Oznamuji Vaší Milosti,

že s pomocí Všemohoucího Boha jsem řeku Lužnici převedl do Strážské řeky a včera se obě spojily. A z toho se Vaší Milosti vyznati musím, že tato řeka počet mých šedin rozmnožila” napsal 28. listopadu 1585 Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535 - 1604),

od roku 1562 rožmberský purkrabí a od 1569 regent všech rožmberských panství,  z bud u splavu Nových řek svému pánu, panu Vilému z Rožmberka, a to den po té, co vtekly vody Lužnice plným proudem do dnešní Nežárky. 
Ta věta se mi moc líbila, našel jsem ji kdysi na internetu a použil v několika prezentacích o projektovém managementu IT implementací.  A každý, kdo někdy vedl nějaký projekt, se jistě vžil do kůže jednoho socialistického ekonoma s jeho výkřikem "Proboha, proč to nefunguje, když je to naplánovaný...".  Chápu jej a rozumím Jakubu Krčínovi, vždyť Vasa se po 700 metrech panenské plavby potopila před zraky Jeho Veličenstva ve Stockholmu 1628. Ono to opravdu někdy nevyjde a obvykle, když přihlíží vrchnost...
Ty boudy u splavu už nejsou, dneska je Rozvodí, kde se meandrující Lužnice rozděluje na dále meandrující Starou řeku a Krčínem založenou Novou řeku, která chránila Třeboň, Svět a hlavně Rožmberk před povodněmi a zpětnou vodou, docela nové vodohospodářské dílo.

 A zůstala jen stará Lužnice se svými tůněmi a zákoutími

a Nová řeka, běžící rychle, rovně, s krásnou cestou okolo...