byl pro mne vždycky rozpadající se zamčená budova, ze které padaly tašky. Stál u něho smírčí kříž a naproti přes ulici
stará fara, kde bydleli etnografové J.V.Scheybal a Jana Scheybalová. Psali krásné knížky o Jizerkách a lidech a sklářích a lidovém kumštu...občas jsem měl možnost se u nich na faře zastavit.
Rozpadající se
kostel se podařilo opravit až v devadesátých letech.
Bylo to složitější, než se čekalo:
vlhko, problémy s varhany, kterým se to nelíbilo... Dnes se tady pořádají městské kulturní akce.
V čele sponzorů je nadace Preciozy, která se starala i o osvětlení...
Dnešní varhanní koncert končil krásně toccatou a fugou d-mol J.S. Bacha.
Žádné komentáře:
Okomentovat