Před třinácti lety v září

jsme v pondělí poprvé přiletěli ze studené, deštivé Prahy a dýchl na nás večer, teplo a vůně květin a moře...Druhý den jsme procházeli Funchal a jeho uličky na starém městě, dívali se na malé kavárničky a malá bistra nacpaná lidmi a když jsme přes jejich hlavy zahlédli tu televizi, na kterou se koukali, tak tam bylo nějaké letadlo havarované na zemi..., Takový shon pro spadlé letadlo?  Bylo to 11. září 2001 a teprve večer, v hotelu, jsme uviděli, jak padají dvojčata...

     Madeira je dnes jiná a hodně věcí je jinak: Na Pico de Arierio jsou stále mraky na severní straně

ale postavili tam radar

a potkal jsem tam HAM (radioamatéra; kde jsou ty doby, kdy jsme tahali obrovské bedny na kopec...); vysílal jako CT3 a QSO měl s nějakou ED...ale to jeho pádélko na mně bylo dost rychlé a odposlech měl potichu...

     Novinkou je čerstvá, na mapách doposud neuvedená cesta z Pico de Arieiro do Eira do Serrado;

dá se dokonce najít záznam průjezdu na YouTube a trvá asi 10 minut. Lenošní turisté tak místo hodiny to mají do Údolí jeptišek (Cural das Freiras) pár minut, ale na druhé straně, pokud se tam zastaví, zase mohou znovu vidět ty krásné výhledy i s Pico Grande na druhé straně;

dneska je totiž od Via Rapida do údolí tunel - je to rychlé a přímé, ale bez romantiky šplhání a sjíždění a výhledů z Eira do Serrado.
       A když se ještě zastavím u chození po levádách a jinde: na rozdíl od minulosti je tady dnes vyznačeno mnoho PR (pedestrian-routes), očíslovaných, s mapkami na počátku a na trase a v ostrovním přehledu, i s uvedením délky a odhadovaného času, třeba tady nebo tady. Takže doba minulá, kdy jsme z Boca da Corrida

(kde zaparkujete na malém plácku u kapličky, dorazíte auto k dřevěnému plotu a zjistíte, že pod vámi je díra asi půl kilometru do údolí jeptišek - to jsou ta stavení na druhé straně obrázku výše...)šli "procházkou" k Pico Grande, netušili jsme, že ty tři černé tečky na červném kusu plastu označují průšvihovou cestu, sbírali jsme nádherné ostružiny, i když pod nimi byla asi stometrová díry, až jsme došli do mlhy a mraků (jak jsem psal, bylo to na podzim), které se válely po úzké cestičce, na jedné straně asi půl kilometru do údolí jeptišek, na druhé straně díry do průsmyku pod Encuemadou...no rychle a poněkud vyděšeně jsme se vraceli. Dneska doporučují jenom krásné počasí  :-)  

        Vůbec se tady hodně udělalo se silnicemi a tunely, i když dneska je to spíš jen o rychlém přemístění z bodu A do bodu B, což je už snadné, až asi na 30 km na západě k Porto Moniz, kde rychlá silnice není dokončena (i když u Ponta do Pargo jsem viděl hotový tunel v kopci končící na obou stranách ve vzduchu; silnici tam asi dodělají v budoucnu). Všechno je také hodně pro turisty označené, takže dávné bloudění, aby se člověk dostal na Cabo Girao prostě odpadá, když člověk jede podle značení a nesjíždí z dálnice, jak to jen jde, jako to láká mne... Na Cabo Girao se už dostanete silnicí na políčka ve "výklenku" a ne po lodi jako desítky let před tím

a udělali tam skleněný skywalk 580 metrů vysoký...

      A odpadlo dobrodružství cest na severní straně tunýlky a pod vodopády (ta slabá čárka zavěšená na skále je silnice)

a dokonce i se sprchou, pokud foukalo a v autě byla otevřená okna...

Omlouvám se za kvalitu, jsou to skeny starých papírových fotek...

     A také rozšířili tu křižovatku, kde se z pravého pruhu zahýbalo doleva a levým se jelo rovně (viz značka a semafor);

  dneska z toho udělali bulvár a rozhodně to není takový šok, jako když jsem to jel kdysi poprvé...

     Na druhé straně mi připadá příjemnější cestování autobusem; v roce 2001 jezdily autobusy tak, že místní lidé věděli, kdy a kam který autobus jede, odkud vyjíždí a kde staví a pokud člověk neuměl portugalsky, tak měl smůlu a musel být hráč a někam dojet a hledat a čekat - naštěstí bylo možné sehnat třeba levné taxi z Portely do Funchalu. Později vydávali seznam tras a celou brožurku, aby turisti věděli a dneska dostanete v infocentru jen mapku tras a vše ostatní je na webu...a dá to dost práce to najít a narazíte klidně na jízdní řád z roku 1999. Nejjednodušší je z mapky zjistit číslo busu a vydat se ve Funchalu na centrálu SAMu nebo Rodoeste nebo jiné společnosti a tam si říct o výpis trasy; mění se a proto je ani moc nevylepují...Ale spojů je víc, jezdí častěji a spoustu věcí lze tím autobusem poznat, případně si vzít taxi, kterých je mnohem víc, než kdysi, ale zato jsou dražší :-)
     Parkuje se stejně jako kdysi (sklopná zrcátka jsou výhodou...)

          Mění se i drobnosti: starý hřbitůvek na Monte, pod lanovkou byl divoká záplava kytek

a dneska je úhledně civilizovaně upravený

     Espetadu jsme tady kdysi v jedné malé domácí hospůdce ve Funchalu jedli opravdu na vavřínovém klacíku, proloženou lístky vavřínu a pečenou na vavřínovém dřevu; dneska vám ji naservírují na ocelovém špízu a jako u nás tvrdí, že za to může EU. Faktem je, že některé restaurace ale se dneska k té nejlepší receptuře vrací.

     Od prvního příletu jsme na Madeiře byli několikrát, zvykli jsme si, že (asi) osmé nejhorší letiště na světě není tak zlé (i když díky příčnému větru se tam občas nacvičuje "missed approach") a pokaždé to byl jiný svět, více a více pohodlnější a méně a méně dobrodružný a romantický. Naštěstí jsme stihli předturistické období, kdy tam žili upracovaní a o to více přátelští a ochotní lidé, kteří se starali o svoje políčka a vinice a objevovali turisty, stejně jako turisti objevovali je.... Dneska se Madeira dopracovala až do dnešní místy turisticko-průmyslové  podoby, podivuhodně levné kožené rukavice s beránkem ruční výroby, které mám dodnes, už tam neseženete, nicméně je tam spousta nádherných míst, která stále stojí za vidění a ochutnání.  Reid's Palace stále stojí uprostřed květin

i když na kopci nad ním staví novodobé monstrum

 a benátský biskup Roncalli, později papež a nyní svatý Jan XXIII stále žehná kolemjdoucím, i když ho přestěhovali od moře ke katedrále

     Když si ale sednete do kavárny u Zlaté brány, za chvilku stejně zjistíte, že čas a život tady na Madeiře běží stále úplně jinak....

A protože jsme si našli jeden příjemný hotel sice mimo katalog, ale s výhodnou booking-policy, kdy nerezervují pobyt pro osoby mladší šestnácti let (takže jsou tam lidé našeho a vyššího věku...), myslím a doufám, že se tam ještě někdy vydáme...