Pak jsem rostl a zjistil, že zahradnická vášeň mého tatínka se neprojevuje ani tak v jahodách a mrkvi, jako ve skalkách a cestičkách, na kterých,potvora, roste plevel a které se musí čistit a plít a sypat pískem...A učil jsem se zahradu považovat za galeje a otrokářskou práci.
Jenom když jsem se šel s tátou občas podívat do té zahrady, tedy botanické zahrady v Liberci, rostl tam v jednom koutě citroník a já stále věřil že to je ten můj...
Teď jsem se tam byl podívat také a on tam jeden citroník stojí a plodí...a mně to nějak potěšilo, že to snad je...
V druhém skleníku jsou džunglové rostliny a to i s vodopádem i s kapry
a samozřejmě se tam mlží brýle i fotoaparát. Tak rychle do dalšího skleníku, kde je sucho a jsou tam kaktusy...
Mají tam také tilandsie, což jsou rostliny žijící z mlhy, aerofyty...
Další skleník je opět tropický a strašně vlhký, takže jsem si musel otřít brýle a i fotoaparát, než jsem zjistil, že ta paní není vodní víla ale zahradnice.
A opět suchý skleník, australská poušť
Tak je tam nádherná sbírka masožravek, stále hladových jako australský pes dingo, co o něm psal pan Kipling
Mají tam také sbírku semen
A v přízemí jsou také krásná akvária se žralokem
A nahoře, v prvním patře je další spousta divů. Mají tam spousty čapkovských kaktusů (zlatý ráčkův...) s podivnými tvary i fousy
a bonsaie (tu nejstarší, co jí je asi dvěstě let a kterou vystavují jen za pancéřovým sklem, tak tu tam momentálně neměli...)
a nechybí ani spousta orchidejí, od plevelných Phalenopsis až po Cymbidie a krásné hybridy...
prostě
Tak nashledanou v Liberci...
