Prohledat tento blog

11. září 2010

Netykavky, rorýsi a havrani

Kdysi mi táta říkal, že když dozrají netykavky, končí léto; sledoval jsem to už jako kluk a obvykle to bylo na konci srpna, opravdu. Maminka vždycky léto ukončovala odletem jabloneckých rorýsů, asi v polovině srpna. A já jsem se naučil věštit v Neratovicích zimu podle příletu severních havranů: obvykle přilétali kolem mých narozenin, někdy na den, někdy plus mínus dva až tři dny.
Loni bylo tady v Jablonci nádherné léto, rorýsi ale odletěli počátkem srpna a když jsem se vracel začátkem října přes Prahu domů, nechtěl jsem věřit, ale uviděl jsem havrany na okololabských polích. Všechno pak vypuklo 15. října, kdy přes noc napadlo půl metru sněhu.
Tenhle víkend se udělalo - po pár dnech - pěkně. A protože - jak říkají piloti a závodníci - když člověk zažije něco nepříjemného, má se toho nebát a vrátit se a zkusit znova, tak po slejváku, který jsme tam zažili s Petrem a po různých plánech jsme dopoledne skončili na parkovišti na Jizerce u páně Kakrdovy hospody, s cílem se dostat na Pytlácké kameny. Proti tomu, jak jsem tam stál asi před měsícem to bylo opravdu o dost jiné...
  


Necestou pod Bukovcem, kolem žloutnoucích stromů, přes Jizeru, 
až na Pytlácké kameny, kam mi změnili cestu, značku...kdysi to tam kolem bylo obklopené vysokými stromy, pak (někdy v osmdesátých letech) to pamatuju zcela holé od smědavské cesty až po Velkou Jizerskou louku

 a dnes je tam docela slušný zárodek budoucího lesa, bohužel smrkově monokulturního...
Pytlácké kameny vypadají skoro jako tenkrát, když jsem tam kdysi strašně dávno přespával; větve, tlustý igelit pláštěnky Fatra Napajedla, kopřivová deka kolem sebe a zbytek pláštěnky nahoru...Bylo to někde nahoře, na vršku téhle skály

   Je to tam docela romatické, s průchody a chráněnými kytičkami...

a vzpomněl jsem si, jak mne tam tenkrát probrala ráno zima, sice v červnu, ale dost velká. Na druhé straně mně tam fascinoval východ slunce někdy kolem páté hodiny ráno...Nicméně mne to potěšilo, všechno jak si Jizerky pamatuju: plné mechu a vody

Pak už Pytlácké kameny a Jelení stráň na obzoru a rašeliniště Jizerky (borkoviště, která jsem tam kdysi s panem Suchlem viděl v plném provozu, když psal svoji dětskou knížku o Jizerce v šedesátých letech, jsou už dneska krásně zarostlá...)


 

   
Profláknutý obrázek Jizerky s Bukovcem, pod kterým už žloutnou stromy
Odpoledne jsem se díval z okna, a ono to žloutnutí už je i tady, nejen na Jizerce, kde před pár dny bylo -3. Tak nevím, netykavky letos snad ani nestihly dozrát, rorýsi odletěli na začátku srpna, stihnou to havrani před sněhem?