Prohledat tento blog

22. prosince 2019

Gumbo aneb bahenní oběd se Sinclairem Lewisem

   Sinclaira Lewise mám rád. Mimo spoustu jiných pěkných věcí napsal i povídku "Motýli ve světle obloukovek" z doby, kdy se svět uváděl do toho nepořádku, co v něm dneska je. A taky napsal krásnou průkopnickou povídku "Vzduch zdarma" a tam jsem poprvé uviděl slovo "gumbo".
   Překladatel ho použil normálně v textu, bez vyznačení třeba kurzívou, prostě jako že sem jiné slovo nepatří a jiné slovo ani nelze použít a bylo to ve chvíli, kdy slečna Boltwoodová na cestách středozápadu uvázla se svým autem na příšerně rozbahněné silnici ve směsi hlíny, jílu a vody, prostě gumbo...
 
   Uvízlo mi to slovíčko někde v paměti a teď, po spoustě let se najednou - při courání po You Tube - vynořilo, protože jsem narazil na RECEPT na gumbo. Recept na bahno? Bahenní představa se vynořila a já jsem zjistil, že jde (v jiné oblasti USA) o typické jídlo kreolů.
    A jméno? Někde v Africe pěstují rostlinu, které se česky říká ibiškovec jedlý neboli proskurník a odtud přišlo (přes Brazílii) s otroky i jméno do francouzko-španělské ameriky, i když zde užívané jméno je obvykle okra. Také se mu prý říká "ladies' fingers" a dokonce je okra pejorativním označením někoho, kdo má mastné a slizké prsty. V Africe té kytce prý říkali "ochinggômboa protože má tu vlastnost, že pouští sliz, používá se do jídel jako zahušťovadlo a tak se to husté jídlo dostalo do stejné roviny, jako blátivé cesty.

     Mám velmi rád jídla z jednoho hrnce, táhnoucí se a bublající, takže mne to nalákalo k předvánočnímu dobrodružství. Obvykle, když zkouším nové jídlo, najdu si sérii receptů, pročtu je, podívám se na návody na You Tube a pak si to nakonec udělám po svém.
    Převážná většina receptů obsahovala čokoládově hnědou jíšku. Tu umím, je dobrá, ale v receptech se vykytoval problém: spousta oleje, tedy dvě deci nebo deci a půl oleje a pak technologický postup: vyžeňte děti, vyžeňte manžela a pak (největší kámen úrazu) to 20 - 30 minut míchejte... Všiml jsem si, že youtubeři, kteří tyhle recepty předvádějí, jsou velmi prostorově významní a třeba...

   Naštěstí mi pak jeden pán na You Tube poradil, že chuť není v oleji ale v té mouce a v jeho receptu se začíná s hrnkem mouky (all-purpose) praženým v troubě na pekáčku. Když jsem si uvědomil, že čubrica, moje letní oblíbené bulharské koření na saláty, je v podstatě sušená saturejka a pražená mouka, pustil jsem se do toho. Udělal jsem to asi 35 minut na 220-200°C a dopadlo to zajímavě a vonělo to jako ta jíška. V jídle to chutná stejně a je to bez práce a tloustne se méně...

    Celý recept začíná Svatou Trojicí (Holy Trinity), což je stejné množství hrubě krájené cibule, řapíků celeru a zelené papriky.

   Tohle se postupně (na troše oleje) dusí, přidá se vývar, opečené kuře, klobáska, prostě jako je v receptu. Pak se (asi 20 minut před koncem) pražená mouka rozmíchá v troše vývaru a dostane to krásnou tmavou hnědou barvu
  a vlil jsem to do hrnce, který tím dostal také tmavou barvu
pak jsem přidal sekanou okru (kupodivu je normálně ke koupi na rohlik.cz 
a ještě asi 20 minut vařil...

     Bylo to výtečné a zařadilo se to do seznamu.