Venku sněží

a mně se zdá, že se poslední dobou odehrává nějak moc věcí "venku". Svět se roztočil o něco rychleji, politika sviští, pomalu to připomíná tu kouli na diskotékách. A já jsem vlezl na Facebook a teď, mimo příjemné pohovoření s několika málo lidmi, to sociální síť do mne pere pod tlakem. Budu se muset podívat, kde to má brzdy - "mobil mám, abych se já dovolal,,,".
Začínal jsem si připadat, jak říkal Bilbo Baggins jako "poněkud roztaženě namazaný, takový nějaký řídký"...
Dobíjení baterek se odehrálo dnes večer v jabloneckém divadle díky otci a synovi Klánských a piánu Petrof: Johann Sebastian Bach ("když ne genialitě, tak aspoň přesnosti se od něj, sakra, můžete naučit", říkával jeden chirurg, který si ho pouštěl při operacích), Beethovenova Appassionata (kde jsou ty doby, kdy jsem si ji se Stravinského Svěcením jara pouštěl k ránu na koleji jako doping místo guarany, která tehdy nebyla) a jistý pan Frederyk Ch.: francouzsky něžný a slovansky depresivní... Jak nám říkával dvorní psychiatr matfyzu profesor Vondráček: "Jeden hezký večer je lepší než tuba diazepamu". Díky pánové ( i když Martini Rosso v divadelní kavárně také přispělo).
 

Jsou i životní příjemnosti

jako třeba dnešní oběd.

     Opeče se trocha dobré slaniny s cibulí, černý celý pepř, pár kuliček nového koření, bobkové listy, na to kompaktnější rybu a osolit, zasypat cibulí a dát pár kousků másla. Podlít navinulým bílým vínem, aby se vyrovnala nasládlá cibule (takže spíš nějaký rýňák, z letošní sklizně to asi nebude problém (:-)). No a pak chvíli dusit a otevřené dopéct. Třicet minut celkem? S kmínovými nebo petrželovými brambory je to docela dobré, ale až když je cibule opravdu měkká; mořská štika by to měla přežít... 

Jsou tři chutě

na které prý člověk musí vyzrát: olivy, plísňový sýr a whisky (případně whiskey, podle toho co vám chutná). Mně chutná všechno a když jsme u těch oliv: rovná půl-lžička Provensálského koření Vitana, asi dvě lžíce olivového oleje, sůl (případně pro silné nátury stroužek česneku se solí utřený) a asi dvě lžíce bílého jogurtu umíchat a pár minut nechat odležet, pak přidat krabičku tvarohu a nahrubo drcené olivy (bez nálevu a bez pecek...). Na plátkách papriky nebo Wasy to chutná výborně. Probatum Est.
A když jsem u těch jídel, tak díky http://www.checastur.cz/ (Muchas Gracias, Gerardo...) a třeba i kachně bude Jablonec v asturijské televizi...    Celý šot někdy v březnu...  

A taky jsme tu měli zatmění...

A Canon SX130 si s ním poradil, klobouk dolů...

Jak vznikne tradice?

Myslel jsem si, že se začne přidávat "...a tradičně..." když se něco opakuje N-krát a to N > K, kde K je 5 nebo 17 nebo 11, podle vkusu a individuality...Dneska mne pan ředitel jabloneckého divadla přesvědčoval, že se tradice dá i založit a on se o to dneska večer pokusil zahájením novoročního koncertu v jabloneckém divadle, kde vystupovala Filharmonie Hradec Králové. Kdysi jsem v jabloneckém divadle absolvoval vznešeně se tvářící koncert Teplického lázeňského symfonického orchestru, který jsem s rodiči opustil po půlhodině, neb se ta hrůza nedala poslouchat; jsem navíc skeptik a tak jsem přicházel s jistou mírou odtažitosti. V ní mne i utvrdil pan ředitel divadla, který tam rozdával uvítací šampaňské a jako medvěda tam měl hejtmana Eichlera a osobně mám obavy o kvalitu tam, kde se vyskytují papaláši. Naštěstí jsem se mýlil, což s chutí přiznávám, protože večer byl krásný. Jednak tím, že je to docela slušný orchestr, německý pan dirigent Weiser mluví docela slušně česky a docela příjemně koncert moderoval a také výběrem skladeb: neopičili se po dopledních vídeňských filharmonicích, ale začali D. Milhaudem a jeho Volem na střeše a pokračovali západní Evropou až k Edwardu Elgarovi a jeho pochodům..a ty zněly ! A lidé si vytleskali i přídavky a končilo se Fučíkovým Vjezdem gladiátorů a Radeckého maršem. A myslím, že vojenské marše byly v Rakousko-Uhersku vždycky na vysoké úrovni; ostatně ty parádní přehlídky tady v té oblasti byly vždycky lepší než skutečné bojování, ne? Hezké to bylo, takže doufejme, že tradice byla založena.

...a občas se mění i letopočet

A s plnou parádou...

Kromě sněžení

se momentálně neděje nic. Sněží od pátku odpoledne a je úterý pozdní večer. A pomalu to začíná být trochu deprimující: já vím, že je to krásně bílé a proti minulosti v Nera takové úhledné, romantické... Jenomže kdysi jsem z těchto končin utekl, protože v šedesátých letech to fungovalo tak, že si člověk stoupnul na zastávku autobusu a ten buď přijel nebo nepřijel, rohlíky byly nebo nebyly podle toho zda rohlíkáři dojeli a v tom se chodilo do školy a vozil jsem bráchu do jeslí. Tak jsem utekl a po mnoha letech vrátil. S nadějí na "global-warming"...A hele -  neříkal jsem to?

Čtyři dohody

jsem nečetl. Čtyři věty jsem viděl i na FB na jednom přátelském profilu:


1- Používejte správná slova.

2- Neberte si nic osobně.

3- Nevytvářejte si žádné domněnky.

4- Dělej vše, jak umíš nejlépe! Ale ne lépe!

Dneska jsem se čtyřmi dohodami viděl pana Duška a zažil jsem trochu deja vu: před mnoha lety, na Formanově filmu "Hoří má panenko" kdy se lidi  hasičům smějí, pak smích pomalu umlká a pak nastává ticho pochopení. Strašně bych si přál, aby stejný efekt z jabloneckého dnešního dvouhodinového divadla byl způsoben stejným mechanismem. Věty o výchově dítěte, které - díky fantastické schopnosti J.D. žonglovat s češtinou - vyvolávaly spoustu smíchu, až do textu druhé dohody o tom, jak nás naše ego nutí bojovat, reagovat, zápasit. Najednou ty strašně velké a jednoduché pravdy začínaly - IMHO - lidem docházet, smích umlkal a v sále zavládlo překvapené ticho.... Najednou se věty začínaly dostávat lidem pod kůži... Divadlo nacpané, mladí lidé, staší páry, od obleků po  manžestráky...A text o nedorozumění díky mylným domněnkám, nedorozumění ve vztahu... přede mnou seděla řada lidí a najednou se v té tmě začaly hlavy otáčet k partnerovi či partnerce...Přál bych si a přál bych jim, aby to bylo poznáním. Pár věcí, které tam byly vysloveny, bych byl rád slyšel třeba před dvaceti, třiceti lety...      

Stávkování

je ve Francii oblíbený sport, jak již na Entropě ukazoval David Černý. Dobytí Bastilly, jak dnes historie ukazuje, bylo omylem, protože Bastila věznila penězokaze a smilníky, aby naštvanému davu král vyhověl, tak vyhnal ministra, který se ve prospěch pauperizovaných snažil krotit inflaci (jak současné...), prostě dav je cosi podivného a nesmyslného. Dr. Galén se svými léky proti bílé nemoci by mohl vyprávět.  Viděl jsem záběry ze včerejších demonstrací a dojal mne obrázek stávkujících, nadávajících určitě na vládu, která může za zdražení svařáku...
Ale proč o tom mluvím: chtěl jsem včera, ve středu, do knihovny, kde mi počítač udělal rezervaci. Protože mi počítač poslal předtím upozornění, že bude stávka, šel jsem tam až dnes. Ze stávky tam zbyla petice s nesouhlasem s mzdovými škrty. Chtěl jsem se zeptat, co lidé v knihovně udělají pro mne a moje peníze, ale neudělal jsem to. A také jsem nenavrhl, aby z těch tří dam, co tam jsou za šaltrem a z nichž jedna obsluhuje lidi a druhé dvě zírají, se staly dvě dámy, z nichž jedna bude obsluhovat a jenom jedna další zírat. Odhadem by se dostaly i po mzdových škrtech na cca 140% své současné mzdy. Nezeptal jsem se; tři lidí už tvoří dav a víte jak to dopadlo s Bastillou...   

Obávám se o kachny

protože mají dlouhé vedení a zatím setrvávají na skoro zamrzlé vodě.

A tady taky už napadlo, asi 20 cm prachového sněhu a začíná tělocvik s auty...