

Třeboňská pánev  má průměrnou nadmořskou výšku  457 m.n.m. (Zlatá stoka klesá od 440 m.n.m. u Pilaře k vtoku zpátky do Lužnice 409 m.n.m.). Takže když slibovali nádherný výhled z Dunajovické hory  , kousek od Třeboně, s vrcholem ve výšce  505 m.n.m, připadalo mi to jako žert. Ale není, ten výhled na severní část pánve tam je a je to další krásné, tiché místo, s křížovou cestou


 kolem lomu, který je dneska už zatopený (ono kde v té rašelině okolo brát kámen, že...)


 a s kaplí i se sedátky

Hezky se tam sedí a poslouchá zamyšlené lesní ticho...

P.S. Země zamyšlená - objevil jsem na webu zajímavý projekt, zatím neúplný ale třeba někdy...