Někteří tvrdí, že jsem expert na katastrofické scénáře a uznávám, že moje dlouholetá profese IT konzultanta a šéfa implementačních projektů je na tom podepsána. Takže politiku sleduju posledních patnáct let hlavně jako kolečka černé bednička, fungující podle strategie "jak sežrat a nebýt sežrán", ať už podle pravidel Darwina, Dawkinse, Machiavelliho nebo Flegra.
V poslední době mi dá dost práci býti skeptický: nejprve mne trochu vyvedl z míry slovník, který běžně znám z praxe výrobně distribučních organizací, kde o něco jde a který jsem nikdy neslyšel ve státní správě. Najednou slyším od politiků nikoliv plastické a kluzké kecy, ale jasné výroky, překvapivě zřetelně vyjadřující jejich názor: nejen od lidí ANO, kde by se to koneckonců dalo čekat, ale dokonce i od Bělobrádka, Jurečky a i Sobotky, Štěcha...
Dneska jsem zažil další šok: v televizi se v Hydeparku objevil nový (KDU-ČSL) kandidát na náměstka ministerstva financí. Mluví jasnými větami, často krátkými a jednoslovnými. Jeho životopis je fascinující a navíc má slepeckého psa-labradora, který má rád piškoty a tedy tloustne.
Jak říkám, v poslední době mi dá stále větší práci být skeptický k tomu, co se začíná dít. Zatím mluví a já si říkám "no, on někdo přijde a zatrhne jim to...". Ale snad ne...
