Prohledat tento blog

28. listopadu 2013

Nakukování

      Když jsem se zmiňoval o možné motivaci genealogů, na tohle jsem zapomněl: že by v tom byla i trocha voajerství? Ono vlastně je to jakési nakukování do historie. Tak třeba najdete, že si 7.10.1873 Palát z Valče bral Palátovou taky z Valče.
Záhadou mi bylo, když jsem to zapisoval, že tam není ani stopa záznamu o dispenzi a pan farář Wolf to bral jako bezproblémovou věc, bez ohledu na krevní kříže a podobné pomůcky. A pak jsem po dlouhé době zjistil, že se v té oblasti Valče, Třebenic a Dolních Vilémovic se už od konce 17.století vyskytují dva rody Palátů, které se navzájem propletly až tímhle sňatkem. A vypadá to, že tam byl ještě třetí jejich rod, nespojený s těma dvěma, ale to chce ještě rozebrat... odkud se berou...

      Krása je, že když už to přečtete  a poskládáte do Excelu a vhodně setřídíte, začnou na vás ty příběhy samy vyskakovat; jak říkám, "rodokmen je o mrtvých":  Jakubovi a Marii se narodila dvojčata, jejich matka zemřela o dva dny později a  samozřejmě zemřela i dvojčata

      Trochu složitější je historie Josefa Paláta, který postupně měl tři manželky, až s tou poslední dožil až do smrti; aby se tenhle příběh objevil, musel jsem zpracovat data ze sedmi kronik (a některé údaje o narození a sňatku dětí jsou vynechány).
 Zajímavá je také poslední manželka; rod Manů se v těch oblastech u Třebíče vyskytuje v matrikách velmi dlouho a tady je najednou jedna narozena u Klatov
Její rodiče (cca 1843) žili ve Lhotě u Týnce u Klatov, nicméně nějakou návaznost na Many na Třebíčsku určitě měli.

       Tohle stěhování je vůbec zajímavé. O problémech s babičkou jsem psal, nacházím také řadu Palátů v přistěhovaleckých záznamech do USA na FamilySearch.org a když jsem se pokoušel ztotožnit některé z nich s mými matričními záznamy, neměl jsem zatím (doufám) moc štěstí. Vzhledem k tomu, že Paláti kolem Třebíče byli katolíci a půlláníci a vůbec "Rusticus", seděli na místě. Ale odkud přišli? Chvilku jsem si myslel, že třeba z Maďarska, vzhledem k jazykovým úvahám, ale k mému překvapení je už v Berní rule z 1654 (s odkazem na Soupis poddaných podle víry 1651) Palátů několik: Nepřevázka u Boleslavi, Vraňany na Mělníku a několik jich je uvedeno v oblasti Kralovic na Plzeňsku (Babina). A tady jsou hodně dlouho, od záznamu z 1558 v pozemkových záznamech.  Dokonce jsou zpracováni na německém serveru GEDBAS; autorem je pan Stephan Pallad z německé Hoyeswerdy (skoro je to přes kopeček...), jehož příbuzní to prý jsou. Zajímavý trik je osoba "Anfang Pallad", kterou má na vrcholu všech záznamů.
Dneska je to s Paláty jinak
a zbyli hlavně jak vidno na Třebíčsku a a kolem Vsetína a Valašského Meziříčí a podle FamilySearch.org jsou už v 17. a 18.století také "naproti" ; kolem Skalice a Senice už od roku 1637
kdy se Václav narodil Vavřinci a Anně. Ta česká jména snad svědčí o českém původu, tedy příchodu od Západu. Je také zaznamenáno narození roku 1695 Jiřího Paláta Pavlovi a Dorotě v Kysuckém Novém Meste, což je zase přes kopečky, kolem Zázrivé a Terchové - že bych byl spřízněn s Jánošíkem? :-)  Ale zase je co dělat: pokusit se zjistit, jestli přišli ze západu nebo z východu.
      Dost mne totiž mate původ toho jména, když jsem hledal babičku Gravenek tak na gůglu nic a Paláti jsou po celé zeměkouli. Pokud vím, existuje jakýsi výklad českých odborníků, že Palát je odvozen od "pálati", tj. planouti. Našel jsem to na jinak velmi zajímavé stránce  a je to použito i v přepisu Bible. V latině slovo "palatus" znamená "chuť" a v rumunštině  a v mnoha jiných (kupodivu neslovanských) jazycích existuje "palát"  s významem "palác" nebo s významem "patro" v ústech.  Dokonce je v tom smyslu i  tiskovina.  A třeba pallat je maďarsky "prkno", finsky "řezy",  lotyšsky = komora a švédsky pallat = podporovat, pokud jsem to hledal správně a gůgle neklamal.  Dokonce ten translátor má i albánštinu "palat pallat palate" je "strany palác patra".

      Pokusil jsem se něco sehnat i po genetické linii přes Genomac, ale lidé kteří se mi ozvali shodně konstatují (stejně jako já), že mají linie přerušené nemanželskými dětmi a když člověk uváží, kolik tady přešlo armád.. Ale asi nějak příbuzný jsme :-)

      Holt, je to jak s tou klíčovou dírkou, rozsah vidění máte omezený, takže tušíte, ale jistotu nemáte...

Záleží na tom

jestli považujete drůbeží vnitřnosti za jídlo nebo odpad. Pokud nemáte nic proti drůbežím žaludkům, dovolím si doporučit následující: omyté a čisté a bezpískové drůbeží žaludky dejte pomalu a dlouho vařit do studené solené vody s několika kuličkami nového koření a celého zeleného pepře. Až když to je opravdu měkké a zbylo nemnoho silného vývaru, dejte do druhého hrnku vařit květák rozebraný (nebo odkrájený) na malé růžičky, asi 1 cm. Hodně slaná voda; když si mezitím uděláte rýži, tak ten květák vaříte třeba i stejně dlouho, musí být měkký. A pak na másle jíšku, zalít tím vývarem a trochou mléka, okořenit muškátovým květem (podle chuti, ale snese to i dost) a mletým pepřem, vložit žaludky a květák, promíchat a s tou rýží je to vynikající...  

21. listopadu 2013

Nebožtík Smalbone

je nádherná právnická detektivka od Michaela Gilberta, ve které se najde mrtvola v krabici na spisy a vyšetřující inspektor Hazelridge a a jeho nikoliv přihlouplý Watson, totiž  insomnický pan Bohun spolu rozmlouvají, jak se ti zločinci vlastně chytají:
"Pokud jsem zjistil, jsou jen dva způsoby, jak ulovit člověka.  Jeden z nich je, že se hodí do vody granát: dalo by se to nazvat metoda šoku. Druhá metoda je pracnější, ale asi tak stejně zaručená: upletete síť a taháte ji přes rybník sem a tam; malér je, že totiž většinou nemáte přiměřeně velký granát. Zpočátku tou sítí nechytíte nic, ale když je síť dostatečně hustá a zabírá dostatečně do hloubky a taháte s ní dostatečně dlouho, musí všechny vyplynout na povrch."  

       Mám tu detektivku moc rád a četl jsem ji mnohokrát a když jsem začal uvažovat o tvorbě rodokmenu, vzpomenul jsem si na ni. A rozhodl jsem se postupovat podle popsané metody; měl jsem štěstí, že (aniž jsem o tom věděl) byly splněny některé podmínky, bez kterých tato metoda nefunguje. Jak řečeno, v podstatě jsem to naplánoval tak, že vezmu všechny matriky z Myslibořic a okolí a projdu je a poznamenám všechno Palátech co najdu a pak to z toho dám dohromady. No, velké sny lidstva mají ty krásné vize na konci (blaho všech, spravedlnost, ...) akorát ty přechodové efekty realizace pak mívají trochu problém...

     To, co se tady pokouším popsat, je mnou (metodou pokus-omyl) vymyšlený postup, který bude fungovat jen někdy, na druhé straně pokud zafunguje, připadá  mi velmi efektivní a vhodný. V podstatě jde o zaznamenání sebraných dat do Excelu a jejich následné třídění a filtrování. A když pak vezmete ta data z různých zdrojů a matrik a setřídíte je a vyfiltrujete, občas na vás vyskočí příběh...



Podmínky. Funguje to tehdy, když hledaný rod nepatří do stěhovavých povolání, ukazuje na to třeba poznámka "Rusticus" nebo "Gazarius" (rolník nebo domkář) v matrice. Znamená to totiž, že se předkové moc nehýbali z místa na místo; do konce 18. století to víceméně také šlo jen se souhlasem vrchnosti. Zajímavá stránka o stěhovavých povoláních je mimochodem tady. Druhou podmínkou je lokalizace jména, které není příliš běžné (jako Novák apod.). Obojí znamená koncentraci hledaných lidí na relativně malém území a tedy nikoliv enormní množství matrik ke zpracování; současně také možnost sebrání poměrně významného množství dat k dalšímu zpracování.


Vlastní postup.  Tímhle postupem vznikají vlastně tři paralelní seznamy: seznam nalezených údajů o osobách, seznam zpracovaných vesnic nebo vesnic pro další zpracování a seznam zpracovaných matrik. Jde o systematický postup, který, jak výše řečeno, může trvat dlouho, může být nudný, na druhé straně se v něm člověk hodně naučí a to hlavně číst matriční zápisy
  • Začít s matrikou narozených ve farnosti vesnice,  kde je určitě nějaký hledaný jedinec a tu zpracovat jako celek: záznam po záznamu vyhledávat a zapisovat vše, co se daného jména týká (narozený, otec, matka).  
  • Identifikovat a zapisovat vesnice kmotrů, případně rodičů; ty pak zahrneme do dalších kol hledání.
  • Totéž provést s matrikou zemřelých pro danou vesnici. Nalezené údaje osob zapisovat
  • Současně pro prohlédnutou matriku zapisovat identifikaci a časový rozsah a i datum procházení a počet nalezených záznamů; uvidíte, že když matriku projdete znovu po měsíci, zejména když je tam záznamů více, najdete ještě řadu nových záznamů, které jste před tím nezachytili a to hlavně z počátku, když čtení písma ještě není plně zvládnuté. 
  • Vhodné by asi bylo si současně dělat i seznam frekventovaných jmen dané vesnice stylem "hodně Čechů, hodně Vítámvásů, ..." ale nepřišel jsem na to jak a když se člověk soustředí na jedno jméno, těžko si uvědomuje jména jiná, to by asi bylo moc pracné...
  • Záznamy narození a úmrtí sloučit a odfiltrovat; k tomu jak pracovat se záznamy se dostanu za chvíli. 
  • V matrice oddaných hledat totéž a zapisovat.  Tady je vhodné poznamenat místo kmotrů svědky. Zase zaznamenávat geografické a lokalizační údaje do seznamu vesnic; pokud chybí nebo je jich naopak mnoho, tahle metoda bude mít problém.
  • Pokračovat v dané farnosti do minulosti, do starších kronik a poznamenávat vše nalezené.
  • Vzít vesnici a farnost, která se vyskytuje nejčastěji v těch lokačních údajích a provést totéž, od začátku: narození, zemřelí, oddaní...

Výhody. Připadá mi, že výhod je několik:
  • je to systematický postup a máte přehled, kolik je toho zpracováno jak v čase tak místně
  • matriku - zejména novější - obvykle psal jeden člověk takže si můžete "zvyknout" na jeho rukopis, zkratky, způsob zápisu a snáze se to čte
  • hledáte určité jméno, ale jen jedno. Znamená to, že si můžete zafixovat grafický tvar tohoto jména v dané matrice a pak to jde prohlížet poměrně rychle prohledávat. Samozřejmě, musíte vzít v úvahu, že existují podobná a tedy zrádná jména. V mém případě Polák, Pala, Pell, Salák...   
Co zaznamenávat o lidech. Udělal jsem si na to jednoduchý Excel doplněný pár vnitřními makry; ostatně pro zájemce je uložen tady.  Vyplněný vypadá asi takto

Má několik listů, hlavní je list Matriky, který obsahuje tři skupiny sloupců (v jiném pořadí než tady popisuji):
Tohle jsou vlastně záznamy z matriky: číslo domu, jméno osoby, otce a matky, rodné jméno matky a jméno manžela či manželky. Jak zapisovat příjmení popisuje třeba tento post.  Rozhodněte si na počátku, zda a jak budete rozlišovat Matěj a podobný Matyáš. Do záznamu je potřeba zapsat vše co z matriky plyne, do posledního sloupce komentáře je vhodné popsat všechno ostatní: věk úmrtí a příčinu, později zemřelý, jména kmotrů či svědků, odkud, co je vám divné...
Narození, úmrtí, sňatek. Ves - to je trochu složitější, psal jsem si tam ves odkud pochází muž u sňatku a jinak ves události. Archiv je MZA nebo jiná zkratka pro znovu vyhledání, stejně tak stránka (on to má být spíš Scan, protože to je číslo stránky v aplikaci, nikoliv číslo matriční stránky) a Kniha = signatura. Rok a datum pak vytvoří pole DatumDMR pro třídění.

     Další pole označují údaje pro zpracování, když je ten Excel naplněn "zdrojovými" daty:

M1, M2 a M3 jsou vyhledávací markery; další list Dotazy totiž obsahuje parametrická pole
a podle toho se nahodí znak ANO ve vzorci v markeru (podmíněně formátovaný). Je tam skryt vzorec, například pro sloupec M1

=KDYŽ(Dotazy!$B$1<>"";KDYŽ(NEBO(NE(JE.CHYBA(HLEDAT(Dotazy!$B$1;S2)));NE(JE.CHYBA(HLEDAT(Dotazy!$B$1;T2))));"ANO";"");"")

 V tomto případě jde pak vyfiltrovat situace, které se Karla týkají jako osoby či jako otce.

Rod vyplňuji tak, že setřídím údaje podle Otec, Matka, Rodné jméno, DatumDMR - tím se dohromady dostanou údaje o rodině a jejich dětech. Nakonec jsem usoudil, že je vhodné, aby i sňatek dětí byl ve stejné rodině, i když sňatkem vzniká rodina nová. Výše uvedený řádek Rod max na listu Dotazy říká, že pokud bych objevil novou rodinu, měla by číslo 101 u všech řádků (narození dětí, jejich sňatky a úmrtí, případně úmrtí otce či matky). Dost často si ale pomáhám - minimálně při úvahách a zapisování - vesnicí a číslem domu.  

ID je označení osoby - pomáhá mi opět pole maxima v dotazech výše; další osoba by měla 430 v tomhle příkladu.  Osoba vzniká nejprve tak, že setřídím data v rámci rodiny a jména osoby a podle data a tam kde najdu pro stejnou osobu narození i úmrtí (případně sňatek mezitím) označím ji číslem osoby. Současně kontroluji komentáře, zda nejde o omyl (obvykle když je osoba označena v matrice jako zemřelá, pak by tam mělo být oboje). Ukazuje to také na chybějící data.

FmL je FemaleLine; píšu si ho u některých "cizích manželek" místo ID. Prostě František Palát si vzal Marii Juránkovou, pak umřel a ta se znova provdala. V matrice je Marie Palátová si bere XYZ a nemá v záznamech datum narození. Nebo zemřela Anna Palátová "Laurentius Pallath uxor".  Tímhle to jde odlišit, tyto "cizí" ženy" tady dostávají svoji linii.


Igno je pole pro filtraci. Je prázdné a zaznamenávám v něm
  • když najdu pro osobu její narození a úmrtí blízko sebe (několik let), znamenám ke každému řádku C pro možnost vyfiltrovat lidi, kteří z hlediska linie rodokmenu nejsou zajímaví
  • CC pro označení úmrtí bez nalezení narození v nízkém věku, Todtgeboren/Mrtvorozený apod. nebo když mám z matriky úmrtí, ale narození je v "živé" matrice, tedy bez návštěvy matrikářů nedostupné. 
  • S pro označení záznamů narození a sňatku dcery, která tím "vypadává" z linie rodokmenu
  • X pro nejasný záznam, který teď nechci brát do úvah
  • Q pro označení záznamu, který je nejasně napsaný a je třeba jej znovu prověřit v souvislostech (úmrtí bez narození nebo narození dětí bez záznamu o sňatku rodičů...)  
Znamená to tedy:

  • číst matriku a zaznamenávat její údaje do prvých dvou skupin
  • vhodně třídit a označovat ID osob, Rod, Igno apod. , doplňovat čísla a indikátory na základě minulých údajů nebo je korigovat podle nových dat. 
  • odfiltrovat to co není zajímavé a pokračovat v dalším sběru dat

Při doplňování nových řádků je třeba dbát, aby se zkopírovaly vzorce jak datum DMR tak hlavně markerů M1-M3; přes CTRL-? to jde zkontrolovat.

     Pokud jsou povolena makra, pak

  • CTRL-q  = nechat být (šedivý řádek)
  • CTRL-o = označená pole nejsou přesně přečtena, znovu zkusit načíst (oranžové pole)
  • CTRL-l  = celý řádek je potřeba znovu přečíst a zkontrolovat (oranžová)
  • CTRL-m = označená pole nejsou v matrice ale byla úvahou doplněna (červená)
  • CTRL-k = data zapsána do My Heritage (zelená)
  • CTRL-n = normální, smazat všechna označení v řádku

      Používám My Heritage v placené verzi, protože tady fungují shody SmartMatch a vzhledem k tomu, že došlo k strategickému spojení mormonské databáze FamilySearch s technologií MyHeritage, vzniká z toho vysoce výkonný nástroj se spoustou dat. Pro zápis o uložení do MyHeritage jsou pole
  • HID      identifikátor osoby, který přidělil MyHeritage
  • UPH     identifikátor osoby otce, tedy "vyššího" záznamu z MyHeritage

Pomocí filtrů (například UPH neprázdný a HID prázdný) je možno najít osoby, které ještě nejsou doplněny v MyHeritage apod.              

Mimo to je v tom Excelu ještě
  • list pro knihy, tj. zpracované matriky
  • list pro problémy
Nejčastějším problémem je sňatek, který mohl být ve vesnici tak do deseti kilometrů a chlapec se přiženil tam nebo si odtud přivezl nevěstu se sňatkem tam nebo se sňatkem v jeho rodném domě. Sem si pak píšu lokality které jsem prošel a identifikace matrik včetně prohledaných stran.
Matriky

a problémy

O tom Excelu si myslím, že se dá použít pro záznam zjištěného i v případě, že jdeme jen po jedné linii a odhadujeme rok narození a rok sňatku, které pak dohledáváme dále.  

     Tak to je pokus o malý příspěvek, který třeba bude někomu ku pomoci a užitku. A jdu se zase hrabat v matrikách a Excelu: v třebíčském rodokmenu je v MyHeritage asi 560 lidí (asi 350 shod s jinými rodokmeny i když ve větvích Juránků, Joklíků atd.) s tím, že v Excelu je dalších 450 zatím nezapsaných záznamů a asi deset otevřených problémů (odkud se vzal Šimon Palát, kterému se 1732 jako první dítě narodila Marie a který si podle indexu z FamilySearch vzal Marii Ruzka). A to jsem objevil spoustu Palátů kolem Babiny, Plas a Kralovic u Plzně, prvního dokonce v Berní rule kraje plzeňského 1654 a Soupisu duší 1651. Odkud se tam, proboha, vzali? Že by je panstvo z Osova dodalo na panství Kateřiny z Valdštejna po švédské válce? Prostě, pořád je co dělat.     

19. listopadu 2013

Kdybysem to byl věděl...

říká kluk ve starém francouzském filmu. Když jsem otevřel první matriku (pro zasmání: byla někdy z 18. století) byl jsem slušně řečeno zmaten a kdybysem to byl věděl.  A myslím, že tohle je šok pro každého, kdo se do podobné věci pustí.
   
       Stará písma se učí několik semestrů v rámci studia pomocných věd historických na filosofické fakultě. Paní Lednická na svém blogu (mimochodem, tenhle blog je výtečný zdroj informací...) doporučuje si přečíst kurentní abecedu. No, přečíst.... Prostě podlé mé zkušenosti tohle je potřeba odřít a cvičit a trénovat a když z toho vypadnete na tři měsíce, máte zase problém se do toho dostávat.
Jistou pomůckou mohou být písma: online dostupná  kde se vám přímo zobrazuje text v písmu Suetterlin
nebo si písma pro trénink můžete stáhnout a nainstalovat do počítače. Třeba z blogu pana Hradila odtud  nebo z druhého blogu pana Hradila odkaz na práci Veroniky Simonové. Oba tyto blogy jsou také výtečný zdroj mnoha jiných někdy i nečekaných odkazů a informací...
Máte pak ve Wordu nebo jinde instalovaná písma a můžete si jejich pomocí zkoušet, jak by asi vypadal ten text...
Jak je vidět, tři fonty a tři písma a všechna se používala a to i psanou rukou neumělou či chorou...
Takže tohle je opravdu jeden z posledních pokusů, jak něčemu porozumět (RTFM by řekli ajťáci...). 

      Lepší strategie je se prostě pustit do boje a číst, on to za vás stejně nikdo neudělá a trochu začnete chápat, proč "profi" genealogové počítají za vyhledání určitého záznamu 100-250 Kč; víte kolik toho musí přečíst zbytečně, než najdou ten pravý?
Dobrým doporučením je opět paní Lednická a tentokrát její kniha, která je vynikající pomůckou pro začínající genealogy; tady najdete
  • odkazy na stránky, kde jsou matriky, do kterých se chcete začíst
  • odkazy na stránky různých spolků lidí stejně postižených jako já či vy; Genea apod.
  • spoustu rad velmi pragmatickým stylem: zkus tohle, postupuj takto... 
Škoda, že jsem se k téhle knize dostal, až když jsem už měl kus "prokousáno", ušetřila by mi některé omyly.

      Asi nejjednodušší je začít zpětně, od co nejnovějších matrik. Na tzv. "živé" matriky se nedostanete; poněkud podivný zákon říká, že nemáme přístup do matrik, které obsahují narození 100 let ode dneška a sňatky a úmrtí 75 ode dneška. 
Matriky vznikaly poprvé koncem 16. a počátkem 17. století. takže to je tak maximum, na které se můžete dostat, ale pokud máte v malé farnosti  (od 1784 do 1949 se matriky vedou samostatně pro každou událost a dokonce i vesnici...) narození v matrice například od 1815 do 1927, je matrika živá a počkáte si na digitalizaci ještě spoustu let a za údaji musíte na příslušný matriční úřad.   Od 1.1.2014 se tohle snad má měnit v novém zákonu a občanském zákoníku.
Aplikace pro zobrazení matrik jsou různé, najdete je ve výše uvedených zdrojích nebo na webu; já se pokusím povídat něco na ukázkách z ActaPublica.eu a k tomu, co si poznamenávat, když se nám záznam konečně povede přečíst, bych se ještě někdy rád rozepsal...

       Matrika vypadá asi takto úhledně (zemřelí, Dolní Vilémovice, Moravský zemský archiv, signatura 11065). Tady jsme 1919, je to "naše" písmo a česky...
Trochu dříve 1909 je vidět jenom to, že do matriky psal jak farář, tak i administrátor (v 17.století to ale byl třeba i kantor, prostě někdo kdo uměl psát...)
a ještě dříve, v roce 1889 máme štěstí na pana faráře Wolfa, který psal důsledně krasopisem (to se tenkrát vyučovalo :-).
Ještě dříve, 1861, už tady máme tu krásu, co jsou s ní psány matriky dlouhou dobu 
V dřívějších matrikách, tady je to v roce 1852, máme zase jiný tvar tohoto písma, opticky velmi úhledné, ale zkuste si to přečíst :-)

Všechno je to krasopis, je to úhledné, protože jsme v polovině 19. století. A půjdeme hlouběji do minulosti...1759 je matrika psaná již do sloupců
protože dříve to byl volný text ... 1733. Tady je také vidět, jak se později, při hledání, podtrhávala důležitá jména pro zvýraznění, aby se v tom trochu vyznali.  

Tady se už začínají projevovat i například kvality inkoustu (byl drahý, tak se ředil vodou a dneska je to hrůza číst...ze 1735)
nebo se rozpíjel

 a pokud jde o kvalitu psaní, tak je to už velmi různorodé, jak kdo byl schopen. Pro svědky a kmotry například platilo pravidlo "Kdo si myslí, že se umí podepsat, ať se podepíše...". A protože do matrik psali různí lidé (tohle je 1658), je to opravdu různorodé.
V matrikách se také najde situace, kdy pan farář začíná psát úhledným písmem, pak dvě desítky let se to písmo stává méně a méně čitelné, pak je jiný rukopis administrátora a pak záznam o pohřbu pana faráře a nový, úhledný rukopis.
A to jsou jen záznamy matrik o lidech; jsou zde (v populárních publikacích hojně citované) i další zápisky a záznamy: úřední se smrští čísel povolení a uložení nařízení nebo například stížnost pana faráře Burmeistera z Valečské farnosti na předchozího faráře z Böhmstättenu, začínající slovy "Ačkoliv o mrtvých jen dobře...". Ono totiž díky němu chybí v této matrice MZA 11052 všechny údaje za 1710-1712; sice umřel, ale já mám kvůli tomu přerušenou jednu linii příbuzenstva.
Ale asi to byla divná doba, protože šlo o poslední morovou ránu v Čechách a na Moravě (1710-1726), takže v matrikách úmrtí se tvořily zápisy takového typu: 

       Pokud jde o jazyk, zhruba řečeno, že "čerstvé" matriky jsou česky a předchozí německy;  tady bych doporučil knížku, která obsahuje výtečné slovníky například povolání, příčin úmrtí a podobně, takže i když neumíte latinsky nebo hlavně neumíte německy, lze tady leccos dohledat, stačí to jen přečíst... Nicméně k dispozici je i řada slovníků na webu nebo na google.books.
Staré matriky, z počátku 18. nebo konce 17. století, jsou často latinsky

a k té latině je potřeba (například ze zmíněné knížky) rozeznávat i zkratky, protože to latiníci dělali ("Copulatus est per me...") 
 nebo je matrika dokonce i česky

        Spolehlivost záznamů - faráři objížděli farnosti na koni či oslu, vykonávali křty, pohřbívali, oddávali a poznámky si psali na kusy papíru a dávali do brašny, do jezdecké boty...Ta matrika má třeba 5 kg a rozměry  31 x 20 cm, tak kdo by se s ní tahal, takže čas od času si tyto záznamy vzali a přepsali. Někdy něco nenašli vůbec, někdy to napsali dvakrát;  záznam MZA signatura 11053 scan 5 z 29.11.1734 
kde se Šebestiánu Palátovi (Pallath) narodila později zemřelá Barbora, kmotr Jiří Dvořák se opakuje na záznamu MZA signatura 11052 scan 87, opět z 29.11.1734
 A pokud jde o jiné údaje, paní Lednická to formuluje "předkové byli kreativní".  Takže měkké a tvrdé i/y nehraje roli (Nehibka, Musyl, Musil, Nehybka...), příjmení se vyvíjejí (Palát byl Pallat, Pallath, Pallad...) a pokud jde o věk připisovaný obvykle k úmrtí, funguje to tak někdy od druhé poloviny devatenáctého století. Ti lidé měli ještě cyklický čas, "jato-léto-podzim-zima", takže si (i podle křestního jména, neb Michal a Václav byli například na podzim) pamatovali měsíc případně den narození, ale rok?  Doporučuje se obvykle hledat narození +/- 5 let od toho záznamu a někdy i to je málo. A podobně věk při sňatku: u mužů obvykle 27-30, u žen 24-27 (prý je to na Moravě v mladším věku než v Čechách), ale bylo i 17 let. Takže čím dále do minulosti, tím méně údajů a tím jsou také méně spolehlivé. Nakonec zjistíte, že dítě Andreas se narodilo, rodiče Duchek Palát a "Marzena". Kolem let 1650-1670 jsou v různých farnostech v různých vesnicích jednotlivé isolované záznamy bez konce a počátku: 3.1.1679 v Třebenicích (později Strzebenitz a dnes opět Třebenice) umřel Michal Palát; kde se vzal se asi už z matrik nedozvíme. Snad z gruntovních knih nebo lánových rejstříků, ale to je úplně jiná pohádka, jak říkal pan Kipling.

         Takže asi nejlepší bude uvařit si čaj či kávu a začít s matrikou online: nejlépe hledat narození dědečka; aby to bylo tak kolem 1880, to už je hodně matrik na webu;  pak hledat a číst a prát se s tím... K tomu postupu se taky snad někdy dostanu...

      A když se to nepovede přečíst, tak třeba na ActaPublica je pár hrozně dobrých a šikovných lidí, kteří na prosbu o pomoc dost často zareagují a pomohou... Hledal jsem Paláta v záznamu, který byl nad mé síly
 a dostalo se mi pomoci, i když trochu překvapující...
         
Tak dobré nervy a když to nejde přečíst ve dvě v noci,   je to lepší nechat na dopoledne příštího dne a psát si do čtverečkovaného papíru jednotlivá písmenka nejasného slova  odzadu a číst si to nahlas, ono to třeba naskočí. Že přečtený Duchek je zkráceně Duchoslav mi ale museli poradit zkušenější

17. listopadu 2013

Někdo skládá lodě do láhve

jiný pěstuje baklažány a já si už nějakou dobu hraju s rodokmenem.  Dějepis ani zeměpis mne nikdy nebavil a nezajímal a měl jsem s nimi problémy, protože můj matematický mozek pracuje trochu jinak než kartotéka. Ze slavných dějin národa českého mne zajímá ještě tak období "temných století", protože se o nich skoro nic neví a fascinuje mne, kolik se toho dá vymyslet o slově "mezitím" ve Widukindově kronice.
A přemýšlím proč jsem se do toho vlastně pustil a proč tím trávím hodiny a hodiny; když zkoumám svoje pocity a motivy, napadají mne dvě hypotézy:
  • zatím jsem se vždycky potkával s rodokmenem v nějaké podobě tak, že mi byl na rodinném setkání předhozen nějaký kmet, jako "ten-který-tvoří-rodokmen" a ten mi pak vyprávěl co to dá práce a ukazoval mi papíry různě pokreslené jmény a čárami a čarami... Takže možná i mým motivem je pokus něco předat, nějakou informaci, něco co geront ještě ví, ale co už třeba dlouho vědět nebude a informace se ztratí. Já vím, že dneska na to není doba, ale nějaký takový pocit mám.
  • ryze osobním motivem je sílící pocit ztracenosti, prázdnoty; předešlé generace jsou pryč a navazující generace mají úplně jiné problémy a tak si pomalu začínám připadat jak Elina Makropulos. Jak říká Carl Jung a mé děti, "druhá polovina života by měla být radostnou přípravou na smrt". A rodokmen je hlavně o mrtvých.
To vykolejení je tady v tom kraji navíc cítit: potkáváte staré náhrobky a základy domů v lese, kolem kterých jsou v trávě zarostlé korálky a staré cesty; prostě se tady jablonecko a liberecko během posledních historických dob několikrát převrátilo na ruby, aspoň pokud se lidí týká. A pak se člověk na stará kolena dozvídá o tom, jak tady československá armáda dvakrát obnovovala pořádek, nejprve když tady vznikly samostatné Německé Čechy v roce 1918 a pak když revoluční gardy pod vedením akademického malíře Hložka začaly "samostatné čištění" .
V rámci těch zákrutů revoluce jsme se sem dostali i my v roce 1953, kdy - podle toho co vím - dostal otec vybrat, že buď zavřít za hájení kolegy skauta nebo vypadnout dosídlovat pohraničí...
Ono je vůbec zajímavé, jak se člověk postupně dozvídá a přijímá historii a nevím, jestli je to dávkováno tím, kolik je poskytnuto nebo tím, kolik je ochoten v daném věku a situaci pojmout a vstřebat.  Takže teprve po dlouhé době jsem se dozvídal že rodiče byli již jednou ženatý/vdaná, proč jsme odešli z Děčína, co to je za divnou fotku mého táty básníka se samopalem přes hrudník (to když se socdem  dr. Veverkou zakládali v Liberci noviny "Stráž severu") a tak vůbec.
A vlastně to první setkání s historií jsou rodiče a prarodiče, protože ti jsou nejblíž a k dispozici a historie je tak přirozeně součástí přítomnosti.  
Dědečky jsem vlastně neměl, protože jeden zemřel, když mi bylo asi 6 let a z něho mám mlhavý ačkoliv sympatický pocit a ten druhý na mne nemluvil do mých osmnácti let, kdy umřel. A - jak dneska zjišťuji v databázi legionářů - dědeček byl PhDr. a to jsem netušil...
Babičku od zemřelého dědečka jsem vůbec nemusel, protože byla úzkostná, stále vyplašená a úzkostná a měl jsem rád tu od dědečka, který žil někde jinde v baráku a babička mu nosila jídlo a jinak pěstovala králíky a na plotně pekla šedozelené houby nechutného vzhledu a báječné chuti a vyráběla rybízák neuvěřitelné síly. A taky měla knížky v divném jazyku, ale na mne mluvila perfektní češtinou, takže kdoví.
A pak - když mi bylo asi 12 let - táta povídá "Jedeme do Myslibořic k příbuzným" a já jsem byl překvapený, protože do té doby rodina bylo jenom to, co jsem popsal výše a o nějakých Myslibořicích jsem neměl tušení, natož abych věděl kde to je. Z téhle návštěvy si pamatuju jedině starý hrob na hřbitově, o kterém mi táta řekl, že to je dědeček a pak domek na kraji vesnice, kde seděli hrozně rozesmátí a hrozně živí jiní dědečkové a ti mi dali skleničku něčeho, co bylo teplé a vonělo a spálilo mi krk; odhaduju že to byla sedlácká, tak aspoň šedesát...
Ale Myslibořice se pro mne přese všechno staly symbolem příbuzenstva, takže když jsem později podobně zjistil, že jsou další příbuzní ve Znojmě, už mne to tak nepřekvapovalo a bral jsem příbuzenstvo jako existující entitu i když jsem díky krásné sestřenici jednu chvíli uvažoval, jak že to vlastně s těmi pokrevními vztahy je...
S rodokmenem ve formě poznámek
jsem se potkal v Olomouci u pana doktora M.W., o kterém máma říkala, že to je bratranec, ale - jak dneska zjišťuji - to příbuzenství bylo složitější...
A pak mi ve Znojmě opět jeden starý pán - asi také ve snaze někomu to veslo předat - ukazoval a dokonce věnoval kopii rodokmenu.
     
Při letmém pohledu mne zaujalo, že to je rozrůstající se pyramida s tím, že údaje na vrcholu jsou velmi kusé, že to sahá do počátků devatenáctého století a že se tam najednou objevuje nemanželské dítě. Tak jsem všechno uložil do krabice a nechal tam dvě desítky let odležet...

Před několika lety, jsem byl na setkání se zákazníky, které firma pořádala ve velkém a příjemném sportovně hotelovém středisku v  Hrotovicích; opět moje neznalost zeměpisu mi řekla, že to je někde na Moravě a dojel jsem tam podle popisky a když jsem se vracel a na mapě začal hledat, kudy tedy, padlo mi oko na vesnici blízko a tam bylo napsáno Myslibořice. No to se tedy pojedu podívat za příbuznými...
Všechno tam vypadalo jinak, pálenici jsem nenašel, na hřbitově jsem se z cedule dozvěděl, že je od roku 1992 nový a po hrobu dědečka ani stopy. A jel jsem zpátky a přemýšlel, jak se to tedy vlastně dá dohledat a vznikala ve mně představa starých zámeckých komnat s krabicemi označenými podivnými symboly plnými latinských číslic a badatelna plná fousatých starců, rozčileně dělajících "pst...". Trochu jsem to znal ze Starých Hradů, dokud tam ještě byly fondy památníku NP. No a představu, že člověk bude jezdit po archivech a hrabat se ve starých zaprášených knihách, jsem zahnal "až bude víc času a budu míň pracovat".

A najednou víc času bylo a já jsem zjistil, že ve věku internetu už vlastně není tak moc  potřeba někde trajdat, protože se peníze EU začaly utrácet na tzv. digitalizaci, takže můžete sedět doma a rodokmen dělat z tepla pokoje...V hospodě u Martena v Nera jsem se potkal s bývalou kolegyní Jindřiškou, která ("hele, ona prý taky dělá rodokmeny") mi doporučila knihy k tématu (jak se ukázalo, velmi později užitečné, ale k ničemu pro začátečníka) a já jsem jednoho večera usedl k počítači a otevřel svoji první kroniku; pro legraci zkušenějším: bylo to psané takovým (dneska) krásně čitelným písmem (že se mu říká "kurent" jsem samozřejmě nevěděl) asi něco jako
   A já byl ztracený a začal jsem přemýšlet, jak tedy na to...A nejhorší bylo, že nebylo koho se zeptat, jak to tehdy bylo...

16. listopadu 2013

Podzim nebo zima?

Tedy konec podzimu nebo začátek zimy?  V každém případě jasno pokryté večerní mlhou a když jsem se vracel z procházky s Arcem, lezl taky úplněk. A v Praze je prý mlha a nevlídno...nezávidím pražákům.


15. listopadu 2013

Neuvěřitelné...

Na Aljašce jsme jedli fantastického lososa; no on před chvílí ještě plaval okolo. A já když jsem ochutnal, tak se mne Alan ptal, jestli mi to chutná, když nad tím tak kroutím hlavou a já mu vysvětloval, že to je jen výraz mého podivu a překvapení a prostě "unbelievable"...
A tohle jsem teď zažil s jiným lososem: vůbec nevím, jak se to ke mně dostalo, ale zkusil jsem a celou tu dobu si říkal, že znám třeba lososa v soli a kouřové whisce a že tohle bude jen malér a že škoda lososa... Jenomže když se to den rozleželo ve smetaně tak jsem ochutnal a po pěti minutách dostal absťák a prostě závěr toho příspěvku je pravda s jedinou výjimkou, že já mám ryby rád...