Jestli jsem to dobře pochopil z cedulek na povalové, asi dva kilometry dlouhé naučné stezce (rarita - jediná v ČR je placená), tak bylo kdysi jednou jedno jezero, které vyschlo a v tom dolíku, co po něm zbylo, je spousta kaolinu a křemeliny. Kaolin je pro vodu i jinak poměrně nepropustný, takže minerálky a plyny, co v téhle krajině u Františkových lázní odcházejí zdola, se na tomhle dolíku uhnou na jeho okraj a tam dělají divy. Teče tam minerálka (docela pitná) s vývěrem udělaným ze starého zvonku lokomotivy
bublají tam mofety, tedy výrony kysličníku uhličitého
a když vyschnou, zůstanou po nich krátery
a občas tam jezdí zvláštní železnice (dnes udržovaná spolkem nadšenců) po trati s rozchodem 600 mm.
a pak se kolem vás prožene s duněním a výletníky.
Tahle mašinka kdysi vozila vytěžené kaoliny a křemelinu. Když už jsme u té křemeliny, já jsem ji znal jen jako náplň kolon pro adsorpční chromatografii a filtrování obecně. Že se z ní dělal dynamit jsem netušil. A také se prý po vyčištění dá i jíst a je na všechny neduhy.... V Soosu jsou jí pole
i když se tam už dnes netěží a je tam klid a příroda. A ovádi...
