V sobotu

jsme se potkali po 45 letech od maturity....minutu ticha...no, hodně z nás přece jen žije. Ale stejně je to trochu depresivní a počasí taky...takže dneska, když se objevilo zase sluníčko, jsme vyrazili na kopeček. Já moula zas zapomněl foťák, takže je to mobilem...to kouřmo moc nejde, ale finální červené stromy....
A je to na dálku, takže Arco se moc nevyjímal (resp. jak mi vyčetl jeden fotograf, není tam vůbec...).

Námět pro armádu

Chystáme se na zimu. Jde to pomalu, naštěstí, ne jako v emeryce... Dneska mne po cestě napadlo, že kdyby se průzkumné jednotky nechávaly na podzim obrůst srstí, ušetřili bychom a efekt neviditelnosti (na rozdíl od Harryho skutečný...) funguje

Vdávala se Bára

a vypadalo to tady takhle

a to prosím byla skoro polovina března. Zato dneska tady mrzlo taky

ale vypadalo to úplně jinak. Fotka přes suťové pole je klasická a zastavují tam a fotí všichni, kteří nejedou nahoru na parkoviště.

A shora to dneska byla paráda. Tady je slabě na zvětšené fotce vidět pára z Chvaletic vprostředku trochu vlevo a hodně vzadu

Tady jsou Jizerky s Krásnou Máří, Ptačími kupami a Holubníkem

Bezdězy a kouřící Počáply a Spolana

 a zkáza jizerek z polské Bogatynie a hned přes hranici vlevo kouřících německých povrchových dolů

Ta špička v lese nejsem já, ale Ještěd. A ještě tuhle fotku, která nesmí na pohlednici chybět už od doby školních výletů

Jdu vám takhle po náměstí

do knihovny a posléze do vinotéky. A koukám...

Takhle na fotce to tak nevynikne, ale v reálu...

A pak se mi ve čtečce objevila myšlénka . Připadá mi, že ti lidé žijí jinak než já, ovšem jestli v souladu s Dalajlámou...

Čtyřhodinový souboj

i když s přestávkami, skončil nerozhodně: přežili oba...
Delší série je po nějakou dobu tady...

Tohle je malé jubileum

neboť tohle je stý post tohoto blogu. A docela vyšel. Počasí jen vejce snášet a nikdo by podle teploměru neřekl, že je začátek října. Tak to ještě trochu stihnout, řeklo si mnoho lidí a s nimi i horda Palátů I vydali jsme se na Spálov a po stezkách  (Riegrově a Kamenického) do Semil a zpátky. Nádherné údolí Jizery

a dole šumící voda

a nahoře skály

Odpočinkový úkryt

a kupodivu vypuštěný náhon spálovské elektrárny a místa, kde jsem ještě v životě nebyl

I ta galerie byla výš nad vodou...bylo to tam krotké, takhle kdysi jednou na jaře, když bylo tání, to byla paráda...

Podzimní zrcadlení

Nějak se mi nevede můj strategický plán, vypěstovat si důkladný odpor k práci...Ale po dnešních aktivitách je tohle nádherně klidné a příjemné...

Darré

byla malá horská sklářská osada, než tam 1911-1915, už po Intzeho smrti, postavili přehradu. Na Černé Desné. Vedle na Bílé Desné postavili ve stejné době taky přehradu. Ta se jim 1916 protrhla, takže se jí říká Protržená. Měla jen 250 000 m3, Darrě (dneska Souš) má po opravě 1921-1927 (poučeni z krizového vývoje...) asi 7,5 mil. m3. Ještě si pamatuju školní výlet na tuhle přehradu na konci devítiletky, ale pak z toho udělali pitnou vodu a od těch časů se tam nesmí stanovat a nesmělo se tam ani zastavovat autem. Kdysi tam bohužel zastavili trabanta přímým čelným nárazem a ten se nerozpadl na trsátka, ale zašprajcoval a protože měl vepředu benzínovou nádrž...
Dneska se tam jezdí na Smědavu, i když jen přes léto a ještě nějakou dobu po 1989  tam byla značka zákazu vjezdu s českým nápisem "Neplatí pro občany ČSSR".
A je tam pěkně, takže jsme vzali psa a Evžu a jeli se projít, když jsme moji paní učitelku Evžu nechali na lavičce v podzimním sluníčku.

Vzhled kanadských jezer, typická svozová cesta kolem vody.

Psovi se to moc líbilo, i když zřejmě geneticky z Shettland předpokládá, že voda se nedá pít jinde než dešťová z kaluží...

A na konci přehrady Černá Desná...No není to krása, do prčic už jednou, jak říkával pan Suchý?

A tady i v pohybu...

Prostě krása, přibližující se podzim, klid a ticho...

 A den státního svátku skončil ve Svaté Anně , kde koncertoval sbor Iuventus Gaude, což je mimochodem vítěz jednoho mistrovství světa ve sborovém zpěvu.

A umí, což je vidět tady a taky tady...