Prohledat tento blog

6. srpna 2015

Znám já jednu krásnou paní...

Byla kdysi jedna zámecká zřícenina v obci Staré Hrady u Libáně.

V roce 1970 bylo tohle torzo z jeho gotické části z roku 1340
a tohle jsou zbytky zámku postaveného někdy kolem 1570.
A v době velmi prazvláštní se v malé vesnici našlo několik lidí, kteří se rozhodli, že to všechno opraví. Pan učitel a předseda MNV Holman, zedník pan Joukl a spousta dalších... A nějakým způsobem v době kádrování a prověřování a zamítání sehnali peníze. A sehnali i lidi: na opravu přijížděli trampové z celé republiky, vstupné bylo "jedno cihla"...
A ono se to podařilo a zámek najednou stál a bylo potřeba vymyslet co s ním a kdo se o něj bude starat. Nakonec bylo v rámci státem povolených organizací ustaveno sdružení Osvětová beseda Staré Hrady, která se stala správcem zámku a uzavřela smlouvu s Památníkem národního písemnictví a do Starých Hradů se dostala pracovna Jaroslava Vrchlického, postel malovaná Josefem Váchalem a pozůstalostní fondy  V.Čtvrtka, V. Nezvala a spousty dalších. A kolem toho všeho se děla spousta věcí, vydával se vlastní časopis a tohle znovuoživené místo se postupně koncem sedmdesátých let a v letech osmdesátých stalo ostrůvkem kultury a lidství. Prvomájová setkání, kde Hana Kofránková představovala své přátele Rudolfa Pellara, Josefa Somra a spoustu dalších, srpnové koncerty Štepána Raka a Alfréda Strejčka, desítky výstav obrazů Vladimíra Komárka, Michaila Ščigola, šperků Ivany Pelouchové. A zámecké nádvoří bylo krásné i tím, že se tady objevovali i z hlediska režimu "podezřelí lidé"; Vlastimil Fišar tam předčítal "Hovory s TGM" a objevovali se tam i Jiří Hanzelka a Julie Charvátová...

Tohle všechno se samozřejmě dělo díky spoustě lidí, kteří to všechno dojednávali a kteří se tam angažovali a nelze nejmenovat paní doktorku Evu Bílkovou, obvykle stojící v pozadí a zařizující vše od lavic na nádvoří až po doma upečenou bábovku. Teprve po delší době člověk najednou začal vnímat energii, se kterou uváděla věci v pohyb a ovlivňovala běh světa...Nějak tak to dělala i moje maminka...
Občas to bylo fascinující: když se ves Staré Hrady rozhodla zámek odprodat do soukromých rukou, paní Eva zahájila boj o jeho záchranu a ponechání ve veřejné sféře. Tento boj mimo jiné zahrnoval i dovlečení ministra kultury a ředitele Národního památkového ústavu na jednání obecní rady.... neuvěřitelné.
Zámek byla ale prodán a paní Eva se nejen odstěhovala do Jičína, ale začala působit i zde; městská kronikářka, čestná členka Pekařovy společnosti Českého ráje.... A protože se dožila krásného věku, kdy člověk ještě leccos může, ale už skoro nic nemusí, v Jičíně se oslavovalo. Dcery Eva a Jitka uspořádaly v krásném objektu rekonstruované staré židovské školy oslavu a oslavu oznámily známým a přátelům a kolegům, jen mamince to řekly asi hodinu před oslavou...
Takže paní Eva se z toho vzpamatovala,

suverénně odkomentovala pásmo historických fotografií, nechala geologovi provést detailní průzkum marcipánového Zebína
a vůbec to bylo takové krásně uvolněné odpoledne...