Prohledat tento blog

28. listopadu 2010

Začíná Advent



a projevuje se různě. Adventním věncem
zamrzající přehradou


      

nebo -22 stupni dneska v noci na Jizerce, v rezervaci tmy, jak píší tady.

24. listopadu 2010

"Tuhle otázku jsem v Reichenbergu čekal"

pravil překladatel knihy Niklase Franka, pan Dominik. Spolu s panem Dvořáčkem (také překladatelem jiné knihy Niklase Franka) se s námi sešli v novém kultuirním středisku ve Vratislavicích. To středisko se jmenuje 10.10.10 neb bylo otevřeno 10. října tohoto roku a špatně se tam hledá cesta:  jak k němu, tak dovnitř do sálu. Sešlo se tam asi třicet lidí se zájmem o problematiku česko-německých vztahů, což je v této liberecké oblasti dost citlivé a stále aktuální téma. Pan Niklas Frank je německý autor a syn Hanse Franka, německého guvernanta Polska za druhé světové války. A odpovídá na trvalou otázku, kterou v titluku čekal i pan Dominik, totiž zda má smysl stále hovořit o zločinech, které se staly, nebo zda je lepší v souladu s názorem našeho pana prezidenta říkat, že se o zločinech například českých revolučních vraždících gardistů nemusí mluvit, protože jsou jen bezvýznamné ve srování s jinými. Pan Niklas Frank svým psaním nepostupuje žádnou autoterapii, chce prostě jen konstatovat co se stalo, i když ve vlastní rodině. Kniha Můj otec je dialogem o činnosti jeho otce na území obsazeného Polska, kniha Moje německá matka vypovídá o matce Brigitě. Obě knihy se zcela liší stylem, jak bylo možno poznat z ukázek čteného překladu. Byl to příjemný večer a je možné se těšit na překlad knihy o Němcích v Sudetech do roku 1938, který připravuje pan Dvořáček.  

 

20. listopadu 2010

Jak člověk stárne


mění se jeho preference hodnot a to, co se mu líbí. V posledních letech se mi líbí sedět patriarchálně v čele stolu, něco jako "capo di tutti capi" (:-) a dívat se jak tomu spolku chutná. A protože dětí máme spoustu a mají i své partnery, kterým také chutná (aspoň to všichni tvrdí...) tak jsme se zase sešli. I když nebylo vlídno pokud jde o počasí, tak se to jinak vydařilo...a novou technologii konfitované kachny s trojím zelím také chválili. Tak zase někdy příště.




Ale bude to už bez procházky, protože nahoře na Královce už byl sníh a chlapci tvrdili, že voda je už poměrně studená....
 


...a i ten pes byl rád, že už je venku.  A taky na zimu přiletěly labutě...

19. listopadu 2010

Neratovice

byly na konci čtyřicátých let vesnice s asi 1300 obyvateli. Z Prahy se sem jezdili koupat do čistého Labe a domečky si tu stavěli železničáři na penzi. Pak se začala rozrůstat Spolana a protože fabrika pracující 7x24 potřebuje spoustu dělník, tak se začala stavět sídliště a nakonec Nera měly skoro dvacet tisíc lidí. Aby mladí lidé neutíkali (věkový průměr Neratovic byl v sedmdesátých letech pod třicet let...), tak tam moc nestavěly vlaky a na autobus se chodilo dva kilometry nebo se do Prahy jezdilo na zvláštní bumážky.  A taky tam nebyla žádná střední škola, protože dělníci ji dle rozhodnutí nepotřebovali.
 Takže pan starosta Roith, který byl první po revoluci, sehnal paní ředitelku Novotnou a založili ihned gymnazium. A paní ředitelka například sehnala pro studenty praxe na Západě a taky se tam objevily kapely se školní pomocí, nikoliv školním dohledem.  Trio Mendík vynechám, ale objevili se Břitníci a Lumbální punkce a dokonce profesorská kapela NNZ (neboli Nelízej Namrzlý Zábradlí...). A protože má gymnazium letos dvacet let, tak se u Oskara sešly kapely, které procházely historií gymanzia a bylo tam spousta lidí a bylo to fajn...


13. listopadu 2010

Vzpomínka i když je po Dušičkách

Stavili jsme se cestou z Prahy za Ringem ve Vražkově.


 




Ono je to po pravdě místo spíš pro vilu s obrovským rozhledem na Středohoří. Díku Bohu za rezervaci a díku Bohu za pana Mihulu, který tady ten hřbitov zřídil a opečovává...


11. listopadu 2010

Klárinetová fabrika

neboli Clarinet factory je skupina 4 klarinetistů. A báječnejch... Nejdřív jsem měl předem jakýsi odstup, protože jsem si to neuměl představit. Realita jako obvykle byla jiná. Nádherné improvizace, skladby z mezinárodních soutěží (Orlík), Gershwin, "několik not Smetany a několik not našich" čili Vltava (ty údery jsou na basklarinet...). Budete-li mít možnost, jděte na to a nedejte se odradit, že si neumíte představit čtyři klárinety najednou.

8. listopadu 2010

Chumelí jako o Vánocích

Práce mne zavála dneska na Vysočinu. Jel jsem tam na odpoledne, mlha, déšť, mrhol... Jednali jsme dlouho a vracel jsem se za tmy, ve stejném počasí - tedy až do Jablonce. Tady už padaly obrovské sněhové vločky, na trávě tvořily povlak... Ani do Martina nevydržel, neklidný bílý kůň.
A to má na konci týdne být prý +15°C...
 

4. listopadu 2010

Dvě dámy "ve věku"

na jevišti jabloneckého divadla si říkají Two Voices. Paní Edita Adlerová, paní Jana Rychterová a "donašeč, odnašeč a vejcař" Vladimír "Iljič" Pecháček ("jeho druhé jméno...inspirovala ho známá historická osobnost...vzpomeňte si, určitě ho znáte...Petr Iljič Čajkovskij přece...").
Operní hlasy s kytarou... A spousta vtípků a nápadů a muzikantských nápadů: "slaný" Johan Straus (což je Modrý Dunaj s textem o přípravě vepřové panenky v bešamelu s olivovými noky...musím to někdy zkusit), "sladký" Johan Straus neboli Cukrkandl, nádherný J.S.B a Air on string G, vlajková loď podle Chačaturjana nebo fantastický Beton-Betoven o osudové lásce k betonu.
Stojí to za to, celý večer, jeho atmosféra, nádherné texty...Běžte na to !

3. listopadu 2010

Občas se děje i jídlo

například tady nebo spíš tady.  Malajské maso je specialita ještě od maminky: na 0,5 kg hovězích silnějších plátků, které se naklepou, pak se připraví marináda (2 lžíce vitanské sojovky, ne sladké a ne pikantní, 1 lžíce octa, ne vinného, 1/4 lžičky mletého muškátu, 1 dcl vývaru (stačí Masox)), ve které se maso propíchané vidličkou nechá nejméně 2 hodiny (ale raději déle) marinovat. Pak se maso odkape, otře a zprudka opeče na oleji a pak se (podlité zbytkem marinády z naložení a případně vodou či vývarem) dusí do měka. Podává se s rýží (nejlépe hřebíčkovou...) a vynikající jsou na tom do zlatověhněda opečené cibulové kroužky... Probatum est, tuhle se tím u nás doma živila parta lidí a vypadali, že jim to chutná...

2. listopadu 2010

Nová hračka

je CANON SX130 IS. Nějak mi přestával stačit formát mého mobilu, i když jsem s ním udělal fotky z celé Ameriky, ale rozhodl jsem se, že mobil budu mít pro případnou dokumentaci havarií a nehod a fotky pokud možno bude dělat tímhle. Samozřejmě, při mé značné manuální nezručnosti to bude nějakou dobu trvat, než se to naučím, ale držte mi palce...
Rozdíl je, myslím, viditelný i napoprvé (a neumělě a zmateně...). Tohle je dneska v poledne mobilem
a tohle je po novu...

a tohle je asi na půl kilometru...