Osud mi prokázal službu

jak říkal doktor Vlach v Saturninovi a vyhnal mne na cestu do Třebíče. Brzo ráno, jasné nebe, tady kolem nuly...přes Prahu víc jak hodinu kvůli bouračkám...od Mirošovic mlha až na 119 km, kde jsem vyjel na vysočinské vršky a po těch formanských cestách mezi poli jel docela po slunci. Večer se to opakovalo zpátky: přes dvěstě kilometrů v mlze, namrzající a smrduté; páchlo to podobně jako kdysi chladicí emulze na soustruhu.
Druhý den ráno tady v Jablonci bylo opět krásně

 ukázka čistého zmrzlého nebe a mráz také překvapil Arca, se kterým jsem se šel projít; myslel si, že vběhne za klackem do vody, ale ono to už u břehu bylo zamrzlé...Zabrzdil, koukal, zkoušel tlapou - uvidíme na prvním sněhu...

 Pak už slunce stoupalo a začalo zvedat i mlhu

 a kolem deváté hodiny už to vypadalo takhle