Prohledat tento blog

22. ledna 2014

Stál jsem u pokladny

     V supermarketu, který nesnáším a kam chodím jen v nouzi a z donucení, protože mne mimo jiné irituje povinná tupá otázky prodavačky "Všechno v pořádku?" a na můj překvapený dotaz "Proč se ptáte?" ještě tupější odpověď "My musíme...". Stojím ve frontě a čekám a za mnou jsou dva pánové, tak kolem padesátky, kteří tam také čekají a povídají si...až tomu jednomu začala hlasitě kvokat bunda. Všichni se zarazili, protože to byla vítězná triumfující slepice a ten druhý pán se optal "Proboha co to máš?"
     Ten první vyndal z kapsy řvoucí mobil a povídá "To nic, to mi volá stará...". Tak nevím jestli to ví...Ta stará...

15. ledna 2014

Zimní radovánky

jsou pro mne spojené se sněhem a zimními jídly. Sněhu máme od včerejška trochu na stromech a zemi, takže jsem se trefil s přípravou žurku, polské polévky...
       Musíte začít asi 5 dnů dříve tím, že do sklenice dáte asi dvě až tři lžíce žitné mouky, zalijete odstátou vodou (tedy ne moc teplou ani moc studenou a asi půl litru ), přihodíte kůrky starého chleba a na kousky nakrájený stroužek česneku. Ten tam jednak voní a protože to necháte zakryté papírem či gázou (prostě něčím prodyšným...) v běžném teple ležet asi těch pět dnů, tak česnek funguje i trochu jako antimykotikum; experti tvrdí, že plíseň se má sebrat a vyhodit, já když penicilín tak v masti nebo pilulích :-).
      Občas promíchat a čekat. Vzniká žur, který se pozná, že když se to ochutná, je to kyselé; na počátku mi dělalo problém se trefit, prostě jak říkal Trautenberg: moc kyselé je moc kyselé...
      Do kastrolu se dá nakrájený špek a uzený bůček a klobáska a osmaží se až chytá hněď a pak se přihodí česnek na kousky, cibule a  kořenová zelenina na kostičky a sůl a pepř a opeče se v tom a vaří se asi 10 minut. Vedle se asi za dvacet minut udělají houby (moje byly mražené z Kubovy lednice - holt když má někdo les za barákem, tak mu sice na zahradu lezou zmije a jiná havěť, ale má houby).  Ze sušených to jde taky výborně...
      A   když je to uvařené, tak se smíchají houby včetně vývaru s uvařenou zeleninou, přidá se majoránka (a snese to i lžíci...) a za plného varu se vlije žur. Jen voda, bez toho vymočeného česneku a opatrně i trocha mouky ze dna; dost to zahušťuje. Je to o chuti, protože výsledek musí mít nakyslou chuť, ale zase ne moc.
     A z kvásku je to kyselo, ne žurek !    

10. ledna 2014

Jídla jsou různá

Některá jsou skoro bych řekl standardní, prostě když si je objednáte nebo u někoho dostanete, velmi přesně víte, jak to bude vypadat a jak to bude chutnat. Guláš je už například více "tvůrčí", protože jeho variant je mnoho. A podobně je tomu s národním polským bigosem: je v mnoha a mnoha variantách krajových, vesnických či rodinných; společné je mu to, že divně vypadá a fantasticky chutná.

Mám laťku hodně vysoko, protože kdysi jsem jej jedl u paní S., naší sousedky, která pocházela z Polska a sem se přistěhovala a přivdala. Její "swietny domowy bigos" byl nedostižitelná lahůdka, později jsem jej ocenil i jako výtečný podklad pod vodku... Našel jsem jeden recept, ale ten nebyl správně hnědý, jak bigos má být, doplnil jsem jej o jiný recept z diskuse z polské verze a českého překladu, přidal trochu tvůrčí fantazie a poněkud upravil množství (nejsem vojenská vyhládlá jednotka...) a v pátek minulý týden začal. A v dalších dnech ohříval a přidával i klobásku a ohříval a v úterý tohoto týdne prohlásil za hotový. Dobu vaření a násobné ohřívání pokládám na tomhle jídle za to nejdůležitější; poslední zbytek ve čtvrtek byl nejlepší, naštěstí na mne ještě trochu zmrazeného čeká. Tak uvidím, zda opravdu stárne a zlepšuje se...   

9. ledna 2014

To je ale humus...

bylo v mém dětství symbolem něčeho hodně ošklivého. Čeština je prostě velmi jemný jazyk a slova mohou dostávat zajímavé posuny; čmelák, který spadl do medu říká "To je ale hustý...".  Ale prostě představa ošklivého humusu ve mně zakořenila a když mi jej v USA poprvé nabídli k jídlu, trochu mne zamrazilo, nicméně civilizační nátěr mne donutil odpovědět, že to zní dobře... A dobře jsem udělal, protože hummus se stal mojí oblíbenou pochoutkou a nedávno jsem našel na G+ komunitě i nové recepty  a vybral jsem si ten s pečenými paprikami a zhotovil.  A nejen, že to zní dobře, ale ještě lépe to chutná...
 

5. ledna 2014

Rodina a příbuzní

jsou v Čechách chápáni jinak než na Moravě; rodina na Moravě je výrazně širší a jako blízké příbuzenstvo se berou i v Čechách "cizí lidé". Už i to přísloví "naše kráva, vaše louže" o tom svědčí. A ono se to vyvíjelo i v čase: 25. listopadu 1889 si podle matričního záznamu  bral František Bojanovský Annu Marii Bojanovskou, dceru Jana Kloudy a Marie Brabcové. Zajímavý je na tom dispens 1.stupně (čili povolení sňatku u nejbližšího příbuzenstva), protože to byla vdova po Josefu Bojanovském. Sňatkem se tedy z církevního hlediska člověk stával příbuzným, členem rodiny v plném smyslu slova i když geneticky s tím neměl nic společného...

4. ledna 2014

Mělo to smysl?

V matrice člověk najde zvláštní věci. Například manželství z roku 1927, kdy si Václav ve věku 24 let bral  Aloisii ve věku dvaceti let. To by nebylo nic zvláštního, nebýt poznámky matrikářky, že toto manželství bylo rozvedeno k 11.5.1972 tedy o 45 let později. A člověk se musí ptát, jaký to byl impuls, který po tolika letech způsobil...

1. ledna 2014

Koncem a počátkem roku

člověk tak obchází známé a příbuzné a mně to dává možnost okukovat nikoliv vánoční pečivo, ale jiné dobrůtky a lahůdky. A to se prostě vezme tortilla, natře se cream-cheese s bylinkami, pak se poklade (slabou) vrstvou uzeného lososa a zabalí a nechá v lednici odležet a pak nakrájí a předá obdivovatelům a ochutnavatelům...
  Tak dobrou  chuť v tomhle roce...