Pozdravení ke konci roku s Arcem

bylo taky částečné dáno nedostatkem sněhu. Jen jsme dojeli z Olomouce, je tady dalších 30 cm sněhu a vypadá to opravdu poeticky. Snažil jsem se poezii sněhu ve větvích nafotografovat, ale nic moc...

Tak aspoň přání všeho dobrého do 2012...a nejen...

Advent končí

zprávou o úmrtí Václava Havla...

A pomalu vypínám po hektickém pracovním období a pracuji už jenom trochu a můj odpor k práci začíná pomalu vyrůstat; na jeden květ má nasazeno :-)

A venku tiše padá a padá

Arcovi, který se po prvních rozpacích zamiloval do sněhu, z toho narůstají bačkůrky...

A sněhuláky nepovažuje za normální a výstražně na ně štěká...podobně jako na lidi v županu, co ráno vylézají z domu rovnou do přehrady.
Ale jinak je ticho, sníh a bílo....Krása.

Všechno je někdy poprvé

a Arco poprvé viděl sníh. Je to tady.

Nejprve trocha přes noc a teď padá a padá...

A nějak je venku jasněji a svátečněji a klidněji...a hele, ony budou Vánoce...

Mlha

může být i docela zajímavá...Dneska ráno třeba...

Nazdar, hezoune

...řekl pán sedící na lavičce Arcovi a odhalil tím náš výchovný problém. Praktický každý, kdo Arca uvidí a potká, se k němu sklání, hladí ho a Arco předvádí tance, za které by se odalisky nemusely stydět... Došlo mi to až včera, kdy jsme s ním byli na pravidelné kontrola na veterině a místní veterinářky najednou pocítily neodolatelnou chuť ho hladit a krmit dobrůtkami. Asi ho začnou nenávidět všichni psi v okolí, protože je Arco používá jako seznamovací nástroj: tváří se, že čeká na psa, ale jen se pes na vodítku s majitelem (a majitelky má raději...) přiblíží, Arco je začne jásavě vítat a než stihnu upozornit, že a) mám velmi sociálního psa, b) leze lidem po hlavě...už se to stane. A lidé se rozpouštějí a dávají mu různé dobrůtky, o které okradou chudáka svého psa - a ti jen zírají. Tak nevím, neporadíte někdo?



Osud mi prokázal službu

jak říkal doktor Vlach v Saturninovi a vyhnal mne na cestu do Třebíče. Brzo ráno, jasné nebe, tady kolem nuly...přes Prahu víc jak hodinu kvůli bouračkám...od Mirošovic mlha až na 119 km, kde jsem vyjel na vysočinské vršky a po těch formanských cestách mezi poli jel docela po slunci. Večer se to opakovalo zpátky: přes dvěstě kilometrů v mlze, namrzající a smrduté; páchlo to podobně jako kdysi chladicí emulze na soustruhu.
Druhý den ráno tady v Jablonci bylo opět krásně

 ukázka čistého zmrzlého nebe a mráz také překvapil Arca, se kterým jsem se šel projít; myslel si, že vběhne za klackem do vody, ale ono to už u břehu bylo zamrzlé...Zabrzdil, koukal, zkoušel tlapou - uvidíme na prvním sněhu...

 Pak už slunce stoupalo a začalo zvedat i mlhu

 a kolem deváté hodiny už to vypadalo takhle

Zelená vlna

varuje před mlhou na D1 a D8, Panorama na ČT2 ukazuje mlhové neviditelno na Kavčích Horách, ale tady zlatí podzim.

A pes se stále schovává v listí...

V sobotu

jsme se potkali po 45 letech od maturity....minutu ticha...no, hodně z nás přece jen žije. Ale stejně je to trochu depresivní a počasí taky...takže dneska, když se objevilo zase sluníčko, jsme vyrazili na kopeček. Já moula zas zapomněl foťák, takže je to mobilem...to kouřmo moc nejde, ale finální červené stromy....
A je to na dálku, takže Arco se moc nevyjímal (resp. jak mi vyčetl jeden fotograf, není tam vůbec...).

Námět pro armádu

Chystáme se na zimu. Jde to pomalu, naštěstí, ne jako v emeryce... Dneska mne po cestě napadlo, že kdyby se průzkumné jednotky nechávaly na podzim obrůst srstí, ušetřili bychom a efekt neviditelnosti (na rozdíl od Harryho skutečný...) funguje

Vdávala se Bára

a vypadalo to tady takhle

a to prosím byla skoro polovina března. Zato dneska tady mrzlo taky

ale vypadalo to úplně jinak. Fotka přes suťové pole je klasická a zastavují tam a fotí všichni, kteří nejedou nahoru na parkoviště.

A shora to dneska byla paráda. Tady je slabě na zvětšené fotce vidět pára z Chvaletic vprostředku trochu vlevo a hodně vzadu

Tady jsou Jizerky s Krásnou Máří, Ptačími kupami a Holubníkem

Bezdězy a kouřící Počáply a Spolana

 a zkáza jizerek z polské Bogatynie a hned přes hranici vlevo kouřících německých povrchových dolů

Ta špička v lese nejsem já, ale Ještěd. A ještě tuhle fotku, která nesmí na pohlednici chybět už od doby školních výletů

Jdu vám takhle po náměstí

do knihovny a posléze do vinotéky. A koukám...

Takhle na fotce to tak nevynikne, ale v reálu...

A pak se mi ve čtečce objevila myšlénka . Připadá mi, že ti lidé žijí jinak než já, ovšem jestli v souladu s Dalajlámou...

Čtyřhodinový souboj

i když s přestávkami, skončil nerozhodně: přežili oba...
Delší série je po nějakou dobu tady...

Tohle je malé jubileum

neboť tohle je stý post tohoto blogu. A docela vyšel. Počasí jen vejce snášet a nikdo by podle teploměru neřekl, že je začátek října. Tak to ještě trochu stihnout, řeklo si mnoho lidí a s nimi i horda Palátů I vydali jsme se na Spálov a po stezkách  (Riegrově a Kamenického) do Semil a zpátky. Nádherné údolí Jizery

a dole šumící voda

a nahoře skály

Odpočinkový úkryt

a kupodivu vypuštěný náhon spálovské elektrárny a místa, kde jsem ještě v životě nebyl

I ta galerie byla výš nad vodou...bylo to tam krotké, takhle kdysi jednou na jaře, když bylo tání, to byla paráda...