Prohledat tento blog

9. února 2014

Jídelní Excel

obsahuje asi 150 jídel různého druhu, od polévek, salátů, pomazánek až po hlavní jídla. Sladkosti a dezerty tam nejsou, ty má na starosti moje žena, stejně tak jako výběr obědů a večeří z toho dlouhého seznamu. Já vždycky skončím u chleba se sádlem a cibulí, případně hořčicí navíc...
     Seznam slouží jednak ohlášeným návštěvám, aby si mohly vybrat, čemu budou dávat přednost a také nám, abychom pořád neotáčeli to samé, protože já už si špatně pamatuju a pořád vařím z kysaného zelí, což moji tolerantní ženu, specialistku na sladká a cukrová jídla, po čase přestává bavit... I když původní záměr, abych si do Excelu také poznamenával, co kdo kdy jedl a neopakoval jsem se, vzal brzo za své.
     Samozřejmě, některé oblíbenosti přestanou býti oblíbenými a je potřeba je nahrazovat a k tomu mi slouží experimenty s recepturami na webu, kde díky různým blogům, hlavně paní Černé a paní Nejedlé a také Petra Boublíka a mnoha dalších na komunitě G+, se seznam obměňuje metodou pokus - omyl.
     Občas sbírám odvahu, protože citronová kůra v mase s dírou mne lákala, ale riskovat oběd, že to bude jako citronová bábovka....
     Přiznávám, že jsem zbabělec, protože jsem se do toho pustil až po půl roce, co ten recept stále prohlížím a váhám a přemýšlím a jako obvykle se bojím zbytečně, naopak, litoval jsem. že jsem to nezkusil dřív. Takže vřele doporučuju. Voní to lákavě, vypadá velmi dobře a chutná fantasticky.
     Jen poznámky o receptu: množství jedné kližky stačilo na bohatý oběd pro dva lidi, ostatní ingredience ale byly víceméně shodné s receptem. Dělal jsem to dvě hodiny a asi by ta hovězina ještě půl hodiny snesla. A měl jsem malou kost, nicméně morek v tom byl krásně voňavě cítit...

6. února 2014

Jsem skeptik

     Někteří tvrdí, že jsem expert na katastrofické scénáře a uznávám, že moje dlouholetá profese IT konzultanta a šéfa implementačních projektů je na tom podepsána.  Takže politiku sleduju posledních patnáct let hlavně jako kolečka černé bednička, fungující podle strategie "jak sežrat a nebýt sežrán", ať už podle pravidel Darwina, Dawkinse, Machiavelliho nebo Flegra.  
     V poslední době mi dá dost práci býti skeptický: nejprve mne trochu vyvedl z míry slovník, který běžně znám z praxe výrobně distribučních organizací, kde o něco jde a který jsem nikdy neslyšel ve státní správě. Najednou slyším od politiků nikoliv plastické a kluzké kecy, ale jasné výroky, překvapivě zřetelně vyjadřující jejich názor: nejen od lidí ANO, kde by se to koneckonců dalo čekat, ale dokonce i od Bělobrádka, Jurečky a i Sobotky, Štěcha...
     Dneska jsem zažil další šok: v televizi se v Hydeparku objevil nový (KDU-ČSL) kandidát na náměstka ministerstva financí. Mluví jasnými větami, často krátkými a jednoslovnými. Jeho životopis  je fascinující a navíc má slepeckého psa-labradora, který má rád piškoty a tedy tloustne.

     Jak říkám, v poslední době mi dá stále větší práci být skeptický k tomu, co se začíná dít. Zatím mluví a já si říkám "no, on někdo přijde a zatrhne jim to...". Ale snad ne...

22. ledna 2014

Stál jsem u pokladny

     V supermarketu, který nesnáším a kam chodím jen v nouzi a z donucení, protože mne mimo jiné irituje povinná tupá otázky prodavačky "Všechno v pořádku?" a na můj překvapený dotaz "Proč se ptáte?" ještě tupější odpověď "My musíme...". Stojím ve frontě a čekám a za mnou jsou dva pánové, tak kolem padesátky, kteří tam také čekají a povídají si...až tomu jednomu začala hlasitě kvokat bunda. Všichni se zarazili, protože to byla vítězná triumfující slepice a ten druhý pán se optal "Proboha co to máš?"
     Ten první vyndal z kapsy řvoucí mobil a povídá "To nic, to mi volá stará...". Tak nevím jestli to ví...Ta stará...

15. ledna 2014

Zimní radovánky

jsou pro mne spojené se sněhem a zimními jídly. Sněhu máme od včerejška trochu na stromech a zemi, takže jsem se trefil s přípravou žurku, polské polévky...
       Musíte začít asi 5 dnů dříve tím, že do sklenice dáte asi dvě až tři lžíce žitné mouky, zalijete odstátou vodou (tedy ne moc teplou ani moc studenou a asi půl litru ), přihodíte kůrky starého chleba a na kousky nakrájený stroužek česneku. Ten tam jednak voní a protože to necháte zakryté papírem či gázou (prostě něčím prodyšným...) v běžném teple ležet asi těch pět dnů, tak česnek funguje i trochu jako antimykotikum; experti tvrdí, že plíseň se má sebrat a vyhodit, já když penicilín tak v masti nebo pilulích :-).
      Občas promíchat a čekat. Vzniká žur, který se pozná, že když se to ochutná, je to kyselé; na počátku mi dělalo problém se trefit, prostě jak říkal Trautenberg: moc kyselé je moc kyselé...
      Do kastrolu se dá nakrájený špek a uzený bůček a klobáska a osmaží se až chytá hněď a pak se přihodí česnek na kousky, cibule a  kořenová zelenina na kostičky a sůl a pepř a opeče se v tom a vaří se asi 10 minut. Vedle se asi za dvacet minut udělají houby (moje byly mražené z Kubovy lednice - holt když má někdo les za barákem, tak mu sice na zahradu lezou zmije a jiná havěť, ale má houby).  Ze sušených to jde taky výborně...
      A   když je to uvařené, tak se smíchají houby včetně vývaru s uvařenou zeleninou, přidá se majoránka (a snese to i lžíci...) a za plného varu se vlije žur. Jen voda, bez toho vymočeného česneku a opatrně i trocha mouky ze dna; dost to zahušťuje. Je to o chuti, protože výsledek musí mít nakyslou chuť, ale zase ne moc.
     A z kvásku je to kyselo, ne žurek !    

10. ledna 2014

Jídla jsou různá

Některá jsou skoro bych řekl standardní, prostě když si je objednáte nebo u někoho dostanete, velmi přesně víte, jak to bude vypadat a jak to bude chutnat. Guláš je už například více "tvůrčí", protože jeho variant je mnoho. A podobně je tomu s národním polským bigosem: je v mnoha a mnoha variantách krajových, vesnických či rodinných; společné je mu to, že divně vypadá a fantasticky chutná.

Mám laťku hodně vysoko, protože kdysi jsem jej jedl u paní S., naší sousedky, která pocházela z Polska a sem se přistěhovala a přivdala. Její "swietny domowy bigos" byl nedostižitelná lahůdka, později jsem jej ocenil i jako výtečný podklad pod vodku... Našel jsem jeden recept, ale ten nebyl správně hnědý, jak bigos má být, doplnil jsem jej o jiný recept z diskuse z polské verze a českého překladu, přidal trochu tvůrčí fantazie a poněkud upravil množství (nejsem vojenská vyhládlá jednotka...) a v pátek minulý týden začal. A v dalších dnech ohříval a přidával i klobásku a ohříval a v úterý tohoto týdne prohlásil za hotový. Dobu vaření a násobné ohřívání pokládám na tomhle jídle za to nejdůležitější; poslední zbytek ve čtvrtek byl nejlepší, naštěstí na mne ještě trochu zmrazeného čeká. Tak uvidím, zda opravdu stárne a zlepšuje se...   

9. ledna 2014

To je ale humus...

bylo v mém dětství symbolem něčeho hodně ošklivého. Čeština je prostě velmi jemný jazyk a slova mohou dostávat zajímavé posuny; čmelák, který spadl do medu říká "To je ale hustý...".  Ale prostě představa ošklivého humusu ve mně zakořenila a když mi jej v USA poprvé nabídli k jídlu, trochu mne zamrazilo, nicméně civilizační nátěr mne donutil odpovědět, že to zní dobře... A dobře jsem udělal, protože hummus se stal mojí oblíbenou pochoutkou a nedávno jsem našel na G+ komunitě i nové recepty  a vybral jsem si ten s pečenými paprikami a zhotovil.  A nejen, že to zní dobře, ale ještě lépe to chutná...
 

7. ledna 2014

5. ledna 2014

Rodina a příbuzní

jsou v Čechách chápáni jinak než na Moravě; rodina na Moravě je výrazně širší a jako blízké příbuzenstvo se berou i v Čechách "cizí lidé". Už i to přísloví "naše kráva, vaše louže" o tom svědčí. A ono se to vyvíjelo i v čase: 25. listopadu 1889 si podle matričního záznamu  bral František Bojanovský Annu Marii Bojanovskou, dceru Jana Kloudy a Marie Brabcové. Zajímavý je na tom dispens 1.stupně (čili povolení sňatku u nejbližšího příbuzenstva), protože to byla vdova po Josefu Bojanovském. Sňatkem se tedy z církevního hlediska člověk stával příbuzným, členem rodiny v plném smyslu slova i když geneticky s tím neměl nic společného...

4. ledna 2014

Mělo to smysl?

V matrice člověk najde zvláštní věci. Například manželství z roku 1927, kdy si Václav ve věku 24 let bral  Aloisii ve věku dvaceti let. To by nebylo nic zvláštního, nebýt poznámky matrikářky, že toto manželství bylo rozvedeno k 11.5.1972 tedy o 45 let později. A člověk se musí ptát, jaký to byl impuls, který po tolika letech způsobil...

1. ledna 2014

Koncem a počátkem roku

člověk tak obchází známé a příbuzné a mně to dává možnost okukovat nikoliv vánoční pečivo, ale jiné dobrůtky a lahůdky. A to se prostě vezme tortilla, natře se cream-cheese s bylinkami, pak se poklade (slabou) vrstvou uzeného lososa a zabalí a nechá v lednici odležet a pak nakrájí a předá obdivovatelům a ochutnavatelům...
  Tak dobrou  chuť v tomhle roce...