Smějí se mi

pro mé jídelní alergie. Nemohu říci potravinové, lepek ani celer mi nevadí. První mojí alergií je totiž vůně a to z kokosu. Kdysi jsem jako dítě jedl kokosky a nic, ale pak po mnoha letech se pro mne stalo například zcela nepoživatelné pečivo z Hery, dokonce jsem musel utíkat od trouby i v procesu pečení, kdy ten kokosový tuk řádil. Tím pádem jím jenom koláče a sladkosti domácí výroby, které jsou pro mne nealergické, i když tady kdysi bývaly pokusy neodpovědných dětí a partnerů tuhle moji vlastnost zkoušet, protože "to je blbost, to přece nikdo nemůže mít...". Mám a fungovalo to.
      Druhá moje jídelní alergie je ještě podivnější. Když se dobře najím, začnu slzet a kýchat a smrkat, prostě senná rýma po jídle. Zkoušel jsem sledovat různé komponenty jídla a jejich vliv, ale za několik let se mi nepodařilo na nic přijít. Stačí dobré jídlo... Funguje to často doma, kde vařím, občas u příbuzných a známých, kde také občas jím, no a sem tam v nějaké restauraci. Dnešní oběd mne inspiroval k pokusu na lidech: dejte si, budete kýchat jako já?
      K receptu: mám totiž bratra a občas se provokujeme kuchařskými výtvory.  Má speciality, na které k němu chodíme a jeho grilování ve stodole je výtečné. A mezi spoustou příloh k masíčku dělává i grilované žampiony. Jsou výborné, ale když je venku poprašek sněhu, je to potřeba reprodukovat v troubě.
To se vezme pár větších žampionů (ne Portobello, menších a masitějších), asi 2-3 na osobu, očistí se a oloupou a vybere se noha a hlavy se dají do pekáčku na trochu olivového oleje. Do každého klobouku přidávám asi půl lžičky sojové omáčky.

     Nohy nasekám na drobno a na trošce másla podusím

     Tu podušenou směs, když na pánvičce vystydne, smíchám asi se stejným množstvím nahrubo nastrouhané Nivy a nasypu do klobouků.

     Pak na každý dám kousek dobrého tyrolského voňavého špeku

a dám nahoru do rozehřáté trouby, 200°C asi na pět až sedm minut podle velikosti a pak ještě asi 2-3 minuty pustím gril.  Pak už potřebujete jen trochu chleba na tu báječnou šťávu, kterou to pustilo; dá se vylepšit před pečením ještě přidáním jedné či dvou lžic bílého vína...  

       Zkuste to, já jsem zase kýchal.

Mezi létem a zimou

Zima pro mnohé znamená sportovní nadšení a radovánky plné pohybu, pro mne a našeho psa je to spíš čas přípravy na nadcházející mrazy pomocí dobrého jídla.  A jako vzpomínka na léto se to dneska odehrávalo v rybím stylu; postupně, ta polévka je poměrně sytící...
     Rybí dýňovou polévku jsem poprvé jedl na Madeiře a tohle je sladkovodní variace (z lososa je to divné, ale třeba kousky mořské štiky...):
     Malou dýni Hokkaido očistit a nakrájet, vyndat vnitřek s jadérky a zbytek včetně slupky nakrájet na kostičky asi 2 cm; do trouby na cca 180 a asi 25 minut péct. Mělo by to trošku zkaramelizovat.   V hrnci na másle osmažit nakrájenou cibuli a trochu (stroužek max) utřeného česneku, pak přihodit tu upečenou dýni a chvilku restovat. Když zpracovávám ryby, nechávám si různé páteřové a jiné zbytky zmrznout  a teď jsem z nich udělal asi litr vývaru (nové koření, černý celý pepř, bobkový list, sůl...). Tím tu orestovanou dýni zalít, přidat lžičku citronové šťávy a muškát nebo muškátový květ dle chuti a asi půl hodiny vařít.  Dle chuti osolit a opepřit a rozmixovat, případně trochu naředit. Asi 100-200 ml šlehačky vmíchat a vložit (pokud je) obrané maso z vývaru. A kousky ryby opéct na másle a vhodit a nechat chvilku na velmi mírném plameni proležet. Je to báječné.

     Druhým chodem byla klasika: grilovaný candát (osolené, ocitronované, odleželé filé, osušené a posypané směsí mouky a škrobu, trochy soli a mletého kmínu) na lůžku z restovaných žampionů (cibulka, máslo, sůl, pepř, kmín, krájené žampiony) a s vařenými bramborami.

     Tak se nebojím, zimo, můžeš přijít.  Ještě si proti tobě někdy udělám fabadu a plněné bramborové knedlíky s kysaným zelím. Doplněno utopenci dle receptu paní Černé  bude houby zle.  A mám tam z Drmolova vinařství výborný Pinot Noire pod uměleckým pseudonymem Modré Rulandské...