Prohledat tento blog

22. června 2012

Přiznám se, že jsem nevěřil

     Když jsem ten recept slyšel, nechtělo se mi do něj, protože jsem si říkal, že prostě zlikviduju kus lososa. Ale zkuste si to sami. Lososa jemně ocitronujeme a necháme asi 15 minut odležet. Pak jej posolím hrubou solí, pokladu plátky másla a položím na (teď pozor !) směs nasekané mladé jarní cibulky (svazek, klidně i svazek a půl)  a strouhaného křenu (asi vrchovatá lžíce na 10 dkg lososa), která je v pekáčku na olivovém oleji. Je toho hodně, losos leží navrchu, ale ono se to slehne.


     Peče se to zavřené asi 15-20 minut podle velikosti, případně dogriluje a je to vynikající s vařeným bramborem restovaným na másle s čerstvým rozmarýnem. To neuvěřitelné je, že křen vůbec nepřehluší chuť lososa a výsledkem je velmi jemné, nicméně chuťově výrazné jídlo. Probatum est...

16. června 2012

Stateček

o kterém Bára a Kuba mluví spoustu let a na který jsem věřil jenom trochu, tak ten stateček už opravdu existuje. Je nedaleko nás, v Harcově, kousek od Liberce. Dá se tam sedět na zahradě, popíjet pivo a koukat na Ještěd

pojídat prasátko a jiné dobroty

a čekat na večerní bouřku...

13. června 2012

Zase jeden

To se vezme asi půl na půl mleté hovězí a vepřové maso. Kouzlo je, že se tam přidá o trochu méně (na půl kila masa asi 40 dkg) kysaného zelí (používám firmu Andeco, protože je sympaticky výrazné). To kysané zelí se musí vymačkat (hodně !!!),  nesmí se proplachovat, ale musí se nakrájet na velmi drobno. A pak trochu strouhanky, drcený nebo mletý kmín, česnek, majoránku a/nebo oregáno, sůl (opatrně, je tam to zelí...) a tři vejce. Placičky (z toho množství výše je jich asi 13-14) se po důkladném promíchání smaží na oleji (neobalovat!), pomalu - ono to prská... asi 5 minut po jedné a 3 minuty po druhé straně. S bramborovou kaší je to nedostižné...

10. června 2012

Asi před patnácti lety

jsem při práci začal hodně jezdit autem. Abych se nenudil, tak mi Bára s Ondrou věnovali kazetu na poslouchání. Skupina Pohromadě na přehradě, album Je to tam... Nádherných dvanáct kousků, blues, krásné texty...Moc jsem si to užíval. Pak mi tu kazetu sežral přehravač a v dalším autě už kazety nebyly, tak jsem na nějakém eshopu sehnal totéž, ale jako CD. Praha - Brno vydalo na tohle CD a Mike Oldfielda Tubular Bells II...Nebylo tolik kamionů a jezdil jsem trochu rychleji.
Dneska mám MP3 přehravač s Bluetooth, nicméně v kastlíku stále nostalgicky vozím tahle stará CD a občas je nasadím...

Včera před polednem přijelo auto na plácek před hospodou, co je tady ve u nás slepé uličce, protože dál už je jen voda přehrady.
A začali tahat lavičky... a stany...a když vytáhli na stojanech reproduktory, bylo jasné, že začne mejdan...
Odpoledne jsem pracoval, takže když vypukl elektrický hluk a stěny paneláku to přetransformovaly na dunivé  "tuc-tuc-tuc", tak jsem nasadil sluchátka s Janem Dismasem Zelenkou a jeho Sinfonia Concertante a bylo to v pohodě.

V podvečer vypukl déšť, ale večer když jsem šel na procházku se psem, bylo slyšet, že oslava pokračuje, i když je tam asi jiná kapela, protože zazníval ženský zpěv v angličtině. Nějaké blues...A znělo to, docela jo...
Zabočil jsem na opačnou stranu, aby pes neobtěžoval štamgasty (je, potvora pěkná, sociálnější než Facebook a má je rád...) a jak tak jdu a přemýšlím a pracuju v hlavě, slyším, jak se zdálky přes mikrofon někdo v té kapele dohaduje s publikem a do toho takhle pár tónů, jako když si kytarista na pódiu z nudy hraje a mně hlavou zcela mechanicky blesklo ..."zpoždění..." a v tom kapela vyjela celá, naplno a já slyším "zpoždění, deset minut nebo deset let...".

A kruh se uzavřel. Kapela "Pohromadě na přehradě",  Bluesové odpoledne,  jiný repertoár, jiné složení...ale vzpomínky stejné.
Já jsem neodolal, sáhnul do kastlíku v autě, přibalil tužku a šel. Takže teď mám k originálnímu CD

       a podpisu Ivana Jecha na coveru ještě originál autogram zpěvačky...

Zkuste si to,  stojí za to. Stokilová dáma je nádhera...

3. června 2012

Vodníci

se mají u rybníků vyskytovat. V Třeboni jej  mají trochu zkomercionalizovaného
ale našli jsme jeden rybník, který -  i když jej trochu vypouštějí a opravují -
skýtá skoro neomezené možnosti. Mají na to celý barák
a když vejdete dovnitř, uvidíte, proč je dobré být vodníkem v Jižnách Čechách v Maříži...


 No řekněte, netopili byste s chutí?