byl pro mne po 35 letech zvláštní: měl jsem pocit, že se ty roky mezitím nějak vytratily a že prostě všechno pokračuje. A nedávno jsem si tenhle zvláštní pocit zopakoval: v Jablonci se objevili na návštěvě
Ruth a Gunther a my jsme se po padesáti letech zase potkali. A bylo to moc krásné setkání, protože jsme si měli o spoustě věcí co povídat; na spolužáky diskuse nepřišla, ono taky už o nich nic nevíme, ale projížděli jsme se po Jizerkách a povídali si o rodině a o dávno minulých časech a lidech a o tom, jak se člověk k stáru na svět dívá jinak a jak se snaží najít něco o svých kořenech a historii a obrací se k matrikám a kronikám... Bylo to krásné popovídání a lezli jsme přitom na Ještěd a zase zpátky
a ze stínů vstupovali zase do světla a děkovali, že po dlouhé době je zase krásně sluníčko
Obvykle na blog nedávám osobní fotky, ale udělám výjimku pro památku na milé setkání. Prošli jsme se na Jizerku
do Hejnic, kde mne Gunther překvapil svými znalostmi o stavbách klášterů a koukali jsme z Ještědu
a den byl jako malovaný...A pak jsme se snažili najít v Liberci nějakou kavárnu, ale holt Vídeň to není :-)
