Asi před patnácti lety

jsem při práci začal hodně jezdit autem. Abych se nenudil, tak mi Bára s Ondrou věnovali kazetu na poslouchání. Skupina Pohromadě na přehradě, album Je to tam... Nádherných dvanáct kousků, blues, krásné texty...Moc jsem si to užíval. Pak mi tu kazetu sežral přehravač a v dalším autě už kazety nebyly, tak jsem na nějakém eshopu sehnal totéž, ale jako CD. Praha - Brno vydalo na tohle CD a Mike Oldfielda Tubular Bells II...Nebylo tolik kamionů a jezdil jsem trochu rychleji.
Dneska mám MP3 přehravač s Bluetooth, nicméně v kastlíku stále nostalgicky vozím tahle stará CD a občas je nasadím...

Včera před polednem přijelo auto na plácek před hospodou, co je tady ve u nás slepé uličce, protože dál už je jen voda přehrady.
A začali tahat lavičky... a stany...a když vytáhli na stojanech reproduktory, bylo jasné, že začne mejdan...
Odpoledne jsem pracoval, takže když vypukl elektrický hluk a stěny paneláku to přetransformovaly na dunivé  "tuc-tuc-tuc", tak jsem nasadil sluchátka s Janem Dismasem Zelenkou a jeho Sinfonia Concertante a bylo to v pohodě.

V podvečer vypukl déšť, ale večer když jsem šel na procházku se psem, bylo slyšet, že oslava pokračuje, i když je tam asi jiná kapela, protože zazníval ženský zpěv v angličtině. Nějaké blues...A znělo to, docela jo...
Zabočil jsem na opačnou stranu, aby pes neobtěžoval štamgasty (je, potvora pěkná, sociálnější než Facebook a má je rád...) a jak tak jdu a přemýšlím a pracuju v hlavě, slyším, jak se zdálky přes mikrofon někdo v té kapele dohaduje s publikem a do toho takhle pár tónů, jako když si kytarista na pódiu z nudy hraje a mně hlavou zcela mechanicky blesklo ..."zpoždění..." a v tom kapela vyjela celá, naplno a já slyším "zpoždění, deset minut nebo deset let...".

A kruh se uzavřel. Kapela "Pohromadě na přehradě",  Bluesové odpoledne,  jiný repertoár, jiné složení...ale vzpomínky stejné.
Já jsem neodolal, sáhnul do kastlíku v autě, přibalil tužku a šel. Takže teď mám k originálnímu CD

       a podpisu Ivana Jecha na coveru ještě originál autogram zpěvačky...

Zkuste si to,  stojí za to. Stokilová dáma je nádhera...

Vodníci

se mají u rybníků vyskytovat. V Třeboni jej  mají trochu zkomercionalizovaného

ale našli jsme jeden rybník, který -  i když jej trochu vypouštějí a opravují -

skýtá skoro neomezené možnosti. Mají na to celý barák

a když vejdete dovnitř, uvidíte, proč je dobré být vodníkem v Jižnách Čechách v Maříži...

 No řekněte, netopili byste s chutí?

Třeboň

je město lázeňské a krásné,

ale skýtá i jiné požitky...Krásná krajina ,  třeba cesta kapesním oppidem na Dívčí kámen

a když prší, tak v Šupině je hezky i tak

a krásný oběd lze zakončit i jinými dobrůtkami...

Prostě lázeňský týden...

Ukládám je tam, kam patří

za rok, za dva nebo za tři, budu rád, že je mám...". Zpívával Jiří Suchý. Kdysi jsem ukládal fotky do krabice, která se se mnou skoro nedotýkaná přestěhovala po rozvodu v Neratovicích a pak do Jablonce a tady leží a prachovatí...až donedávna, kdy se mi v telefonu ozvala spolužačka (jo, spolužáctví před padesáti lety se taky počítá...) Ruth a začali jsme si mailovat a  vyměňovat fotky - tedy spíše z její strany. Protože já pořád ještě pracuju. Ale teď už přestávám, takže jsem oprášil krabici a ono hele...
Takže začneme v roce 1955, po první třídě, s paní učitelkou Strnadovou. Ta, když zjistila, že při svém nástupu do školy umím číst, posadila mne na tuhle kratochvíli vždy do zadní lavice, dala mi LaFontaineovy bajky (hodně tlustá kniha ...) a já neotravoval. Měla dobrý odhad na lidi, protože od té doby kdykoli mi nedali něco na čtení a já mohl jsem s učitelem komunikovat (rozuměj diskutovat), tak jsem komunikoval a nebylo to vždycky k mému prospěchu...

Škola tehdy byla v prvním patře starého baráku (naproti bydlela Jana O.) a do třídy se muselo chodit při zdi, protože se chodilo kolem propadnutého stropu. Fotka je proti prosečskému hřebeni a o rok později jsme stále byli ve stejném baráku

jen ta fotka je z jiného směru. Do třetí třídy nám už postavili školu naproti hřbitovu, který byl v provozu, takže jsme vybíhali se dívat do márnice, když někoho přivezli. Ale když to začalo, byli jsme pěkně vyděšení...

A na konci...

Pak spousta let chybí. Našel jsem fotku, kterou bych odhadoval na sedmou třídu

ale překvapuje mne, že tam není Ruth, i když ji mám vzadu na fotce podepsanou

no a konečně, myslím, osmá nebo devátá třída, tedy 1962 či 1963.

Ještě že ty krabice jsou...

EDIT 13.10.2018: A dokonce jsme se po padesáti pěti letech setkali v hojném počtu, sem tam jsme se dokonce poznali a od spolužáka jsem dostal další fotografii do sbírky. Je to čtvrtá třída :-)

Nebe nad hlavou

Nádhera...Řasy....Beránci...

Řasy jsou cirry, to vím. Ale beránci? Altocumulus? Ale jsou vysoko...Cirrocumulus?
A tak jsem si vytáhl chytrou meteoknížku, abych se poučil a připadal jsem si jako v atlase hub.
Fotky a názvy: Altocumulus Stratiformis, Cirrocumulus Floccus,...
Než jsem upadl do deprese, tak jsem tam našel odstavec, že správně zařazovat mraky je veliké umění...Šamani jedni...

Umyvadlo

v hotelu,  kde jsem nedávno přenocoval, ve mně nebudilo důvěru, spíš obavy. Jak se líbí vám?

Já chci sluníčko

Tohle se mi, prosím, objevilo pod okny dneska ráno...

 Nějak jsem si vzpomenul na jedno povídání...  Ten pluh mne ráno v šest vzbudil...

Moudrá příroda

ví, kdy má počkat. Tohle se objevilo dneska ráno. A kytky jsou v ....

 

V noci tomu říkají

hodina mezi psem a vlkem, což je takové divné období před svítáním a obecně jakési očekávání dramatické změny, případně i předmět fantazie a magie. Ale kdo z nás nezná probuzení kolem třetí ráno...
Napadlo mne to, když chodím po okolí s Arcem, protože celé tohle období je takové divné, i když "měsíc mezi psem a vlkem"....Šedohnědá země,  velice opatrné náznaky nějakého nového života, zima je stále schovaná v lese, kde jsou ještě vrstvy sněhu a táhne odtamtud jako z lednice, ale v zahrádkách, zejména na chráněné slunečné straně, je už na co koukat.

U mne doma se už také pomalu chystají bylinky ven, i když teď by ještě zaručeně zmrzly

Přehrada byla jedno ráno ještě zamrzlá

a odpoledne už bez ledu, asi také díky vypouštění...

 Normálně má přehrada maximum hladiny 513 m.n.m., obvykle se udržuje hladina na 510 m.n.m. a teď je tam 507... Vypadá to nahatě a podivně.

Všechno je to kvůli podzemní rouře,  kterou tady naplánovali a teď realizují. Tahle přehrada
 byla ve třicátých letech minulého století v učebnicích vodohospodářství (německých...), protože to je přehrada na minimálním přítoku a očekává se, že hlavně bude napájena bočními štolami z Lužické Nisy,  dlouhé do soutoku 7 km, ale hlavní,  a Bílé (Rýnovické) Nisy, dlouhé 9 km, která ale po soutoku ztrácí jméno. Asi tím, že její pramen na Klikvové louce je nezřetelný, kdežto pramen Lužické Nisy na Nové Vsi je výrazný, dokonce s pomníčkem.
Takže přehrada leží na Mšenském potoku (dokonce se tak oficiálně jmenuje vodní dílo) a i odtok z přehrady je poplatný názvu "potok". Takhle vypadá ve městě

takže když se začne přehrada trochu divočeji odpouštět, plavou. A protože se nám v posledním období nějak rozmnožily bleskové záplavy a pan Cílek ve své knížce o povodních na Frýdlanstku  tvrdí, že tenhle svrab (nejen klimatický, ale i ekonomický...) je prostě návrat k normálu, lze očekávat, že nějaká spousta vody spadne nejen na Nové Louce, ale třeba i na okolí Jablonce a protože v tom případě by šlo vodu jen velmi těžkou vypouštět (povodeň před přehradou i povodeň za přehradou...), tak se začala vrtat podzemní štola, která prostě město z povodně vynechá...

Nerozumím tomu, ale napohled mi to připadá jako dobrý nápad. I když se na to dívám podezřívavě, protože to dělá Syner s Metrostavem a je to z peněz EU. Takže kdoví, jak dopadne nakonce certifikace tohohle projektu...  

A máme výročí

Svůj roční pobyt u nás Arco oslavil tím, že opět uhryzl další kousek (již značně devastovaného) ratanového botníku. No, uteklo to. Asi to bude tím, že můj odpor k práci je po zimě neduživý a skomírá a na Arcovu výchovu nemám čas, až na konflikt s pánem, který má nevychovaného psa, který se snaží Arca očůrávat - tedy fyzicky, nikoliv v přeneseném smyslu. Když jsem jeho nepřivázaného psa odstrkával, sliboval mi, že mně hodí do přehrady;  tak jsem ho požádal, aby si přivázal psa, že mu bude vadit, až se do toho pustí. A pak stál a čuměl a k ničemu se neměl. Při mé váze bych ho chtěl vidět...
Jinak se to pomalu začíná klubat jaro, které je tady vždycky krásně temně fialové - břízy se začnou připravovat na lístečky a je to v těch lesích vidět. Na druhou stranu teď jezdím do jižních Čech a na Moravu a ještě pořád nikde nic moc...