Jedli jsme spíš večer, v hotelech a vše bylo výtečné, i když občas estetično převládlo nad obsahem.
Ale v Terra Nostra Garden měli výtečné ryby s batátovým rösti
nebo výbornou kaldeiradu, známou právě z Madeiry
Místní specialitou je "cozinho", řekli bychom po česku asi něco jako "vařenina". Příprava je trochu jako Setonův skautský hrnec: vezmou se různá masa, přidá se k nim různá zelenina, zabalí se to do listů a - pozor - najde se díra nad vulkánem, tam se to vloží, poleje vodou, ucpe a pár hodin táhne... V hotelu vám to ovšem z jejich hotelové díry naservírují úhledně, nahoře zeleninku
a ještě vám k dolní řadě mas říkají zleva: to je hovězí, to je kuřecí, to je "pig ear"... Na moment jsem polkl nasucho a pak, když to polili vývarem a přidali rýži, s jistou nedůvěrou ochutnal. Strávil jsem totiž kdysi týden na služební cestě na slovenskomaďarských hranicích, kde měli obrovské nádraží, výpočetní středisko s počítači, které mne zajímaly, ubytovnu pro dělníky na kolejovém svršku, kde jsem spal a kantýnu s mastným gulášem ze sekaných kostí a prasečích uch... A tohle to napravilo, protože jsem nevěděl, že to může být tak lahodné chuti a konzistence... Ve Furnasu je to ostatně obvyklý postup: takhle třeba kukuřici uvaří v gejzíru
a pak to prodají turistům...
Jednoduché a vynikající šťavnaté grilované telecí na ostrově Flores
tady je ryba jen osolená a ugrilovaná (a schovaná pod citrony)
tohle je treska s cibulía tohle jsem udělal dobře, protože to je grilovaný tuňák, na který jsem se nejprve tvářil - po domácích zkušenostech - nedůvěřivě, ale bylo to krásně šťavnaté a opět jednoduché a výtečné.
Místní vína jsou zajímavá, v červených je trochu cítit jakoby čedič, taková kamenitá, připečená chuť a nebylo to bentonitem :-)
Dezertem je obvykle nějaké ovoce, tady hlavně ananas
Žádné komentáře:
Okomentovat