Jídla jsou různá

Některá jsou skoro bych řekl standardní, prostě když si je objednáte nebo u někoho dostanete, velmi přesně víte, jak to bude vypadat a jak to bude chutnat. Guláš je už například více "tvůrčí", protože jeho variant je mnoho. A podobně je tomu s národním polským bigosem: je v mnoha a mnoha variantách krajových, vesnických či rodinných; společné je mu to, že divně vypadá a fantasticky chutná.

Mám laťku hodně vysoko, protože kdysi jsem jej jedl u paní S., naší sousedky, která pocházela z Polska a sem se přistěhovala a přivdala. Její "swietny domowy bigos" byl nedostižitelná lahůdka, později jsem jej ocenil i jako výtečný podklad pod vodku... Našel jsem jeden recept, ale ten nebyl správně hnědý, jak bigos má být, doplnil jsem jej o jiný recept z diskuse z polské verze a českého překladu, přidal trochu tvůrčí fantazie a poněkud upravil množství (nejsem vojenská vyhládlá jednotka...) a v pátek minulý týden začal. A v dalších dnech ohříval a přidával i klobásku a ohříval a v úterý tohoto týdne prohlásil za hotový. Dobu vaření a násobné ohřívání pokládám na tomhle jídle za to nejdůležitější; poslední zbytek ve čtvrtek byl nejlepší, naštěstí na mne ještě trochu zmrazeného čeká. Tak uvidím, zda opravdu stárne a zlepšuje se...