a kus od Gijonu mi v muzeu ukázali, jak se to v Asturii vyrábí a proč se tamní sidra nedá vyvážet: prý z lahví létají špunty, když to převážejí přes hory...
Už se to konečně dostalo až sem: španělskou sidru jde koupit v Toro Blanco, kde je hodně suchá navarrská, ale běžně se dostane více nasládlý cider (to je totéž, jen odjinud) - levnější KingWood Dry nebo nějaké vyzrálé archivní třeba v M&S nebo speciálních prodejnách. A dá se z toho výborně vařit.
Venkovská francouzská verze jídla se sidrou spočívá v tom, že kuřecí nohy nebo rozporcované kuře osuším, nasolím a opepřím a na másle opražím dohněda a do pekáčku s tím. Do výpeku případně přihodím trochu suché šunky a opeču ale v každém případě pak zaleju cidrem a nechám chvilku provařit a kuře tím zaleju. Špetka česneku tomu také dá další chuť, ale tak půl stroužku max. a vůbec nerní nutný. A pak se to jenom nechám táhnout při 120-140° třeba dvě tři hodiny; nakonec lze dogrilovat, ale to na venkově nedělali. Stačí bílé pečivo. Chutě to má podle (ne)slazení cideru nebo sidry, ale vynikající.
Na tuhle dobrůtku je vhodná suchá sidra: pikantní klobásku nakrájím na půlcentimetrová kolečka a opeču po jedné a pak po druhé straně na pánvi a když už se druhá strana dopéká, zaleju sidrou tak, aby ty kolečka byly akorát ponořený a chvíli v tom provářím. Klobáska pustila tuk a šťáva se krásně vyvaří a zahustí...Ale jde to i s méně sladkým ciderem.
Žádné komentáře:
Okomentovat