Prohledat tento blog

9. srpna 2016

Sviňa neviditelná

je radon. To je takové nanicovaté nic, bezbarvé bez chuti a zápachu, co prostě utíká ze země. Všude. A zejména v Česku. A když to dýcháte dlouho, není to dobře, protože se to rozpadá a zvyšuje riziko rakoviny. A tady u nás na severu, protože tady je proslulá liberecká žula, tady je ho docela dost...

Mladí tady koupili baráček, starý asi 140 let a dokonce tak úctyhodný, že o něm píše i Miloslav Nevrlý ve své knize. A nechali si v něm to neviditelné nic změřit a zjistili, že je toho poměrně až moc. A že existují doporučená opatření, co se s tím dá udělat a snad dokonce i nějaké dotace na tu opravu.
     Dobrá, znamená to tedy provést nějaké stavební úpravy, ale kde bydlet? V očekávání, že to bude poměrně krátká doba, tak kolem měsíce, jsme se dohodli, že nějakou dobu povedou kočovný život a základnu budou mít u nás.    
     Vystěhovali všechno co se dalo, nechali baráček stavebnímu dozoru a odjeli s dětmi na dovolenou. Jelikož tam nechali morčata, jeli jsme je nakrmit a tak se vůbec podívat...
Podlahy byly zbourané, prvních několik schodů chybělo a lezlo se tam po železe původní schodové konstrukce... Celkově to byl poněkud deprimující pohled...

 Ono se to v tomto případě dělá tak, že se vykope podlaha a udělá se místo ní jáma asi metr hluboká, vysype se štěrkem, do něj se uloží dírkované roury, které pak nasávají vzduch a vyhánějí ho větrákem ven; to celé se zalije betonem a dají se tam nějaké proti radonové izolace.
     Po tom zahajovacím období jsem začínal mít pocit, že měsíční odhad bude asi dost optimistický, ale Kuba mne uklidnil tím, že vzhledem k tomu, že pod podlahou je to vlastně jen sypané, tak harmonogram hloubení je v předstihu a to skoro o týden...Vzhledem k tomu, že jsem se dlouhou dobu živil projekty IT implementací, tak jsem si jen vzdechl a nekazil mu radost...
  Hloubení pokračovalo a my jsme se učili žít pohromadě na poměrně omezeném prostoru. Sumárně v tom našem třípokojáku: dva psi, dvě poměrně soutěživé a aktivní děti a čtyři dospělí. Nakonec se to snad podařilo zprocesovat a k rozporům docházelo jen občas a jen k malým...

     A práce pokračovaly: ukázalo se, že v té sypané podlaze jsou naházené obrovské kameny a jejich vystěhování bylo poměrně dost náročné. Ukázalo se, že ve zdi místy chybí kameny a jsou tam cihly a místy ani to ne...Ukázalo se, že ze zdi místy trčí kameny, které tam nemohou být a je nutné je diamantem odřezat.... Ukázalo se, že místo překladu jsou nad dveřmi poměrně narušené trámy opravované postupně tak, že se ten shnilý spodní nadzvedl a pod něj dal nový...
Takže chudákům majitelům narůstaly nervy a výdaje a nám všem ubíhal čas. A pak se počátkem srpna (což znamenalo časový skluz asi o 100%)  odstěhovali už zpět, do baráčku, kde je vytápěná podlaha v koupelně, kuchyňská linka (kterou mistři sestavili tak, že šuplík o tři centimetry přečuhoval přes dřez...), krásné prkenné podlahy, na které jedině Kuba  hledí s podezřením neb je estét a má grafické oko, nové rozvody elektriky a vody....a možná, jak praví nedávná studie, mají z baráčku lázně. Teď ještě změřit koncentrace po rekonstrukci.
 
    A my teď bloudíme prázdným velkým bytem a pomalu se nám po těch pokřikujících potvůrkách začíná stýskat. Třeba nám je někdy ještě půjčí,