Severní pobřeží je strmé a skalnaté, s minimem chráněných míst. Jedno z nich je na severovýchodě ostrova, ale teprve koncem 16. století zde bylo založeno Porto da Cruz, podle velkého kříže, který ukazoval místo možného přistání.
Vyráběli tady (z cukrové třtiny a vína a zbytků po lisování vína...) pálenku "aguardente" a její zpracování probíhalo v Porto da Cruz, což bylo místo spadající pod správu Machica. A to byl průšvih...
Samotné místo je krásné,
u bazénu je velmi příjemné bistro a vypadá to tam docela klidně a romanticky
Kousek nad městem začíná PR (Pedestrian Route), která vede do Boca do Risco a dále do Canicalu a Machica. Je to krásná trasa, šli jsme ji před několik lety a jsou tam nádherné výhledy, i když občas se člověk šplhá po šikmém útesu nad mořem, ale nádhera, sluníčko svítilo, zdola byl slyšet hukot příboje, stromy voněly...
Zaráželo mne jméno "Boca do Risco". "Boca" je portugalsky něco jako "ústa" nebo "vstup" a podobně. A "Risco", to je přece "riziko", ne? Povídal jsem si trochu s místními znalci a dozvěděl jsem se...
Tahle v létě krásná klidná vyhlídková i když trochu nebezpečná trasa (v průvodci je černá, čili nejhorší) vede po strmých útesech, občas klesá až k oceánu a občas se zařezává do toho svahu na obrázku. Tam někde, kde se útesy lomí a zahýbají vpravo do neviditelna, je místo "Boca do Risco"....
A touhle cestou se chodilo do Machico platit daně. A daně se platily za kalendářní rok a tedy v lednu či únoru, kdy je tam počasí bouřlivé, větrné, prostě o hubu. Pardon, tedy o ústa Boca... A často tam prý několik daně platících lidí zahynulo...
Žádné komentáře:
Okomentovat