Prohledat tento blog

4. února 2013

Poslední drak

no, to bylo kvůli titulku, ale za chvilku na něj dojde.
Přijel jsem do dnes večer Kroměříže, dojel k svému vyzkoušenému penzionu, zaparkoval, zabydlel se a odešel na večeři. Sedl jsem si u okna na náměstí, teď tam mají biokrb s plamínky a díval se ven a užíval si Cabernet Sauvignon...na Moravě ještě umí vařit, i když kančí steak s redukcí brusinek a červeného vína s bramborem a opékanou cibulí, to je určitě možné najít i v Česku.

Přemýšlel jsem co budu dělat zítra, jestli jsem si neměl dát něco jiného, jestli...A jak jsem si tam tak seděl a užíval pohody, napadlo mne, jestli to není taky důvod, proč stále ještě trochu pracuju a jezdím za zákazníky. A protože znám pana de Quincyho a Posledního draka...znáte ho? Ono to vyšlo v 1962 i když snad byl z toho večerníček, no a Ajax byl opravdu poslední drak a  protože jako poslední nevěděl k čemu vlastně draci jsou, tak si začal psát seznam...jedna z položek byla "Umím čuchat zlato".
A tak jsem si taky začal dělat seznam, že:

  • zlato určitě čuchat neumín
  • jezdím mimo dálnice když nespěchám a koukám a občas zastavím a koukám
  • potkávám se občas s novými lidmi a novými podniky a novými problémy
  • občas se potkám se známými lidmi, kteří se vyskytnou na trase
  • mám Česko rozkouskované do pump s dobrou kávou v automatu
  • občas se zastavím někde na jídlo a pochutnám si
  • sem tam někomu pomůžu a ujistím ho, že "bude lépe" ...a ono i je
Prostě se zatím mám...

16. ledna 2013

Jeden pan architekt

kdysi v televizním povídání hovořil o tom, že když se vrátí od zákazníka domů, svlékne tuto dobu a převlékne se do času, který mu vyhovuje lépe: do třicátých let minulého století. Ve svém bytě pak žije v tomto čase, popíjí kávu Julius Meinl a obklopuje se nejnovějšími technickými vymoženostmi, jako například šestilampovým superhetem firmy Phillips a gramorádiem s nejnovějšími deskami firmy Columbia.
Určitě také poslouchá jazz a swing a možná i vrchol swingu: boogie-woogie ze čtyřicátých let.
V tomhle světe jsem se před nedávnem ocitl večer v jabloneckém divadle, kam zavítal pan Ondřej Havelka a jeho Mellody Makers. Začalo to už ve foyeru



a pak pokračovalo na jevišti:  obdivoval jsem výběr nejen vynikajících muzikantů ale i muzikantů, kteří vypadají jako kdyby na moment odskočili od Lišáků R.A.Dvorského.

 A pan Havelka to doprovázel nadšeným vyprávěním o swingu a velkých bandách (začal to už Souza počátkem století a aby mu ty mariňácký marše zněly, vymyslel obrovské trouby - souzafony...tady páni muzikanti zhusta měli i originální dobové nástroje)

 A pak jsem se s panem Havelkou dohodl, že oni budou hrát a já nebudu fotografovat a večer plynul jako voda

13. ledna 2013

Výročí

prožil Arco klidně i když to byly právě dva roky, co se narodil. Dostal dobrůtku a byl spokojený, ostatně jako pořád, protože to je hrozně milý a pohodový pes.
Když si vzpomenu, jak k nám přišel, tak, myslím, jsme se sžili...



A protože proběhlo i další výročí ( i když v roce 89 vyšlo 13.ledna na pátek), udělali jsme si rychlou i když trochu plpavou dobrůtku i my: to se vezme (5) bílků, které zbyly po spotřebě vánočních žloutků ve sklenici v lednici, ušlehá se z nich tuhý osolený sníh a smíchá se strouhaným uzeným eidamem (stačí 30% a 30 dkg). No a pak se z toho udělají placičky, obalí ve strouhance a smaží...
S bramborovou kaší...



12. prosince 2012

Plavat v této roční době

lze jenom ve sněhu a z celé rodiny tomu holduje jen Arco.
a nevadí mu ani vodítko

 Dokonce přitom dělá něco jako minibaskervilla...

 Takže vlastně stačilo jen deset dní od začátku a už se dneska na lavičku neposadíte 

a výjezd autem znamená čtvrt hodiny odhazování; když projel pluh, tak i déle...
Ale když už má být zima, tak ať je taková jako v Jablonci: bílá, čistá a tichá...

4. prosince 2012

Kalendář

máme poněkud zpřeházený. Vánoce už byly, tak jsme se pustili do Martinských (nejen) oslav. U příležitosti mnoha svátků a narozenin jsme se potkali trochu slavnostněji

 V tom spěchu se játrové knedlíčky změnily na střapaté hrudky
 ale všem (jak to vypadá) chutnalo
 A pak ta martinská kachna (husy už byly sněděny kolem 11.11....) a dvojí zelí (moje produkce moravského stylu bílého zelí mi připadá docela úspěšná a v červeném tentokrát byla vynechána skořice...) a knedlíčky


 A pak adventní první svíce, buchty a kafíčko

 a na vše dohlížel anděl od Marcely


Zimní radovánky

začínají. Když se mi povede vstát brzo, vypadá to venku i takhle

 a když pak to sluníčko vyjde

30. listopadu 2012

Tak a je to tady

Do rána 30 cm nového sněhu, všechno zasypané a zima nastala... Slyšte, slyšte pastuškové...

29. listopadu 2012

Mám nový monitor

HP 22" a je pěkný. Přivezl jsem si ho dneska odpoledne v mlze a slejváku a poslouchal u toho rádio, jak varuje před náledím v Krušných horách. A byl jsem rád, že jsem v horách Jizerských. A tak jsem ho zapnul a začal zase pracovat a pak jsem se od něj odpojil, zavolal na psa, že půjdeme ven a kouknul na barometr, který dával 998 milibar přepočteno na hladinu moře, takže v našich 523 m.n.m. to bylo objektivně ještě o něco méně a kouknul z okna...a vyvalil oči, protože tam bylo bílo.
A vylezli jsme se psem a ten se mohl zbláznit jak se mu to líbilo
 a nechával na bílém sněhu tmavé tlapičky

 a kolem nás se honily vločky

 a byly skoro Vánoce.

 Takový klid, pohoda, ticho...

Tak jsem šel domů, připojil se k monitoru a napsal tenhle post.

23. listopadu 2012

Už dva roky

si říkám, že bych pomalu měl přestat pracovat. Ale je to stále docela svůdné a lákavé, přináší to potěšení i peníze a vzbuzuje pocit, že Akela je stále schopen svého sambhura ulovit.
A tuhle jsem jel ze Zlína (radost této profese - 9 hodin za volantem a 6 hodin práce u zákazníka) a jel jsem dlouho a poslouchal jsem Marshallovy mantry (to je new age muzika, taková "chytlavá"...).
A protože už jsem byl skoro doma a ta mantra byla taková motivační a povzbuzující a byla tma a už toho bylo dost, tak jsem v Radvánovicích najednou koupil červenou šlehu do obličeje, za moment druhou a došlo mi, že jedu asi rychle v místě, kde je povoleno 50 a stojí tam stacionární radar, na který dokonce upozorňují obrovské cedule, že se tam měří rychlost...
A od té doby si připadám neméněcenný, protože se mi za dobu existence bodového systému nestalo, že by mne nějaká srážka potkala. Tak uvidíme, jak funguje státní správa...Holt, za blbost se platí...  

22. listopadu 2012

Smrt a historie

na nás občas vykoukne, aniž bychom to plánovali.
Po pořádku: Ondra je tu z Ameriky, někde psal,  že tady je, aby synovce učil fyziku (což tedy zkoušel nejprve s volným pádem...) a Štěpán (tj. synovec a vnuk) se byl proběhnout s ním a maminkou Bárou.
A protože jsou už nastěhováni nějakou dobu do Harcova, tak to bylo v okolí. A protože se byli proběhnout v okolí Harcova, narazili na specialitu Jizerek, totiž na jednu asi z více než stovky smrtí, které tady jsou, tedy pomníčků zahynulých dřevorubců, navzájem pobitých hajných a pytláků, oloupených turistů, nešťastníků pod ledem a nemocných a sebevrahů...až tedy na Bílou smrt, což smrt není, ale upomíná na tlusté pány, kteří se sáňkama zůstali v závěji a nezahynuli a v sedle Holubníku mají malovaný obrázek s básničkou...
Ale omlouvám se za rozsochatost: narazili na pomníček, kde bylo staré jméno "Fritz Hiebel" a vrátili se domů a tam jsme se potkali a oni mi o tom vyprávěli a já jsem šáhl po Knize o Jizerských Horách pana Nevrlého, což je pro mne bible vyprávění a faktů o Jizerkách a podle rejstříku našel Hiebelovu smrt...
... a vyvalil jsem oči, protože podle vydání 2007 v nakladatelství Vestri Fritz Hiebel zahynul 22.2.1878 a pocházel z domu ze Starého Harcova a to je právě domek, kam se mladí přistěhovali. Asi ten baráček bude starší, než jsem odhadoval...