A léto skončilo

     Jel jsem v pondělí kolem soboteckého Humprechtu do archivu Památníku NP ve Starých Hradech. V polích s dalekým rozhledem u Zajakur se houfovali ptáci na drátech.

 A protože rorýsi odletěli už v neděli, 3.8. a netykavky střílí okolo co to dá, léto už je asi pryč, jak jsem kdysi psal.

     Na nádvoří ve Starých Hradech chodily krojované slečna s růžky a jiným čertovským malováním, do badatelny duněla z novodobých amplionů středověká muzika a z nádvoří u andělíčka i bubny...Archiv se asi bude stěhovat do Litoměřic a už tam pak nezůstane ani stopa dávných hezkých časů a světélek v temnotě...

Letní polévka z pečených rajčat a paprik

     Čtyři bílé papriky rozpůlím, odjádřím, trochu posolím a dám do rozpálené trouby na olivový olej upéct do hněda. Čtyři půlky dám stranou, zbytek do hrnce.
     Asi deset menších, vyzrálých rajčat rozpůlím, posypu trochou soli a hnědým cukrem (Muscovado) a peču pokladená plochou na olivovém oleji na pánvi - musí se opéct do hněda, ale nesmí se cukr spálit; když tak lze podlít lžicí bílého vína. Osm půlek dát stranou a zbytek do hrnce.
     Trochu bílého pečiva opéct na olivovém oleji až začne chytat barvu, pak přihodit trochu sekané čerstvé bazalky a oregana a ještě chvilku restovat, vše do hrnce.
     K rajčatům a paprikám a krutonům v hrnci přidat nějaká dobrá  bylinková rajčata v plechovce, asi půl litru vývaru a rozmixovat. Pak vypláchnout z pánve výpek po rajčatech a do hrnce s tím.
     Dosolit podle chuti, případně dopepřit, podle chuti trochu česneku utřeného se solí, přidat lžičku vinného octa, já ještě přidávám drobně sekané konzervované feferony (Machland Peperoni Siciliana - rohy naložené s feferonkami) a trochu láku z nich. Hrst čerstvé bazalky, oregana a petržele nasekat a vložit a promíchat a přidat zbylá rajčátka a pečené papriky nařezané na kousky.
     Podává se s kysanou smetanou, kdo chce...

  

Espada, espetada, caldeirada, sopa de peixe

      Jako každá ohraničená oblast, i Madeira má své jídelní speciality; ty hlavní jsou v titulku.  Dokonce je Madeira unikátní v tom, že jednu její specialitu nedostanete nikde jinde na světe. Jak už jsem psal, Madeira je rozdělená i vertikálně a kousek od břehu jsou kilometry hloubky. Za noci nad touto hloubkou jezdí rybáři s osvětlenými barvenými lodičkami

 a na udici loví espadu, anglicky "scabbard-fish", česky bychom asi řekli "mečovitá ryba", protože espada je meč (a scabbard je prý pochva). Vypadá dost odstrašujícím způsobem

 dodnes se velmi málo ví o jejím životním cyklu a obvykle se ulovená kupuje ve Funchalské tržnici nebo přímo u rybářů.

      Existují její dva základní způsoby přípravy, které můžete ochutnat v řadě restaurací:  Espada je grilována/pečena a na ní je připravena omáčka z madeirského vína a česneku, k tomu zelenina vařená v slané nebo slanokyselé vodě a brambory.

Druhá varianta je espada s banánem; místní banány jsou ale něco zcela jiného než ty panamsko kostarické v EU - také se tam z Madeiry nesmí dovážet a to bych řekl, že je veliká chyba a zbytečný ohled na lobby dodavatelů banánů.  Madeirské banány jsou malé a křivé

a pěstují se na všude, i na zahradách

a pečený banán je vynikající jako komponenta i jako samostatná příloha. Tahle varianta grilované espady s banánem je doplněna medem a "passsion-fruit" neboli mučenkou neboli maracujou a vypadá to asi takto

  Jako příloha jsou brambory (ústupkem civilizaci jsou smažené hranolky...), zelenina a dost často velmi zvláštně upravené hlávkové zelí (asi vařené v octoslané vodě a pak asi projde pánví s kousky opečené klobásky...).
     Dvě typické varianty dostanete všude, restaurace mají ale i své speciální způsoby:  kdysi se dělala i s česnekopetrželovým máslem, dneska ji dostanete třeba s omáčkou ze smetany a vína

    Druhé madeirsky typické jídlo je espetada (jehla). Bylo to původně rychlé jídlo k práci:  kousky hovězího se posypou hrubou mořskou solí a napíchají se na vavřínový (laurisylva) klacík proložené vavřínovými lístky a upečou se nad ohněm ze stejného dřeva... Měli jsme možnost ji ještě jíst "podomácku", dneska ji dostanete v restauraci na oceli a není to ono, i když třeba v A Muralho ji zase už dělají na dřevěném klacíku a nedá se to se železem srovnat...

    Kdysi byla v restauracích poměrně často i Caldeirada, což je ryba vařená s brambory v pivu a koření; teď už jsem ji měl jen v O Portao restauraci. Stále je výtečná

    Espada se ustálila na nějakých základních způsobech přípravy, ale Sopa de Peixe neboli rybí polévku můžete na Madeiře mít v každé restauraci jinou, prostě je to domácí jídlo a každý má svůj recept.  Můžete vypadat jako caldeirada, spíš díky paprice, v téhle přidali i rýži

  může být s dýní

nebo z opečených rybek

případně i s dalšími mořskými potvorami

     Další výtečná madeirská polévka, Sopa de Tomate i Cebolla, která dost často připomíná hustou italskou rajčatovou (a dělají ji s pošírovaným vejcem) se také dostane i v provedení z rybího vývaru a s kousky ryb, takže ty chuti dvou polévek báječně splynou...

     Ještě jedno poznání: pokud si uděláte výlet do Cural das Freiras, tak tam dělají jejich velmi lokální speciality z kaštanů: zákusek, likér a speciální kaštanovou polévku - její chuť zeleniny, uzeného a kaštanů je nezvyklá, ale velmi zajímavá.

Madeira je zvláštní svět

  

      Byla kdysi jedna horká skvrna v Atlantiku, která vytvořila asi čtyři kilometry vysoký sloup, který trčel asi dva další kilometry nad vodu, pak se různě lámal (ve zlomu Bica da Cana před asi pětisty staletími naposled) a taky explodoval kráterově (Cural das Freiras) a  dnes je tam v noci skoro stejná teplota jako ve dne. Můžeme si na něm namalovat i čáry a tečky nějakého pomyslného dělení délky asi 70 a šířky asi 35 kilometrů:

• podle čáry, která odděluje vlhký chladný sever od suchého horkého jihu

• podle  čáry, kde celá dříve sopečná Madeira praskla a vznikl zlom mezi Sao Vicente a Ribeira Brava a průsmyk Encumeada

   

     Ty tři tečky na mapce nahoře jsou hory Pico Grande a nejvyšší Pico de Arieiro (1818 m.n.m.)  a Pico Ruivo a jsou kolem kolečka údolí jeptišek (Cural das Freiras), které se v tom nepřístupném kráteru schovávaly před piráty; ti přijížděli do snad jediného místa, kde se dalo přistát, do dnešního Funchalu (čárky vpravo dole, jmenuje se podle fenyklu, který tam roste...). 

     Na severu jsou mraky, na jihu svítí sluníčko, takže to vytváří nádherné pohledy, jak se mraky valí přes kopce - tohle je z průsmyku Encumeada

 a tohle z náhorní planiny Paul da Serra

a tohle z Pico de Areeiro

      Madeira není totiž na koupání, ale hlavně na koukání, chození a já dodávám taky na ochutnávání místních dobrot.  Když se na Madeiře zkusíte vykoupat (a nejste zavřeni v hotelovém all-inclusive komplexu...ale proč byste pak jezdili na Madeiru?), pak můžete jít na Lido, veřejnou pláž, která je ze zákona zdarma a vypadá asi takto

     Na konci Funchalu je největší pláž Praia Formosa, kam se dostanete po nové promenádě

               

 kolem Zarca, oficiálního objevitele (i když první lidé tady byli dříve, jak hezky popisují jedny cestovatelské stránky) 

pak kolem příjemné restaurace s možností koupání

pak tunelem opevnění, kde šplouchají vlny z jeskyněk a hrávala hudba

 a jste na pláži.

Jenom, prosím, vezměte na vědomí, že všechny ty kameny jsou volně poletující v příbojové vlně; kdysi první pokus o vstup do vody skončil z neznalosti řadou modřin na holenních kostech... 

       Madeira je hlavně spousta kytek, rostoucích jak kolem domů, v parcích tak i volně, po celém ostrově. Co víc, kytky tam kvetou jak na jaře tak i na podzim, kdy je tam jenom větší možnost mlh a mraků než na jaře...  Když třeba jdete na Pico Ruivo

tak koukáte na kytky a dolů, pod sebe, na Atlantik...Je toho spousta 

                   

    

                      

a co teprve ve Funchalu v tržnici... Ostatně něco je i v albu...

      Členění Madeiry je i vertikální,  pod vodou žije "scabbard-fish" (pár set metrů od pobřeží dolů jsou kilometrové hloubky, kde se vyskytuje) a cestou od pobřeží nahoru můžete zažít cestu během půl hodiny přes tři klimatická pásma: od přímořských banánových palem

přes obrovské eukalyptové porosty, 

které v poledním slunci nádherně voní a občas i vydatně hoří (na NASA satelitu je vidět nejen mraky ze severu, ale také kouř z lesního požáru v roce 2012)

  

až dojedete za chvíli k borovicím a kosodřevině na Paul da Sera.

       Madeira je i o chození. Kdysi se tady žilo z políček v neuvěřitelných terasách

což IMHO vyvolává genetickou diferenciaci (vzpomeňte si, prosím, na Darwinovy pěnkavy) a krásně tvaruje postavy Madeiřanek, a to i bez cvičení... Dneska jsou políčka do značné míry opuštěná a po Madeiře chodí hlavně návštěvníci: po levadách i po jiných cestách; jejich nalezení a značení ostatně také změnilo, jak už jsem se zmiňoval o prvním pokusu dojít na Pico Grande... 

      Tak to bylo o Madeiře trochu letem světem a jednoduše, protože povídání o ostrově najdete na webu a hodně. Ale zvláštní je pro mne Madeira i tím, že jsem nikde jinde po světě neměl pocit, že právě na tomhle místě bych chtěl žít...No, nepovedlo se :-) 

Ochutnávání Madeiry

      Madeira je zvláštní ostrov. Musíte jej projít, musíte jej prožít, ale musíte jej také ochutnat; tím nemyslím vůni a chuť moře ale to co tady vaří...
      Hlavní město Funchal (kdysi tady žilo 90% obyvatel ostrova) je kouzelné místo a jedním z kouzel tohoto města jsou i malé bary, bistra, restaurace, kavárničky... Staré město, od katedrály k muzeu, je spleť malých úzkých uliček, kterými dokonce projíždějí auta (a mají na každé straně deset centimetrů od zdi...) a kde je spousta restaurací a bister. Od "lidovek" až po "haute cuisine".  A některá místa jsou mému srdci obzvláště milá.
      Zmiňoval jsem se o Golden Gate Cafe, kousek od katedrály, včetně příjemného posezení na ulici, kde dostanete kávu, sladkosti ale i nějaký snack, ale tohle povídání je spíš o restauracích. Když procházíte uličkami, uvidíte, že je jich na malém kousku prostoru třeba deset, každá restaurace má venku pár míst, hodně míst (když přijede výletní loď) mívají uvnitř.

  Uličky jsou starodávně značené, mají dlouhé názvy a najít jednu uličku podruhé je občas docela legrace, doporučuji si název napsat nebo vyfotografovat

V  oblasti kolem ulice u brány Sao Tiago, mezi Rue de Santa Maria a mořem je spousta malých restaurací. 

Již zmiňovaná A Muralho

ozdobu na stole tam tvoří saně z Monte s živými (dobrými...) jahodami

a kde mimo zmiňovaná jídla dělají fantastické mušle na grilu.

     Skoro naproti je krásné místo, Restaurante o Tapassol, kde je velmi příjemné posezení na horní terase a mají tam výtečná lokální ale i portugalská vína; mimochodem nevíte o nějaké vinotéce, kde by byla zastoupena? Jsou zvláštní a zajímavá...

     Říká se, že nejlepší na konec. Tak tedy dost vzadu v uličce u brány Santiaga je restaurace O Portao.

     Tak, jako mi Madeira vlezla do srdce, tak mám oblíbenou i tuhle restauraci a neptejte se mně proč... Nejen proto, že tady dělají Caldeiradu a třeba i marinované mušle ve smetanové omáčce,

ale prostě jen tak.

     Tím se dostávám ještě k jedné věci (z českého hlediska dost cizokrajné...) - jelikož je tady mnoho restaurací na malém kousku prostoru, u řady z nich je i pán, který zve lidi dovnitř. Je fantastické je sledovat: odhadnou toho, kdo přichází a snaží se mu něco nabídnout, pozvat jej dovnitř;  jsou velmi přátelští, nejsou dotěrní, jsou zdvořilí, hovoří hlavními jazyky. A navíc spolu velmi přátelsky vycházejí, i když stojí dva metry od sebe a lákají stejné lidi...A pamatují si vás: stojí za zkoušku někam zajít podruhé, to už jste "domácí" a zacházejí s vámi přesně tak....