Prohledat tento blog

2. června 2020

Spread the Word

Určitě to znáte. Přiřítíte se domů a musíte připravit jídlo. Třeba se vaši spolustrávníci i vy sami spokojíte s kupovanými hotovkami, pak to máte jednoduché a tohle povídání není pro vás. Ale jsou lidé, kteří jsou trochu mlsnější, trochu náročnější, trochu opatrnější na to, co jedí a ti obvykle chtějí nějaké doma připravené jídlo nepříliš průmyslového charakteru. Máte smůlu, něco jim dát musíte. A rychle, jinak se vám – jako mně – dostane poznámky od tchýně „Takhle pozdě jsem nevečeřela, ani nepamatuju…“. Řekl bych, že od té doby se datuje můj zájem o rychlé recepty.

     Jak jsem tak často vařil, některé jídlo jsem pokládal za natolik zajímavé, že mi stálo za poznámku do mého blogu https://obcassenecodeje.blogspot.com/. A nakonec jsem vybral sadu receptů a dal dohromady tenhle dokument. Spousta receptů tady vznikla jako kombinace nápadu, receptů z knížek či z internetu, všechno smíchané a hlavně odzkoušené. Není to kuchařka v pravém smyslu slova, je to prostě soubor námětů a podkladů pro vaši invenci a předpokládá, že o vaření máte zájem a něco o něm víte.


     Najdete tady rychlé recepty, plus mínus do půl hodiny času a práce. Vybral jsem spíš netypické, neklasické recepty. Najdete tady také recepty, které chtějí jen trochu práce, ale delší čas vaření nebo prostě trvá dlouho, než se to všechno rozleží. Je tu tedy samozřejmě i moje uznání venkovských jídel, ať se jim říká eintopf, pot-au-feu nebo hot-pot, která ráno připravíte a těšíte se, jak to vytáhnete odpoledne z trouby (pokud vám to automatika po nějaké době nevypne a najdete polosyrový polotovar…) nebo jak to večer dáte do trouby a máte v klidu oběd na druhý den. A pokud si chcete pohrát, i takový recept se tu najde.

     Celé to povídání si můžete stáhnout z Google Drive.

     Pokud vás některý recept zaujme, klidně jej šiřte a nemusíte mne nikde uvádět, jen – pokud se vám něco bude líbit nebo naopak vás napadne něco inovativního – napište mi, prosím, komentář na tomto příspěvku.

1. června 2020

Blesková játrová paštika paní K.

     Recept pochází z knížky Patricka Taylora o lékaři v Bullybucklebo, do které jeho hospodyně paní Kinkcaidová vpisuje irské recepty.
     Drůběží játra (z jiných to nejde), asi 40 dkg, očistím od žilek a nakrájím na menší kousky.
     Odměřím si asi 20 dkg másla a na jedné jeho třetině začnu smažit do měkka vetší cibuli na jemno krájenou a když začne sklovatět, přihodím dva stroužky česneku podobně krájeného. Jakmile je to měkké, přihodím játra a asi 7 minut restuju na mírném plameni tak, aby aby se uvařily, ale měla by zůstat růžová. Pak přidám zbytek másla a začnu to intenzivně míchat, až se to rozpadne na kaši, případně to natvrdo vezmu tyčovým mixérem. Přisypu muškátový oříšek, tymián (půl lžičky sušeného, čerstvého podle chuti) a - důležité - vleju asi 4 lžíce nějakého alkoholu: brandy, rum jsem se nikdy neodvážil, ale zkoušel jsem Madeiru, Portské, Sherry (sladší) a skončil jsem, že tam dávám hodně rašelinnou Aardbeg (nebo Lagavullin, Laphroig, všechny jsou kousek od sebe na Ostrově). Přidám hodně soli a čerstvého pepře a dám to do misky a strčím na pár hodin do lednice. Vynikající s opečenou bagetkou.
     Zkoušel jsem také dát horkou paštiku do menších horkých skleniček; když to zatuhne, tak to přeleju přepuštěným máslem a v lednici to snad vydrží delší dobu, ovšem jelikož mi pořád na to někdo chodí...

Rajská vejce

     Dvě středně velká rajčata překrojím, trochu posolím a posypu trochou cukru (zkuste třtinový nebo dokonce muscovado) a nechám chvíli odležet.
     Na olivový olej dám ta rajčata cukrovou stranou a začnu pomalu opékat, vedle nasypu drobně krájenou střední cibuli. A dělám to a propichuju rajčata a pak je otočím a dál opékám a propichuju a ta cukrovoslaná rajčatová šťáva dusí i cibulku... a když je to asi po čtvrt hodině opečené, odsunu rajčata stranou a klepnu tam vejce a dále dělám, trochu odhrnuju bílek, aby se to nepřipálilo.... A nakonec to posypu sekanou petrželkou. Vynikající. A myslím,že to pochází z francouzské kuchařky paní Lavalové; to je poklad, řeknu vám... 

Opilá cibulačka

     Několik větších cibulí nakrájím na tenká kolečka (4 pro dva lidi). Pak v kastrolu rozpustím máslo, smíchám s trochou olivového oleje, přihodím cibuli a michám a míchám... Trvá to asi patnáct až dvacet minut, cibule musí pomalu zlatohnědnout, karamelizovat, přichytávat se - podle toho řídím i teplotu.  Je to sice otrava, ale jinak správnou francouzskou cibulačku nedostanete...
     Jakmile dosáhnu toho stavu, kdy se lehce vařečkou odlepuje "cosi" na dně, podleju to asi půl litrem bílého navinulého vína, třeba Neuburk (:-) ale stačí i suché zemské a nechám to další asi půl hodiny táhnout.  Pak přidám trochu vody, která se odpařila, opepřím a vsypu asi 15 dkg strouhané Nivy a táhnu další čtvrthodinu. A servíruji, případně mohu přidat špetku papriky pro barvu.