Prohledat tento blog

19. února 2014

Rychlá polévka

se dá udělat, máte-li celer. Stačí jej nakrájet na kostky. osmažit na másle, zaprášit trochu moukou a světle osmažit, zalít vývarem a nechat asi 5-7 minut vařit. Sůl, pepř, muškát podle chuti. Pak rozmixovat část obsahu na kaši, přidat dvě tři lžíce smetany (zkuste někdy i kysanou ale jen trochu...) a nasekanou petržel a nať z řapíkatého celeru. Mně to tedy chutná a doufám, že bude i vám...

12. února 2014

Trufado

je můj oblíbený recept a vzpomenul jsem si na něj při čtení receptu brambor se slaninou paní Černé. Není to španělsky, protože španělské pavo trufado je krocan plněný lanýži a trufado je obecně lanýž, ať bonbon nebo houba. A sem se houby nedávají. A zvědavcům říkám, že nevím, proč se to tak jmenuje a Gerardo taky říká, že to není španělsky...

       Vezme se uzená slanina, vyškvaří se v kastrólu, přihodí se k tomu přiměřeně syrových, na cca 3-4 mm plátky krájených brambor (podle počtu osob a množství slaniny), pak několik na stejné plátky nakrájených rajčat (gurmeti si je spaří a oloupou) a jednu-dvě cibule opět krájených na kolečka, promíchá se to, dost osolí, dost opepří a dá do horké trouby upéct. Otevřené, asi 40 minut, prostě až jsou brambory měkké.  A je to vynikající.

11. února 2014

Wohlbekannt

neboli "dobře známá" bývalo v matrikách uvedeno u matky dítěte, jehož otec v danou chvíli znám nebyl.  Identifikace se u žen prováděla jako "Carolus uxor", tedy žena někoho a pokud byla svobodná, pak rodem (Tochter des ...).
     Ke dni 24.9.1825 (MZA 168/11055) je v Dolních Vilémovicích č. 10 uveden záznam o narození Františky a jako matka je uvedena "Angeblich" Anna, dcera Johanna Milostného z Číhalína.
Mimo to se používalo označení "Wahre Name", což znamená "pravé jméno" a dosvědčovali to dva svědci, faráři dobře známí.  Označení "Angeblich=údajně" znamená v podstatě "řekla sama". Číhalín je od Dolních Vilémovic vzdušnou čarou asi 18 km, takže na tu dobu dost z komunikačního dosahu a mohla o sobě v podstatě prohlašovat cokoliv.

     Podle nařízení z roku 1814 matka "angeblich" nemusela udávat své pravé jméno, ovšem při legitimizaci to musel farář opravit za její skutečné jméno. V tomto případě skutečně do matriky byl dopsán otec s odvoláním na záznam o sňatku.
      Další zápis (MZA 169/11055) k datu 26.11.1826 v Dolních Vilémovicích č.p. 10 znamená narození Františka. Musíme obdivovat rychlost, protože mezi prvním a druhým porodem je 14 měsíců.  
Později je k tomuto dítěti opět dopsán otec Franz Czech, ale o tom ještě bude zmínka dále.
     Podobně 8.9. 1829 se narodila Maria (MZA 174/11055) a i zde je později dopsaný zápis zápis, že dítě bylo legitimizováno, viz...  Matka Anna, dcera Johanna Milostného už je ale uvedena "dobře známá", protože když už ji farář dvě děti pokřtil a ona tam na tom statku žila...
     Dolní Vilémovice vždycky byly sedlácká oblast, původně kdysi patřily ke znojemským panstvím, později spadaly do farnosti Valeč a k Třebíči. Asi tam nebyl problém mít děti, ale vzhledem k majetkům mohlo být složitější děti mít oficiálně. Na indikační skice je vidět, že rodina Čechů tam vlastnila hodně polí...
     Naše historie pokračuje o dva roky později. kdy (MZA 178/11055 fol.371) k datu 1.11.1831 je zde další zápis, o narození později zemřelého Tomáše, ovšem již s poznámkou, že dítě bylo legitimizováno svatbou 29.1.1833 fol 220 matriky. Jako matka je uvedena opět dobře známá Anna, dcera Johanna Milostného 
     Samozřejmě, genealog se hned podívá na tento záznam a zjistí ke svému překvapení, že matka je u narození dětí uváděna "dobře známá" dcera Johanna Milostného, nicméně  u tohoto sňatku (MZA 112/11060, fol. 220) je uvedena Anna, ale dcera Matěje Peštala z Čihalína č.20.  Franzovi bylo 41, jí 42. 

V zápisu o narození Tomáše toto ještě není uvedeno. Matrika signatury 11055 od scanu 179 obsahuje zpětné záznamy o legitimizaci narozených dětí, zde je již uváděno pravé jméno matky a všechno to se odvolává na sňatek v roce 1833 
Scan 179 například
A teď pozor, malé farářovo kouzlo:  na fol. 374 se farář odvolává na sňatek v roce 1833, na dalším fol. 375 ovšem pokračuje dále zápisy z roku 1831...
      Přiznám se, že je mi trochu záhadou, jak tohle dokázal...Kde vzal v té matrice volné stránky? Jak to, že číslování folií je souvislé? 

9. února 2014

Jídelní Excel

obsahuje asi 150 jídel různého druhu, od polévek, salátů, pomazánek až po hlavní jídla. Sladkosti a dezerty tam nejsou, ty má na starosti moje žena, stejně tak jako výběr obědů a večeří z toho dlouhého seznamu. Já vždycky skončím u chleba se sádlem a cibulí, případně hořčicí navíc...
     Seznam slouží jednak ohlášeným návštěvám, aby si mohly vybrat, čemu budou dávat přednost a také nám, abychom pořád neotáčeli to samé, protože já už si špatně pamatuju a pořád vařím z kysaného zelí, což moji tolerantní ženu, specialistku na sladká a cukrová jídla, po čase přestává bavit... I když původní záměr, abych si do Excelu také poznamenával, co kdo kdy jedl a neopakoval jsem se, vzal brzo za své.
     Samozřejmě, některé oblíbenosti přestanou býti oblíbenými a je potřeba je nahrazovat a k tomu mi slouží experimenty s recepturami na webu, kde díky různým blogům, hlavně paní Černé a paní Nejedlé a také Petra Boublíka a mnoha dalších na komunitě G+, se seznam obměňuje metodou pokus - omyl.
     Občas sbírám odvahu, protože citronová kůra v mase s dírou mne lákala, ale riskovat oběd, že to bude jako citronová bábovka....
     Přiznávám, že jsem zbabělec, protože jsem se do toho pustil až po půl roce, co ten recept stále prohlížím a váhám a přemýšlím a jako obvykle se bojím zbytečně, naopak, litoval jsem. že jsem to nezkusil dřív. Takže vřele doporučuju. Voní to lákavě, vypadá velmi dobře a chutná fantasticky.
     Jen poznámky o receptu: množství jedné kližky stačilo na bohatý oběd pro dva lidi, ostatní ingredience ale byly víceméně shodné s receptem. Dělal jsem to dvě hodiny a asi by ta hovězina ještě půl hodiny snesla. A měl jsem malou kost, nicméně morek v tom byl krásně voňavě cítit...

6. února 2014

Jsem skeptik

     Někteří tvrdí, že jsem expert na katastrofické scénáře a uznávám, že moje dlouholetá profese IT konzultanta a šéfa implementačních projektů je na tom podepsána.  Takže politiku sleduju posledních patnáct let hlavně jako kolečka černé bednička, fungující podle strategie "jak sežrat a nebýt sežrán", ať už podle pravidel Darwina, Dawkinse, Machiavelliho nebo Flegra.  
     V poslední době mi dá dost práci býti skeptický: nejprve mne trochu vyvedl z míry slovník, který běžně znám z praxe výrobně distribučních organizací, kde o něco jde a který jsem nikdy neslyšel ve státní správě. Najednou slyším od politiků nikoliv plastické a kluzké kecy, ale jasné výroky, překvapivě zřetelně vyjadřující jejich názor: nejen od lidí ANO, kde by se to koneckonců dalo čekat, ale dokonce i od Bělobrádka, Jurečky a i Sobotky, Štěcha...
     Dneska jsem zažil další šok: v televizi se v Hydeparku objevil nový (KDU-ČSL) kandidát na náměstka ministerstva financí. Mluví jasnými větami, často krátkými a jednoslovnými. Jeho životopis  je fascinující a navíc má slepeckého psa-labradora, který má rád piškoty a tedy tloustne.

     Jak říkám, v poslední době mi dá stále větší práci být skeptický k tomu, co se začíná dít. Zatím mluví a já si říkám "no, on někdo přijde a zatrhne jim to...". Ale snad ne...