Začíná kolotoč bouřek

před Medardem. Nad vodou to maluje krásné pohledy...

 

A pes nosí čím dál větší klacky

A už krásně poslouchá bez vodítka (pokud tedy těch popudů není moc...) a nechá se dokonce odvolat od psa, jenom ho občas chytá lítací amok, což, když se po koupeli  proběhne v jehličí, zase vede k prorockému  pojmenování.  

Takže - sumárně vzato - zatím sežral něco tapet, nahlodal již načatý ratan v předsíni a okupoval kus gauče.... Mohlo by to být významně horší... Konec konců, taky souhlasím s Vojtou... A pro ty, kteří pokládají FB správně za nástroj ďáblův, cituji přímo: "Možná zničí tvoje boty, zahradu, tvůj kufr, tvůj nábytek ale nikdy neublíží tvému srdci. Zanechávají chlupy na tvém oblečení, ale i štěstí ve tvé duši."

Rododendron a guláš

tvořily protipóly. Sešlo se to všechno v Crossu, krásný teplý večer a spousta písniček.

A  muzika jedné kapely

a jiná kapela

a protipóly

Napadlo mne, že ty písničky znám ze svého dětství nebo mládí. A že to asi vymře, až vymře naše nebo o trochu mladší generace. A zbude jen pop...a národní dědictví Helenka Vondráčková.

Prrrrrezident Havel a ministrrrrrrr Dienstbierrrrrr

by si v Jabonci užili. Jablonec je město rododendronů - ráčkující mohou říkat i "pěníšníků". Do divadla na koncert  In modo camerale  je to asi půl hodiny procházkovým tempem,  když se člověk nezastavuje a nefotografuje. Tohle jsou fotky z domů u cesty, stačí koukat do zahrad.
Od miniatur s pár větvičkami až po monstra výšky 2-3 metry a rozsahu 5-8 metrů. Skoro v každé zahradě...

Tomu říkám diskriminace...

Vypuklo skoroléto

a z psí zimy je tady najednou krásně...Naplno už kvetou rododendrony

Ono vlastně není divu...

Takže se dá chodit na delší procházky... Že se nebojí psů (a to i velkých) je jasné, tuhle se potkal s výmarskými ohaři a místo děsu z tohohle bojového plemene se tam producíroval...

ale bál jsem se, že po zkušenosti s kachnama bude mít respekt k vodě a opravdu, dost ho rozčilovalo, že ta hranice není vidět a přitom jsou z toho mokré pacičky...
Dneska jsme šli do lesa ke studánce (už chodí bez vodítka a docela i poslouchá) a Arco za každou cenu chtěl chytit vodu. Nevedlo se to...Teď je zmáchaný a naprosto utahaný...

  

Není narcisista, je to estét...

Bylo mi divné, že čuchá ke kytkám, ale on jen hledá místo, kde by se vyjímal...
V pampeliškách

v pomněnkách

a hlavně při studiu a meditaci...

Musel jsem se podívat do Wikipedie

ale uklidnilo mne to. Není to narcismus... I když ty příznaky... Arco mi pomáhal s poličkou, jak jsem se již zmínil. A zrcadlo se na chvíli odstěhovalo na zem. A Arco tráví dlouhé chvíle diskusí se svým obrazem právě v tomto zrcadle...

Občas sleduje, jak to hodnotí okolí

a občas si popovídá podle pravidla, že když člověk chce vést příjemný a inteligentní rozhovor, nejjednodušší je trpět samomluvou...

Taky to zkoušel nad  vodní hladinou...

Že by směřoval na Hrad? Na známkách by se určitě vyjímal...

Ještě o jaru

Cesta za prací mne dneska zavedla k polským hranicím v broumovském výběžku. Navigace tvrdila, že nejlépe se pojede přes Polsko, ale to by nesměla současně vyjít zpráva, že na sever od Krkonoš jsou statisíce lidí bez proudu kvůli polámaným stromům. Takže na Jičín a Trutnov a z jihu...Když jsem se vyšplhal na adršpašskou (je to dobře tohle slovo?) náhorní planinu, tak jsem stejně vjel do závějí...na letních penumatikách...

Vrátil jsem se odpoledne už opravdu severní trasou (a nebylo to tak zlé, až na rozbitou silnici v Jablonečku...) a tady začínají kvést pěnišníky (pardon, rododendrony).



Jaro ! Jaro ?

Dneska to tak nevypadá...

Udály se i průvody

Společenské děti neumím, ale alespoň něco neumělých fotek. To je jak s břízkama: teď na jaře jsou krásné, ale zkuste to namalovat - bude to Šiškinův kýč...Takže ohňostroj...