Prohledat tento blog

12. prosince 2012

Plavat v této roční době

lze jenom ve sněhu a z celé rodiny tomu holduje jen Arco.
a nevadí mu ani vodítko

 Dokonce přitom dělá něco jako minibaskervilla...

 Takže vlastně stačilo jen deset dní od začátku a už se dneska na lavičku neposadíte 

a výjezd autem znamená čtvrt hodiny odhazování; když projel pluh, tak i déle...
Ale když už má být zima, tak ať je taková jako v Jablonci: bílá, čistá a tichá...

4. prosince 2012

Kalendář

máme poněkud zpřeházený. Vánoce už byly, tak jsme se pustili do Martinských (nejen) oslav. U příležitosti mnoha svátků a narozenin jsme se potkali trochu slavnostněji

 V tom spěchu se játrové knedlíčky změnily na střapaté hrudky
 ale všem (jak to vypadá) chutnalo
 A pak ta martinská kachna (husy už byly sněděny kolem 11.11....) a dvojí zelí (moje produkce moravského stylu bílého zelí mi připadá docela úspěšná a v červeném tentokrát byla vynechána skořice...) a knedlíčky


 A pak adventní první svíce, buchty a kafíčko

 a na vše dohlížel anděl od Marcely


Zimní radovánky

začínají. Když se mi povede vstát brzo, vypadá to venku i takhle

 a když pak to sluníčko vyjde

30. listopadu 2012

Tak a je to tady

Do rána 30 cm nového sněhu, všechno zasypané a zima nastala... Slyšte, slyšte pastuškové...

29. listopadu 2012

Mám nový monitor

HP 22" a je pěkný. Přivezl jsem si ho dneska odpoledne v mlze a slejváku a poslouchal u toho rádio, jak varuje před náledím v Krušných horách. A byl jsem rád, že jsem v horách Jizerských. A tak jsem ho zapnul a začal zase pracovat a pak jsem se od něj odpojil, zavolal na psa, že půjdeme ven a kouknul na barometr, který dával 998 milibar přepočteno na hladinu moře, takže v našich 523 m.n.m. to bylo objektivně ještě o něco méně a kouknul z okna...a vyvalil oči, protože tam bylo bílo.
A vylezli jsme se psem a ten se mohl zbláznit jak se mu to líbilo
 a nechával na bílém sněhu tmavé tlapičky

 a kolem nás se honily vločky

 a byly skoro Vánoce.

 Takový klid, pohoda, ticho...

Tak jsem šel domů, připojil se k monitoru a napsal tenhle post.

23. listopadu 2012

Už dva roky

si říkám, že bych pomalu měl přestat pracovat. Ale je to stále docela svůdné a lákavé, přináší to potěšení i peníze a vzbuzuje pocit, že Akela je stále schopen svého sambhura ulovit.
A tuhle jsem jel ze Zlína (radost této profese - 9 hodin za volantem a 6 hodin práce u zákazníka) a jel jsem dlouho a poslouchal jsem Marshallovy mantry (to je new age muzika, taková "chytlavá"...).
A protože už jsem byl skoro doma a ta mantra byla taková motivační a povzbuzující a byla tma a už toho bylo dost, tak jsem v Radvánovicích najednou koupil červenou šlehu do obličeje, za moment druhou a došlo mi, že jedu asi rychle v místě, kde je povoleno 50 a stojí tam stacionární radar, na který dokonce upozorňují obrovské cedule, že se tam měří rychlost...
A od té doby si připadám neméněcenný, protože se mi za dobu existence bodového systému nestalo, že by mne nějaká srážka potkala. Tak uvidíme, jak funguje státní správa...Holt, za blbost se platí...  

22. listopadu 2012

Smrt a historie

na nás občas vykoukne, aniž bychom to plánovali.
Po pořádku: Ondra je tu z Ameriky, někde psal,  že tady je, aby synovce učil fyziku (což tedy zkoušel nejprve s volným pádem...) a Štěpán (tj. synovec a vnuk) se byl proběhnout s ním a maminkou Bárou.
A protože jsou už nastěhováni nějakou dobu do Harcova, tak to bylo v okolí. A protože se byli proběhnout v okolí Harcova, narazili na specialitu Jizerek, totiž na jednu asi z více než stovky smrtí, které tady jsou, tedy pomníčků zahynulých dřevorubců, navzájem pobitých hajných a pytláků, oloupených turistů, nešťastníků pod ledem a nemocných a sebevrahů...až tedy na Bílou smrt, což smrt není, ale upomíná na tlusté pány, kteří se sáňkama zůstali v závěji a nezahynuli a v sedle Holubníku mají malovaný obrázek s básničkou...
Ale omlouvám se za rozsochatost: narazili na pomníček, kde bylo staré jméno "Fritz Hiebel" a vrátili se domů a tam jsme se potkali a oni mi o tom vyprávěli a já jsem šáhl po Knize o Jizerských Horách pana Nevrlého, což je pro mne bible vyprávění a faktů o Jizerkách a podle rejstříku našel Hiebelovu smrt...
... a vyvalil jsem oči, protože podle stránky 298 vydání 2007 v nakladatelství Vestri Fritz Hiebel zahynul 22.2.1878 a pocházel z domu čp. 29 ze Starého Harcova a to je právě domek, kam se mladí přistěhovali. Asi ten baráček bude starší, než jsem odhadoval...  

17. listopadu 2012

Vánoce

jsme měli tentokrát v předstihu, tak řečeno na vyzkoušení. Přijel Ondráš z Ameriky (trochu s problémy, ale nebylo to nic proti problémům při odletu...pro znalé: mám pocit, že K-choroba zmutovala, nerozbíjí hlavy a nohy, ale působí administrativní potíže) a protože se zase musel vracet neb má v Americe práci a teď konferenci o naší matičce Zemi, tak jsme se dohodli, že Vánoce uděláme v předstihu.
Počátkem listopadu shánět kapra je problém, přes veškeré grantové EU peníze vydávané na propagaci českých ryb. Objevil jsem obchůdek v Turnově, kde prodávají ryby z nějakých vznešených sádek, nicméně kapr zde pořízený se ukázal jako smrdutý "bahňák" a já jsem rychle spěchal do Globusu, kde jsem kupoval kapra chlazeného a dobrého.
A byla polévka, dva saláty, pečený kapr, i na kapří hranolky zbylo... a místo stromku místní větve.
A nevím, jak vám, ale mně tedy se to líbilo...

15. listopadu 2012

Modro

nad slunečným Jabloncem, i když v kraji je inverze a tedy zataženo a mlhavo. A bourá se, protože mlhy namrzají. A tady? Ráno jsem šel na procházku se psem a východ slunce sliboval opět modro a průzračno.

 Jen kdyby ta přehrada nepřipomínala spíš poušť...Po vypuštěných plážích běhají chlapci s minohledačkami a hledají a hledají a asi i nacházejí...

27. října 2012

Sněží

a to nejen v Boulderu, jak se ozýval O.  a kde je to 1640 m.n.m u Skalistých hor, ale už i tady, v našich mizerných 523 m.n.m. Tohle je z ranního venčení

a tohle je dopoledne, kdy se k sněhu přidal docela pěkný vítr... A chudák Arco má čenich celý studený a od sněhu, protože tam někde dole, pod tím bílým, musí být ta krásně voňavá psí slečna...


 

19. září 2012

Podzim se ohlašuje

a občas kouzlí s mlhou.  Dokonce jednu fotku vysílali i v počasí ČT :-)






6. září 2012

Před odjezdem

jsme se ještě jeli podívat na velrybí porodnici a jesle, která je v oblasti pod Los Gigantes a na kterou se dá koukat jen z dálky ze silnice.
A pak jsme jeli na Mascu, což je něco jako madeirské Curral das Freiras, tedy oblast, kde kdysi žili lidi ve velmi tvrdých podmínkách, s terasovitými políčky, kam se kdysi dalo těžko dostat pěšky a kde jsou dneska spousty turistů.




Ale rostou tam pomerančovníky.


 Když tak jedete po tomhle sopečném ostrově, občas jsou tam k vidění podivnosti, například rýhovaný kopec. A je to zarostlé, tedy staré...

  A pak nad Garachas zpátky do hotelu a balit...


5. září 2012

Geografický paradox

je to, že nejvyšší hora Španělska (Pico del Teide) je úplně mimo území španělských zemí, ale je na Tenerife. A vydali jsme se tam.

Na jižních ostrovech s horami je krásné to, že když jedete od moře, tak velmi rychle projedete všechna botanická pásma. Na Madeiře je to úplně fantastické, tady na Tenerife je to trochu vyprahlejší (protože asi jižnější) a ty změny jsou poměrně rychlé, v užších pásech.
Od palem dole u moře

 se rychle autem dostanete na hranici národního parku Teide, kde rostou borovice


Rostou z tufu, na kterém nechávají vrstvu suchého jehličí. To když vzplane...Ostatně jsme takovou oblast taky viděli...
Hřebenovou cestou jsme pak směřovali na Santa Cruz de Tenerife, největšího města.
Na té hřebenové cestě ( a cosi bylo vidět i z Pico del Teide) je místo podivně futuristické...



     U odbočky z hlavní cesty je napsáno, že tam jsou atmosférické observatoře a abychom jim nekazili vzduch, tak se tam nesmí.  Ale vypadá to jak z pohádky o mimozemské civilizaci.
A dál směrem na Santa Cruz de Tenerife a tam je pláž ke koupání, Playa de la Teresitas, kterou si tenerifané udělali tak, že z Afriky (nějak po zkušenostech odtud bych řekl, že za peníze EU) dovezli několik lodí saharského písku, takže to je jediná žlutá pláž na celém ostrově. Mají u ní vlnolam, pečují o ni a je tam spousta lidí i v pět odpoledne.

A pak jsme se po okružní dálnici projeli přes celý ostrov na východ, na Playa Paradiso, kde jsme měli hotel.

1. září 2012

Návrat je

když venku prší a jdete na procházku se psem a sáhnete do kapsy bundy a najdete tam lístek na lanovku na úplně jiném konci světa, kde je určitě teplo a sluníčko. 
Takže popořadě - udělali jsme si výlet (už nemáme dovolenou...) na Tenerife, přes Fischery, do pěkného hotelu Gran Roca Nivaria. Je to (díky našemu výběru) poměrně isolované místo, rušná městečka jsou daleko, ale hotel je samostatný resort, uzavřený a v podstatě tam můžete strávit celý čas, aniž byste vytáhli paty. To my ne, ale popořadě...
Přiletíte a večer, když vyjdete z klimatizované haly, na vás dýchne vzduch jižních ostrovů: teplo, vlhko, měsíc...

Jak jsem říkal, Roca Nivaria je pěkný hotel...


Na Tenerife lze bohužel vidět, co je to finanční krize: velký a krásný hotelový komplex v sousedství, kde jídelna na krásné terase nad mořem má prostřeno, ale je postavena z dřevěných trámů a igelitu...

Co je na tom našem hotelu vynikající, je kuchyně...a moje oblíbená: ryby všech možných druhů na všechny možné úpravy - na pomerančích, s olivami a kapary a mandlemi, s mušlemi, které také byly pečené, vařené ve víně, marinované se zeleninou,  krevetky nakládané a pečené a vařené, Paella, sýry, pečené jehněčí, ale našli se i tací, kteří dávali přednost tamním hamburgerům a biftekům...

A až vytrávíme, pojedeme na Teide: tam  vede ta lanovka...






22. srpna 2012

Potkali se dva

a trochu se míhali, ale nakonec se dá odhalit, který je který...


Jeden je Corry (prý z útulku; kdo mohl dát šeltii do útulku?) a druhý je Arco.