Prohledat tento blog

21. října 2013

Proč by to ty mladý, sakra, dělali?

"Doteky víry" je pořad v rozhlase v sobotu večer po desáté hodině a protože tou dobou chodívám spát, tak občas, jako kulisu ke čtení, poslouchám paní redaktorku, jak fanaticky leč korektně bojuje s fanatikem, který tam pokaždé volá a zmateně vykládá své představy o tom, jak píše novou a lepší a hrůznější Apokalypsu, kam se hrabe svatý Jan...Je to "širokospektrální" pořad, který se týká mnoha věcí s mnoha lidí a minulou sobotu tam hovořila paní docentka doktorka gerontoložka Holmerová o nás, gerontech, a protestovala proti tomu, že se v televizi jako moderátoři objevují vždycky jen mladí, sportovně vyhlížející lidé a že to není politicky korektní, protože ti staří mají také přece své přednosti... A ve mně se ozval můj matematický ďáblík, který se ozývá obvykle, když slyším nějakou diskrepanci a položil mi otázku, kterou jsem paní doktorce nepoložil před třiceti lety, kdy jsme se potkávali v Neratovicích, protože ta otázka mne nenapadla a kterou jsem nestihl položit ani teď, kdy se stávám potenciálním objektem jejích vědeckého zájmu a útrpné péče: "Proč by to ty mladý, sakra, dělali?".
Dobře, záchovnost starců a stařen je v rámci křesťanské morálky, ale konkrétně v tomhle sekulárně husitském národě?  Starci fungovali vždy jako archiv záchovných procedur: oni si pamatovali, kam vystoupila voda při minulé povodni, oni si pamatovali, jaká zaříkadla jsou nutná když vypukne mor... Ale dneska? Když po dvaceti letech práce v IT byznisu koukám na mladý programátory a divím se, o čem to vlastně mluví? Jak pravila jedna americká antropoložka: "Dnes, po padesáti tisíci letech, nastala poprvé doba, kdy se staří učí od mladých...".
A když začnou docházet zdroje (jako že už docházejí), kdo bude první omezován? No ti neužiteční, čti staří... Ti, kteří nebudou rozhodovat a o kterých bude rozhodováno, že z hlediska společnosti prostě nemají nárok; při omezených zdrojích se poněkud nechají naživu a při více omezených zdrojích.....
Jestliže se dnes mění světová ekonomika způsobem, který nedokážeme odhadnout a o kterém nevíme, kam povede, pak deficit 30 mld. na důchodovém účtě ukazuje, že starci přestávají být chránění a stávají se lovnou zvěří. Zatím se - v rámci politického boje - snaží ČSSD vykládat, že to je OK, ale i jim ty naše peníze dojdou a pak...O to větší nezodpovědnost je, že lidem vykládá, že to všechno bude v pořádku a že se o nic nemusí starat a zejména si nemusí vkládat peníze do druhého či třetího pilíře, protože je tady všemocný stát, který všem zajistí vysoké penze a vynikající draze placenou zdravotní péči a slevy na daních a slevy a dávky a příplatky...
A teď mi řekněte, proč by to ty mladý, sakra, dělali?  

20. října 2013

Zabil hada nejméně stokrát

a likviduje ho stále a pořád. Je to Arcova nejmilejší hračka, kterou vnucuje zejména v noci, když klimbám u televize...Dostal ji při návštěvě od Marijánky a těší ho stále :-)
 





17. října 2013

Podzimní králíci

(tentokrát to byli Zajíčkovi králíci...) mi umožnili doplnit již vyzkoušenou řadu o dva další recepty; jako obvykle to byly mixy různých receptů a představ...
Červený králík je oblíbený na ostrově Malta a u nás se stane oblíbený též... Nasekané porce králíka se dají do mísy, posypou sekaným česnekem, přidá se tam několik bobkových listů, opepří, trochu osolí a zaleje suchým červeným vínem (tohle byl nějaký levný Cabernet Sauvignon) a prohněte a nechá pár hodin odležet. Pak se osušené porce zprudka do hněda opečou na olivovém oleji spolu s kolečky mrkve, přehodí do hrnce, zalijí červeným vínem a zbytkem marinády, přidá se tam rajčatové pyré nebo kousky celých oloupaných rajčat bez zrníček a pomalu se to asi dvě hodiny dusí; šťáva musí být poněkud hustší... a s bramborovým nokem nebo jen pečivem a salátem...
Luberonský králík vzniká tak, že se cca 10 minut svaří asi 0,7 l bílého suchého vína s jemně krájenou cibulí, trochou bílého vinného octa, celým černým pepřem (dle chuti), několika bobkovými listy, několika hřebíčky, kolečky mrkve a kousky řapíkatého celeru (taky jsem se bál, že z toho bude svíčková...ale není) a dá se to vychladit a pak se tím studeným zalije porcovaný králík a nechá se marinovat; od večera do rána stačí... A pak se králík vyndá, osuší se, posolí, pomoučí a zprudka do hněda opeče na olivovém oleji a troše másla a nahází do hrnce, výpek se odvaří procezenou marinádou a tím se králík zalije, pak se tam vhodí zelenina z marinády, dosolí se a přidají se bylinky - dal jsem tam už zazimované (tedy přesazené do květináče a uložené v kuchyni) tymián a rozmarýn a tohle všechno se dá velmi pomalu dusit, případně se přilije trocha vývaru (neměl jsem, ale půl rozvařené kostky Masoxu taky bylo dobré...) a dusí se to asi dvě až tři hodiny. A chvíli před koncem se tam asi na deset minut dají dodělat nasekané černé olivy. A s bramborem...
Probatum est...    

11. října 2013

Havrany v Praze

jsem letos objevil 8.10. A to by mělo podle zkušeností signalizovat dost výraznou zimu, jako ostatně v tom zmíněném 2010, kdy tady bylo 50 cm sněhu v půlce října. Trochu jsem se díval na internet, koho zajímá problém havranů a ta studie mne překvapila...
Nicméně z ČRo1  jsem zaslechl, jak ruští a němečtí meteorologové slibují stoletou zimu, zatímco "čeští meteorologové jim výrazně oponují". Při tom, jak jim poslední tři měsíce nevycházejí předpovědi jedna za druhou (a díky jejich mýlce jsme například měli počasí jen vejce snášet...), začínám shánět nápoje proti trudnomyslnosti a možná i nějaký žertovný převlek...

10. října 2013

Návrat do Jablonce

byl pro mne po 35 letech zvláštní: měl jsem pocit, že se ty roky mezitím nějak vytratily a že prostě všechno pokračuje. A nedávno jsem si tenhle zvláštní pocit zopakoval: v Jablonci se objevili na návštěvě Ruth a Gunther a my jsme se po padesáti letech zase potkali. A bylo to moc krásné setkání, protože jsme si měli o spoustě věcí co povídat; na spolužáky diskuse nepřišla, ono taky už o nich nic nevíme, ale projížděli jsme se po Jizerkách a povídali si o rodině a o dávno minulých časech a lidech a o tom, jak se člověk k stáru na svět dívá jinak a jak se snaží najít něco o svých kořenech a historii a obrací se k matrikám a kronikám... Bylo to krásné popovídání a lezli jsme přitom na Ještěd a zase zpátky
a ze stínů vstupovali zase do světla a děkovali, že po dlouhé době je zase krásně sluníčko
Obvykle na blog nedávám osobní fotky, ale udělám výjimku pro památku na milé setkání. Prošli jsme se na Jizerku
 do Hejnic, kde mne Gunther překvapil svými znalostmi o stavbách klášterů a koukali jsme z Ještědu
a den byl jako malovaný...A pak jsme se snažili najít v Liberci nějakou kavárnu, ale holt Vídeň to není :-) 

7. října 2013