Prohledat tento blog

30. března 2013

Velikonoce, Pascha, letní čas.

Všechno na sněhu. A to je, prosím, předpověď na -11 za tři dny. Jak pravil jeden meteorolog:"Dělám tuhle profesi 36 let, ale tohle nepamatuju...". Kde je hledání velikonočních vajíček ve vzrostlé trávě, kde jsou kopřivy do jarní velikonoční hlavičky. Teď zrovna pan meteorolog ohlašuje v televizi očekávanou kalamitu dnešní noci až s padesáti centimetry čerstvého sněhu na Moravě...
Dobrá zpráva je, že nám primátor odpálil poslední kus štoly, o které jsem psal přesně před rokem a kde jsou optimistické fotky z přírody... Teď nám na štole budují odtokový domeček, ale asi se jim to bude drolit, protože betonovat v tom mrazu...
 a po přehradě pořád chodí lidi
a snad to nedopadne jako kdysi...
Až tohle začne tát, přehradu snad už napustí na poctivých 510 m.n.m., tak zatím jenom koukám na staré fotky a srovnávám je s dneškem...


26. března 2013

Záhada s babičkou

Jak jsem psal, hledám babičku. Zjistil jsem, že na světě je spousta databází s genealogickými údaji, převážná většina díky práci dobrovolníků a ochotníků (od slova "ochota" nikoliv "lov"....). Našel jsem také stránky a spolek lidí, co si říkají MyHeritage.com a kde je možno si udělat stránky svého rodokmenu a najít spoustu lidí a porovnat svoje fotky s celebritami... Prostě jak to na Internetu bývá: realita propojená s kšeftem, protože ty lepší funkce jsou samozřejmě na Premium-account.
Ale tahle společnost otevřela zrovna nedávno i obrovskou databázi U.S.Federal Census 1940 a jak se praví v popisce:
    "The 1940 U.S. Federal Census is the largest, most comprehensive, and most recent US census available. Over 132 million were recorded, known as the greatest generation. They survived the Great Depression. They fought on the battle front or sacrificed on the home front, and won the Second World War. They were industrious, hard working and innovative. Tens of millions of them are still living today. They are our parents, grandparents, or even ourselves.

    The 1940 Census was a count of all residents in the United States at that time, and the armed forces serving overseas, born before April 1, 1940. It includes information on location, household, names, relations, sex, race, age, education, place of birth, and other facts unique to the 1940 Census:
    Residence in 1935
    Detailed income and occupation information
    Supplemental questions for 2 people on each form"
No, začínala válka a určitě nejen statistici chtěli vědět, kdo se to vyskytuje na území U.S. 
A jak už jsem stižen mánií vstoupit do takových databází a hledat babičku, dal jsem její rodní příjmení "gravenek" a pak už jsem jenom zíral... 

     Místo narození Československo? Ono se to dá najít i jako originální snímek, tak jsem to zkusil
 a opravdu na řádku 8-11 jsem našel
kde je to Československo opravdu vidět....
Mám takovou hypotézu: v Evropě začínala válka, Lotyšsko bylo od 17.6.1940 okupováno SSSR a zřejmě tihle lidé věděli, že existuje něco jako Československo (no asi tam měli příbuznou, ne?), tak tvrdili, že se narodili v Československu (i když to nemohlo v době jejich narození existovat, že...).  V tom sčítacím archu je totiž také sloupec o místě bydliště v roce 1935 a ten je na celé stránce stejný - nebyl to třeba nějaký imigrační tábor? Když jsem si to zvětšil, je to nějaký ..... Place.
    

25. března 2013

Statistika

nuda je... jak se zpívá. Ale vzhledem k tomu že O. je v Japonsku, je hezké vidět na statistice čtenářů blogu za poslední týden taky tuhle zemi...

Na druhou stranu kde mne to čte ve Švýcarsku? Asi to zase bude tím Googlem a mám v blogu nějaký "signál" na který reaguje. 

24. března 2013

Google

má vyhledavač a dokonce tak dobrý, že vzniklo "gúglení"...I Tomáš Klus o něm zpívá a rýmuje se mu na štrůdl.

Používám ho několikrát za den a v poslední době zejména pro hledání nějakých genealogických dat, neb jsem začal pátrat po předcích a do nich patří i moje lotyšská babička, kterou si dědeček přivezl coby válečnou kořist odněkud od Uralu, kde prý pracovala jako vychovatelka dětí v nějaké rodině.

Dědeček, bývalý vysoký úředník Legiobanky a později vrchní účetní skláren v Kamenickém Šenově na mne přestal mluvit, když mi byly tři roky, protože jsem mu v dětském rozhořčení řekl "dědku pitomá". když mi nastavil nohu a já přes ni upadl. Tak jsem vždycky na prázdninách byl u babičky a dědečka jsem vlastně ani nevídal; o to to bylo zajímavější. A babička vařila takovou zvláštní polévku z červené řepy, která mi (tenkrát) nechutnala a perfektně se vyznala v houbách a chodili jsme na dlouhé výlety, kde sbírala houby a pekla je na plotně a houby byly takové šedozelené a divné na pohled ale fantastické na chuť (když jsem překonal strach a zavřel oči...).

Našel jsem před časem poznámky, které si moje maminka napsala a ze kterých jsem se trochu podrobněji dozvěděl, jak to tenkrát bylo. V poznámkách je i jméno místa v Lotyšku kde se babička narodila, je tam taky kdy a já začal hledat...

Lotyšština je zvláštní řeč; pamatuju si jak jsem u babičky viděl knihy v divném jazyku - o to větší záhada to byla, že babička mluvila perfektně česky, takže dítě by nikdy nenapadlo... To místo narození, skládající se ze dvou jmen, jsem nevygúglil, ale dostal jsem se přes jedno jméno na oblast (byla tam prý kdysi velká letecká základna nedaleko) a pak jsem hledal z jakých lokalit se to skládá a našel jsem něco, co znělo podobně a pozor: Google mi našel farní úřad v té oblasti, kontakty na lidi tam a ještě mi to z lotyšštiny přeložil do čestiny. Tak jsem tam napsal, ale poslali mne ....na vyslanectví.
Od té doby hledám další a další, protože překladač lotyšštiny je docela na úrovni; našel jsem carský cenzus z roku 1897. To by měly babičce být dva roky. Jsou to digitalizované kopie dokumentů, psaných ručně tím domečkovým písmem a neřazené, takže hledání je složité. Zjistil jsem také, že celá oblast je luteránská, takže mám smůlu, protože matriky jsou výmyslem papeženců... 

Tak hledám dál a dál a protože výsledky jsou různorodé podle dotazu, který jsem položil, začal jsem pátrat po algoritmu hledání Google a našel jsem, že to je tajné a poměrně často se to mění...A začal jsem pochybovat, jestli Google vůbec umí babičku najít: když si dám do vyhledávače "Palát" najdu tam hokejistu, syna, sebe, Inda, Fina, oblast v Bulharsku...
Ale když zadám příjmení babičky, nenajdu nic. Dává mi tím tajný algoritmus gůglu na vědomí, že moje hledání je marné?    

19. března 2013

Kdysi mne fascinovalo

jak takové Gronsko na mapě je úplně obrovské a celá Evropa je taková nanicovatá...Pak jsem se dozvěděl o problému převodu koule na papírový obdélník, Mercatorově a dalších projekcích a už mi to bylo jasné a jedno.
Teď jsem dostal v průběhu asi dvaceti hodiny tři maily:

"Stihnul jsem zabalit a už jsem v Denveru na letišti".

"O prsa korejské ženy jsem stihnul přestup v Los Angeles"

"Jsem v Tokyu na letišti a už jen krátký let do Nagoya a pak vlakem".

Nevím jak vás, ale mne z toho trochu chytá závrať jako na lochnessce.

Ondráš už o tom psal a tak abych věděl, co a jak tak jsem si otevřel gúglí mapy a koukám, že to je skoro rovně a že tady je Aljaška větší jak skoro celé Státy
až jsem si ale vzpomenul na loxodromu a orthodromu (prý dvě hezká jména pro dvojčata), takže asi letěl přes Aleuty...to se sice porád mění kurz,  ale je to ve vzduchu kratší a tedy i levnější i když na papíře v Mercatorovi je to delší a na globusu si to zkuste...

15. března 2013

Asi hodina práce

ale výsledek stojí za to, jak říká jeden z Ondrášů: "Vynikající...".
Kdybyste to chtěli zkoušet, tak je to podle tohoto receptu.

9. března 2013

Citron byl tehdy vzácný

a mně, malému školáčkovi, bylo líto, že jsme ho snědli a protože jsem měl tatínka vyučeného zahradníkem, vzali jsme semínka z toho snědeného citronu a dali do květináče a skutečně se podařilo vypěstovat malý citroník. A já jsem o něj musel pečovat a starat se o zalévání a tak, takže - to mi bylo asi osm let - jsem uvítal, že tatínek měl známého, který pracoval v  takové velké zahradě (dokonce tam dělal ředitele té zahrady) a kterému jsme citroník odnesli a on mi slíbil, že ho naroubuje, aby na něm rostly citrony. Pro mne to byl v tom mém věku příslib zázraku.
Pak jsem rostl a zjistil, že zahradnická vášeň mého tatínka se neprojevuje ani tak v jahodách a mrkvi, jako ve skalkách a cestičkách, na kterých,potvora, roste plevel a které se musí čistit a plít a sypat pískem...A učil jsem se zahradu považovat za galeje a otrokářskou práci.
Jenom když jsem se šel s tátou občas podívat do té zahrady, tedy botanické zahrady v Liberci, rostl tam v jednom koutě citroník a já stále věřil že to je ten můj...
Teď jsem se tam byl podívat také a on tam jeden citroník stojí a plodí...a mně to nějak potěšilo, že to snad je...

Ten citroník je v prvním skleníku, kde rostou kamélie a kvetou právě v únoru a březnu




V druhém skleníku jsou džunglové rostliny a to i s vodopádem i s kapry



a samozřejmě se tam mlží brýle i fotoaparát. Tak rychle do dalšího skleníku, kde je sucho a jsou tam kaktusy...



Mají tam také tilandsie, což jsou rostliny žijící z mlhy, aerofyty... 



Další skleník je opět tropický a strašně vlhký, takže jsem si musel otřít brýle a i fotoaparát, než jsem zjistil, že ta paní není vodní víla ale zahradnice.


 
A opět suchý skleník, australská poušť   





                                         
Tak je tam nádherná sbírka masožravek, stále hladových jako australský pes dingo, co o něm psal pan Kipling




    
Mají tam také sbírku semen

             
A v přízemí jsou také krásná akvária se žralokem

 a korály

 a hejnem perutínů a sasankami


a zlou zubatou piraňou

a skaláry

 a rejnokem

 a divy přírody vůbec

 a taky s kapry koi v bazénu u kamélií

A nahoře, v prvním patře je další spousta divů. Mají tam spousty čapkovských kaktusů (zlatý ráčkův...) s podivnými tvary i fousy
  









a bonsaie (tu nejstarší, co jí je asi dvěstě let a kterou vystavují jen za pancéřovým sklem, tak tu tam momentálně neměli...)


   
a nechybí ani spousta orchidejí, od plevelných Phalenopsis až po Cymbidie a krásné hybridy...








prostě 

A když odcházíte a míjíte zasněžené skalky a rosarium, povzbudí vás visačka

Tak nashledanou v Liberci...