byla pětka. A šok, jako kdybych dostal ránu. Já, který jsem se nikdy neučil a všechno zvládal levou zadní a najednou pan profesor Vetlý a tohle, a po právu, protože já opravdu nic o pohybech nevěděl... Párkrát jsem v životě dostal takhle přes hubu a vždycky to bylo pro mně dobré. Tohle, rozvod, ...Prostě škola života a občasi i maturita. A když jsem u toho. Státní maturity skončily a výsledky jsou rozporné. Odvaha ministra Dobeše říct, že král je nahý...Ukazují se výsledky mechanismu, kdy jsou školy placeny podle hlavy a tedy kdokoliv je vítán. A protože pověst přísné školy se rychle rozšíří, nebuďme přísní...A koukejte, kolik máme maturantů...A pak test udělají žáci deváté třídy a člověk se diví.Není divu, že
jen 2 % manažerů se řídí podle vzdělání v životopisu.
Proč o tom mluvím? Začněme oklikou: šel jsem včera ráno venčit psa, kolem šesté hodiny ranní. Je pěkně, klid, jen ryby mlátí ve vodě a rybáři se rozbalují nářadí... A když se před sedmou vracíme, před domem na lavičce leží bunda, batoh, pouzdro na doklady a nahoře na tom klíče od auta včetně DefendLocku. Jelikož se tady ráno chodí lidé koupat a jelikož mne asi ve čtyři hodiny vzbudil nějaký halas na ulici, chvíli jsem na to koukal a uvažoval, jestli to nejsou pozůstatky utopence, ale pak jsem se rozhodl, že to nechám být.
Ráno a dopoledne plynulo, lidé chodili kolem lavičky s věcmi, zastavili se, seskočili s kola, podívali se, šli nebo jeli dál...
Takhle kolem jedenácté hodiny už mi to opravdu bylo trochu divné - co s tím? No, platím daně, máme dvacet let po revoluci, zavolal jsem Městskou na 156. Operační mne vyslechl a slíbil poslat hlídku. Tak jsem koukal a čekal. A moje psychika najednou začala hlodat: od rána mi to bylo celkem jedno, teď najednou - no jo, ale co když to někdo ukradne a přijdou policajti a nic tam nebude a mají na mne telefon...a já jsem se snad dokonce představil...a důkaz nikde...a zbytečný výjezd...takže jsem vyrazil, popadl foťák a začal dokumentovat
Hlídka přijela. Nezávidím jim jejich práci, protože to první, co udělali bylo, že si navlékli tlusté pracovní rukavice. Asi ne kvůli otiskům, spíš kvůli zákožce svrabové... V pouzdře našli doklady a mobil. Na něm našli nějaké číslo (asi označené Máma, jak plynulo z dalšího rozhovoru) a začali zjišťovat. A pak slyším: "Maturita? .... Aha, jak puma...No my potřebujeme někoho s doklady aby si pro to přišel...A vám je kolik, slečno?"...A byla jasno, aspoň mně. Tak skoro na den před 45 lety jsme seděli k ránu s Ivošem naproti na břehu, na Tajvanu, kde jsme měli maturitní večírek. Sídliště nebylo, na těchto místech svítila Naveta...A později ráno (vyznávám zásadu, že slušní lidí chodí domů za světla...) jsem donesl domů magnetofon Sonet B3 (4 kg živé váhy, ale nedal se tak snadno zapomenout jako mobil dneska...) a podle maminky, která šla do práce, jsem prý vypadal normálně, nicméně jsem nemluvil, ale řval. To se mi prý stává dodnes...
Řekl bych, že maturitní znalosti jsem příliš v životě nevyužil...Snad jenom to, že jsem se naučil učit, což mi trochu pomáhalo...
A taky tady dnešním Medardem skončilo krásné počasí, neb leje a leje. Včera v podvečer se ještě nebe ukázalo...a to prosím bez Photoshopu !
Žádné komentáře:
Okomentovat