Prohledat tento blog

16. ledna 2012

Paradoxy

se vyskytují...Kdyby mi někdo říkal tak zhruba před třiceti, no možná i dvaceti lety, že budeme něčím jako Skype mluvit s Ondrášem na Hawaii, kam se dostal, když odletěl od nás.... On se tam koupe a běhá po pláži až k Obamům, tady zatím tiše padá prašánek, už je ho asi třicet centimetrů, Arco se v něm občas ztráci, ale fascinuje ho to... V Nera byl sníh chvilku a velmi rychle se změnil na hnědé bahno. Tady, i když to není úrodné Polabí, je zima i krásná...Tichá, člověku by se i zpívat chtělo o Svaté noci...ale Arco, jak jsem na to teď přišel, je fascinován písní jako sněhem a také se pokouší vylézt: tu na hlavu, tu kousnout...tak strašně zase nezpívám.  Tak couráme večerem, Arco lítá za hroudami sněhu, plave, skáče a na všechno padá snížek...