Díky úředníkům

Máme před domem zeď. Není to žádná slavná Watersova "The Wall", je to zcela obyčejná betonová šedivá zeď u tenisového kurtu  a ten kurt je položen nad zbořenou strojírenskou fabrikou na textilní stroje, která tam kdysi stávala. Ono to  bývalo kdysi pohodové místo a pak tam postavili sídliště...  Fabriku kvůli sídlišti zavřeli a zbourali a tvrdí se, že si hasiči chtěli udělat z likvidace své cvičení stylem "zapálíme, uhasíme, jdeme slavit" a to celý týden, den za dnem a to i pro pozvané jednotky z Polska a NDR; prostě takové družební ožírací mezinárodní socialistické cvičení. Zlí jazykové tvrdí, že v pondělí začali tím prvním krokem, ale protože fabrika byla za desítky let existence prolitá a mohutně nasáklá olejovou emulzí ze soustruhů a fréz, hašení se nepovedlo, musely se sjet jednotky z širého okolí a požár sám dohasl po několika dnech, když ten olej dohořel... Tak tam nad to plácli asfalt a postavili zeď

A jednoho dne přišli úředníci a přitloukli na zeď ceduli

Koukal jsem na to a říkal si, jestli je sprejeři poslechnou a naběhnou..a ono se udělalo pěkně a na čarodějnice se na těch kurtech najednou objevila spousta mladých mužů s ještě větším množství sprejů a začali malovat... Koukal jsem na to celý den jako u vytržení, jak ono se to vlastně dělá a ty malby ve mně vzbuzovaly různorodé pocity. Abstraktno i krutá realita hamletovského života

jiná úřední cedule i s odpovědí

U dětských houpaček se objevil další poměrně realistický obraz a mne napadla Plíhalova slova "jako by děti neměly nárok na to správné depresivní blues"...

A z té naší zdi se také udělaly obrázky, i když trochu schované za terénem

U mne osobně ze všeho vyhrálo tohle

Skoro jsem záviděl, protože já když namaluju pejska, tak z toho vyleze prase a když namaluju hrad, tak to dopadne stejně.