Potkal jsem stáří

     Nad hlavním městem Madeiry Funchalem je vesnička Monte. Ono to tady vůbec - díky vertikálnímu profilu - je docela zajímavé: pokud jedete od mořské hladiny u přístavu ve Funchalu, jste asi za čtvrt hodiny nějakých 600-800 vysoko a třeba pod mraky

kolem vás (zejména v mlze nebo mraku) voní eukalypty

a za dalších pár minut jste už nad mraky

     A nad Funchalem, na tom rozhraní mezí tropy a kosodřevinou, tedy ve výšce, kde se na jižní straně Madeiry nejčastěji  objevují mraky, vytvořili kdysi v 18. století sídlo (tohle je 1811) v prostoru pod kostelem v Monte.

     Pak to byl i hotel a už nějakou dobu je to součást nadace, která vytvořila krásnou tropickou zahradu.
    Využívá místní džungle (tady roste všechno a strašně rychle...)

 a protékající vody

a do toho vestavěli orientální zahradu

     A jak tak člověk po ní sestupuje,

 otevře se před ním centrální část, kde stojí budova z konce 19. století, bývalý hotel...

  Mají tam roztodivnosti, jako jsou strašilky

a kousek za domem se najednou člověk ocitne trochu v jiném světě. Mám moc rád olivy, ať už jako plody, olej, dřevo nebo jako nádherné stromy. Slyšel jsem od Gerarda a Terezy, kolik je s nimi práce. A tady se najednou člověk potká s nefalšovaným stářím, přes dva tisíce let a jeden přesun z místa zatopeného přehradou...Stačí se tam na chvilku zastavit a poslouchat a uslyšíte staletí...